Když Rudá armáda 27. ledna 1945 vstoupí do koncentračního tábora v Osvětimi, Josef Mengele je už dávno pryč. Rusů se bojí, proto utíká na západ. Dostane se do zóny spravované západními mocnostmi. Navlékne si na sebe uniformu vojáka wehrmachtu a nechá se zatknout.
V zajateckém táboře u Norimberka figuruje Josef Mengele (1911–1979) pod svým jménem, ale nikdo si ho v davu vězňů nevšímá. Dozorci pozorně studují paže zajatců. Esesáci na nich mají vytetovánu svoji krevní skupinu.
Mengele ale tetování nemá, takže podle něj ho neodhalí. V létě 1945 ho propustí.
Pravé jméno neskrývá
Poté se „Anděl smrti“ ukrývá v rodném Günzburgu v Bavorsku. Tehdy už po něm Spojenci pátrají. Je mu jasné, že má v Evropě horkou půdu pod nohama a musí pryč. Jeho žena Irene Schönbeinová ale nechce opustit vlast a zůstává doma i se synem Rolfem (*1944).
Mengele odjíždí do Itálie. Na švýcarském konzulátu si vyzvedne pas Červeného kříže na jméno Helmut Gregor. V Janově má odplout lodí do Argentiny. Potřebuje ale výstupní vízum a úředníkovi se doklady na jméno Helmut Gregor nezdají. Pošle ho do vazby.
Vlivní spojenci nacistů ale rychle zajistí jeho propuštění. Okamžitě nasedne na loď a v Argentině přistává 26. května 1949. Odhalení už se nebojí. Peníze do začátků mu poslala rodina. V Buenos Aires zakládá lékařskou praxi a malou farmaceutickou firmu.
Je si sám sebou tak jistý, že se vrací ke svému pravému jménu. Když v polovině 50. let 20. století požádá na západoněmecké ambasádě o doklady na jméno Josef Mengele, dostane je.
Totožnost potvrdí DNA
Po únosu Eichmanna Mengele mizí do Paraguaye, kde mu azyl poskytne režim diktátora Alfreda Stroessnera. Přesto se Mengele bojí každého vrznutí podlahy, a nakonec znovu změní adresu. Sympatizanti nacistů mu poskytnou práci jako manažerovi na farmě v Brazílii.
Mengele umírá 7. února 1979, když si jde zaplavat do Atlantského oceánu a postihne ho záchvat mrtvice.
Pohřbí ho v brazilském Embu das Artes pod jménem jeho ochránce, rakouského nacisty Wolfganga Gerharda, který mu předem odjezdem domů přenechal svůj brazilský občanský průkaz. Lovci nacistů znovu zavětří stopy, které je dovedou až k jeho hrobu.
Otevřou ho 6. června 1985, definitivně ale totožnost ostatků potvrdí až v roce 1992 porovnáním s DNA jeho syna Rolfa.
