Němci trpí válečnými ztrátami a vině jsou podle mnohých také zastaralé medicínské postupy při ošetřování zraněných. Tento názor přiživí i letáky Spojenců, propagující mimo jiné i sulfonamidy jako prevenci bakteriálních infekcí ran z boje.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904‒1942), ke kterému došlo 27. května 1942, pošle Himmler svého osobního lékaře Karla Gebhardta (1887‒1947) do Prahy.

„Postaráte se o průběh léčení,“ přikáže mu. Heydrichovi jsou podány sulfonamidy, přesto umírá. Po jeho smrti se Gebhardt ocitne v nemilosti. Jeho reputaci mohou spravit jenom úspěšné experimenty se sulfonamidy.

Sám sice patří spíše mezi jejich odpůrce – tvrdí, že chirurgické zákroky mají větší efekt, teď ale potřebuje dokázat, že jsou stejně účinné jako jiné léky.

Do ran sypou sklo a piliny

Získává pověření k pokusům v táboře v Ravensbrücku. Jeho asistentem se stává frontový chirurg Fritz Fischer. Pro experimenty využijí 15 mužů a 60 žen. Zkoumají gangrénu a infekce ran a proti chirurgickým zákrokům staví léčbu sulfonamidy.

Všechno se rozbíhá 20. července 1942, kdy na patnácti mužích testují umělé vyvolání gangrény. Hluboké řezné rány infikují bakteriemi a hojení ran zhoršují přidáním drceného skla a pilin. Druhý experiment provádějí na ženách.

Zvyšují dávky bakterií na čtyřnásobek, protože u skupiny mužů se infekce dost nerozvinula. Části žen podávají sulfonamidy.

Léky účinkují správně

Dne 29. srpna 1942 píše Gebhardt: „Sulfonamidy nejsou tak účinné.

Jediným opravdu efektivním řešením je chirurgický zákrok.“ Nemůže ale zaujmout konečné stanovisko, protože se „nepovedlo vyvolat sněť s těžkých průběhem typickým pro frontové podmínky.“ Nespokojený Himmler do tábora pošle na inspekci šéflékaře Ernsta Roberta Grawitze (1899‒1945).

„Vyvolejte infekci střelnými zbraněmi,“ zní další rozkaz. Gebhardt to neudělá. Dál očkuje pokusným osobám bakterie a některé žíly zavře svorkou, aby ztížil průběh infekce.

Vyvolá tak gangrénu, ale umírají jenom tři ženy, protože sulfonamidy účinkují.  Doktor Fischer dokonce tvrdí, že při podání sulfonamidů do infikovaných ran nevznikl zánětu.

Uklidněný Himmler 9. října 1942 rehabilituje Gebhardta i ostatní, kteří se podíleli na Heydrichově ošetřování.