Nejprestižnější světové operní scény lidé málem zboří ovacemi, když v nich vystupuje půvabná operní zpěvačka Klementina Kalašová. Jenže doma není nikdo prorokem. Její sen vystupovat na české operní scéně se zdá nesplnitelný.  

„Přijímám,“ kývne proto Klementina Kalašová (1850–1889) na nabídku brazilského hudebního skladatele Carlose Gomeze (1836 – 1896) zpívat v Brazílii. Současný český historik Ivo Barteček poznamenává, že odjela „po neshodách s pražským uměleckým prostředím“. Klementina se doma potýká se závistí a intrikami, proto v roce 1880 raději odplouvá do brazilského města Bahia.

Stačí několik koncertů a země jí leží u nohou.

Dopis se vrací neotevřený

Přesto se po třech letech vrací do vlasti. Konečně stane na prknech Národního divadla. Moc příležitostí tu ale nedostává, a tak znovu odjíždí do Brazílie. Na konci roku 1888 zprávy o pěvkyni náhle mizí. Co se děje?

Její blízký přítel, básník Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912), jí v roce 1889 píše a napjatě čeká na odpověď. Ta stále nepřichází.

Teprve jednoho dne, když už od odeslání dopisu uplynuly dobré tři měsíce, zasvítí ve schránce bílá obálka.

Zklamaný básník 

Vrchlický se na ni vrhne, jenže okamžitě přichází zklamání. Psaní přišlo zpátky neotevřené! Na obálce je načrtnutá poznámka – E morta (mrtvá). Žádné dotazy na úřadech mu záhadu neobjasní, nikdo o jejím osudu nic neví.

Cestovatel objeví pravdu 

Teprve český cestovatel Alberto Vojtěch Frič (1882 – 1944) při jedné ze svých výprav za kaktusy objeví, že zemřela 13. června 1889 na žlutou zimnici.