Na podpisu pod dekretem, kterým 28. července 1914 vyhlašuje rakousko-uherský císař František Josef I. (1830‒1916) válku Srbsku, sotva oschl inkoust a železnice v mnoha zemích Evropy se dostávají pod válečnou správu.

Průkopníkem se stává Německo.

Když 1. srpna 1914 Německo mobilizuje, železnice má pod patronací vojsko. Vozy putují do výstrojních stanic, kde dostanou vojenské vybavení.

Už v noci z 2. na 3. srpna 1914 platí vojenský jízdní řád a pouhých 20 hodin stačí k tomu, aby se 3. a 4. srpna 1914 jednotky přemístily na západ. Němci zaútočí na Belgii. Den poté projede po 16 mostech přes Rýn 10 000 železničních souprav.

Do přístavů se rozjedou vlaky naložené uhlím, do měst putují po železnici zásoby. Všechny německé jednotky jsou na svých místech 17. srpna 1914.

Pomůže dřevo a plech

Zelenou dostávají během války obrněné vlaky.

Na své si přijdou v Rusku už na podzim roku 1914. „Nesmíme zůstat pozadu,“ rozhodne rakousko-uherské ministerstvo války a už v zimě 1914/1915 Uherské dráhy pošlou na trať Panzerzug I. Zdržení proti Rusům tímto monstrem Rakušané rychle dohání a chlubí se dokonce dvěma technickými vychytávkami, které z běžných vagonů udělají pevnost schopnou odolat nebo uniknout nepříteli.

Lokomotivy a vagony chrání před kulomety 12 mm silný pancíř z druhé strany opatřený 40 mm silnou dřevěnou deskou a ještě a 8 mm tlustým plechem.

„Vlak by se neměl stávat snadným terčem,“ míní konstruktéři, a proto vagony typu MAV 377 pro pěchotu vybaví zadýmovacím zařízením. Clona z páry a dýmu, kterou vytvoří, má soupravě poskytnout čas k opuštění bojiště.

Nechybí kulomety a kanony

Ať už pocházejí obrněné vlaky z produkce Trojspolku nebo Trojdohody, jsou si podobné. Výbavu vozů tvoří kulomety v pevných postaveních s co největším zásahem a lehké kanony ráže 75–105 mm ve věžích otočných o 270 º. Speciálním pravidlům podléhá řazení vlaků.

V čele jede tzv. předběhový vůz, který minimalizuje poškození, pokud souprava najede na minu nebo se dá odpojit, blíží-li se tzv. zápalné vozy.

Lokomotiva se nachází uprostřed, aby nebyla zasažena a je vybavena dodatečným uhlákem, díky kterému ujede delší vzdálenost. Vypadají tak i vlaky Úderník a Orlík, kterými disponují českoslovenští legionáři v Rusku.

Rodí se dvoukolejky

Rakousko-Uhersko ale během války ve využití tratí zaostává. Němci jsou napřed, vytvářejí si i důmyslný systém řízení. Ve válečném poli jejich železnice řídí vojáci, za bitevním polem jde civilisté podléhající dohledu vojska a třetí pásmo tvoří civilní řízení.

Stíhají také stavět dvoukolejky i trojkolejky, zvětšují kapacity nádraží i ramp pro nakládání. Vznikají nová železniční ředitelství, to první se zrodí už 1. září 1914 v Bruselu.

Po podpisu příměří dostanou v roce 1918 rozkaz vrátit asi 150 tisíc vagonů a 5 tisíc lokomotiv. Přesto je na tom poražená mocnost v oblasti železničního parku lépe než před válkou.