Podíváme-li se na poměr velikosti těles v naší sluneční soustavě, na první pohled zaujme gigantická velikost našeho Slunce. Ale ve vesmírném měřítku je Slunce spíše průměrnou hvězdou, není to žádný obr. Avšak ve vzdáleném kosmu lze najít skutečné kolosy, před kterými bledne zrak.

Astronomie už nějakou dobu může pochlubit novým a velmi vzácným úlovkem. Badatelé totiž objevili dosud nejhmotnější hvězdu naší galaxie Mléčné dráhy. Skutečně to není žádný drobek. Je asi pětsetkrát hmotnější než naše Slunce a navíc: mladý velikán nemá dost a stále roste.

Nově objevené těleso je zatím ve fázi protohvězdy, což znamená, že se zrodilo relativně nedávno.

Nyní se tedy jeho mateřská mlhovina z vodíku, hélia a prachu smršťuje a poté se z ní stane opravdová hvězda. „Tyto hvězdy jsou nejen vzácné, ale jejich zrod se odehrává extrémně rychle a jejich dětství je krátké.

Nález tak masivního objektu v tak rané fázi vývoje je tudíž mimořádným výsledkem,“ popisuje vědecký úspěch astrofyzik Jan Bolte z Technické univerzity v Berlíně. Nově objevená hvězda se nachází asi 11 000 světelných let od nás, v temném oblaku označovaném ne příliš básnicky SDC 335.579-0.292. Astronomové jej znají spíše pod názvem Spitzerovo temné mračno. Je to shluk plynu a prachu, do kterého není snadné proniknout a prozkoumat jej.

Spitzerovo temné mračno do mapy hvězdné oblohy zanesl Spitzerův vesmírný dalekohled a evropská kosmická observatoř Herschel Space Observatory. Mohutná hvězda však byla nalezena pomocí teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter array).

To je soustava 66 radioteleskopů umístěných na území Chile. Na jeho práci se podílí Američané, některé země z východní Asie a také Evropská jižní observatoř. V současnosti existují dvě teorie, které se snaží vysvětlit vznik nejhmotnějších hvězd.

Jedna předpokládá, že se původní velký zárodečný oblak rozdělí na několik menších jader. Ta se poté zhroutí a přitom vzniknou hvězdy. Druhá teorie nabízí o něco dramatičtější děj.

Na začátku kolabuje celý oblak, hmota proudí dovnitř směrem k centru oblaku, kde vznikne jedna nebo i více velmi hmotných hvězd. Právě teleskop ALMA je velice vhodným nástrojem, který pomůže celé záhadě přijít na kloub.

Tak mohli astronomové pozorovat, co se děje uvnitř vesmírného oblaku. „Chtěli jsme vidět, jak obří hvězda vzniká a roste. A skutečně se nám to podařilo!

Jeden ze zdrojů, které jsme našli, je skutečné monstrum – největší jádro protohvězdy, jaké bylo kdy objeveno v naší Galaxii,“ nadšeně popisuje francouzský astronom Nicolas Peretto. Kolem tohoto jádra krouží zárodečný oblak o hmotnosti přes 500 Sluncí.

A pozorování provedená teleskopem ALMA ukazují, že velké množství hmoty stále proudí směrem k zárodku a dále zvyšuje jeho hmotnost. Protohvězda zatím baští vše, co jí přijde pod ruku. Časem, až více dospěje, se materiálu začne zbavovat. Nakonec by se měla ustálit na hmotnosti stonásobku Sluncí.

Vědce samozřejmě objev překvapil. „Věřili jsme, že tato oblast je dobrým kandidátem na hmotný oblak s probíhající hvězdotvorbou. Zdaleka jsme ale neočekávali, že v jeho středu leží tak hmotný zárodek,“ říká Peretto.

Předpokládá se, že z tohoto zárodku vznikne hvězda o hmotnosti až 100 Sluncí.

Takové hmotnosti dosahuje asi jen jedna z deseti tisíc hvězd v Galaxii. Výzkum byl proveden v rámci počátečních vědeckých pozorování (ALMA Early Science phase) pomocí radioteleskopu ALMA, který byl v té době složen z pouhé čtvrtiny dnešního celkového počtu antén. „Podařilo se nám získat takto kvalitní pozorování s pomocí pouhého zlomku potenciálu, jaký má dnešní teleskop ALMA. To rozhodně přinese revoluci v našem chápání vzniku hvězd.

Pomůže vyřešit řadu současných problémů, ale jistě vznikne také spousta nových,“ uzavírá Peretto.