„Co teď, proboha, co teď?“ drbe si temeno hlavy kapitán. Na jeho lodi se totiž skrývá šest irských separatistů, kteří právě utekli z žaláře, a velitel Britského královského námořnictva mu dal čtvrt hodiny na to se vzdát.

S očima upřenýma do nebe najednou spatří, že má na stěžni americkou vlajku. „Když vystřelíte na mě, střílíte na ni!“ směje se. Než se Britové uradí, co dál, je loď v prachu.

Irské republikánské bratrstvo – feniáni – v 19. století usiluje o nezávislost své země na Velké Británii. Tím se ale ocitá na černé listině. Řada jeho členů tak skončí v trestaneckých koloniích v Západní Austrálii.

Některým se odsud podaří uprchnout, jiní s postupem let dostávají milost pod podmínkou, že se již nikdy nevrátí do Irska. Vesměs se tak tito bývalí vězni potkávají v Americe.

Právě odtud také v dubnu 1876 zorganizují odvážnou záchranu svých zbylých druhů v Austrálii.

Prosba z kobky

Vše začíná roku 1874, když bývalý irský vůdce feniánů John Devoy (1842–1928), který za svou odbojovou činnost rovněž strávil několik let ve vězení, otevírá dopis od Jamese Wilsona (1836–1921).

Tento irský separatista již osmým rokem hnije v západoaustralské věznici Fremantle. „Je nemožné pro tělo a mysl snést ten neustálý zdejší tlak.

Jedno, nebo druhé se podlomí… Pokud nás opustíš i ty, jsme sami,“ stojí v dopise, který se odesílateli podařilo propašovat za zdi věznice.

Devoy ví, že Fremantle je jedna z nejneproniknutelnějších pevností a navíc leží na druhém konci světa, současně si je ale vědom, že k prosbám svého druha nemůže zůstat hluchý.

„Cítil jsem, že já, více než kdokoliv jiný, bych těm feniánským válečníkům měl pomoci,“ vysvětluje Devoy později své pohnutky. Sám se podílel na verbování tisíců členů do separatistického hnutí, a částečně tak nyní cítí vinu za jejich uvěznění.

Silou, nebo tiše?

Devoy okamžitě svolá věrné následovníky a začnou vymýšlet, jak šestici uvězněných feniánů osvobodit. „Původním plánem bylo najmout si loď a plout do Austrálie, kde by přes tucet ozbrojenců feniány z vězení vytáhl.

Jak ale plánování pokračovalo, Devoy rozhodl, že raději než silou akci provedou tiše“ uvádí americký autor Gilbert King (*1962). Jakmile seženou peníze, může celá operace započít.

Vše závisí hlavně na dvou mužích – tím prvním irský rebel John James Breslin, který má na starosti odvoz uprchlíků z vězení až na loď muže číslo dvě George Smitha Anthonyho.

Ten sice nemá s feniány nic společného, ale Devoy ho přesvědčí, že se jedná o správnou věc.

Pomůže si úskokem

Den D přichází 17. dubna 1876. Breslin čeká s koňmi poblíž prostranství u věznice, kam muklové chodí každý den pracovat. Využije nepozornosti strážných a s šesticí vězněných feniánů prchá z místa.

Na břehu nasednou do pramice a pádlují k lodi Catalpa zakotvené několik kilometrů od břehu. V tom je ale zmerčí britské hlídky a na parníku se vydají je stíhat.

Uprchlíci těsně stihnou nastoupit na Catalpu, ale vtom přestane foukat vítr a zůstanou stát na místě. Britská loď s 12librovými kanóny je dostihne vzápětí. Kapitán Anthony všechny zachrání, když lstivě poukáže na americkou vlajku na stěžni.

Zmatení Britové nechtějí vyvolat mezinárodní konflikt a Catalpa odfrčí do dáli. Loď připluje do New Yorku v srpnu 1876 a její osazenstvo čeká vřelé přijetí tisícovkami lidí!