Ve stanici Big Shanty v severní Virginii si pasažéři z vlaku právě užívají snídani v hotelu u nádraží. Píše se 12. duben 1862, je krátce po šesté hodině ráno. Zatímco se ládují vajíčky se slaninou, kolem soupravy se nenápadně pohybuje skupinka mužů. Část vlaku se stane jejich kořistí.
Už rok zuří v USA válka mezi severní Unií a jižní Konfederací.
Unionističtí dobrovolníci v deštivém dubnovém dni unesou ocelový kolos mířící z Atlanty do Chattanoogy. Snaží se tak přetnout železniční zásobovací tepnu, která je pro jižanskou armádu životně důležitá. Za sebou proto nechávají spoušť.
Dva pásy ocelových kolejí nespojují města příliš dlouho a supící mašiny s řetězem vagonů už se staly součástí válečné strategie. Díky nim se přesuny vojsk smrskly z týdnů na pouhé dny a zásobování armád probíhá hladce.
Výhoda konfiskací
Když se proti sobě v dubnu 1861 postaví severní Unie a jižní Konfederace, Jižané brzy vsadí na využití nového způsobu dopravy.
„Přesuňte vojáky do Manassasu,“ velí generál Joseph E. Johnston (1807‒1891). Město, ležící západně od Washingtonu, se řadí k důležitým železničním uzlům a on nepochybuje, že se o něj brzy strhne bitva.
Ke střetnutí dojde 21. července 1861 (první bitva u Bull Runu) a jižané si i díky přísunu posil vlakem připisují vítězství. Seveřané ale nezaspí a rychle pochopí, jak velký potenciál mají koleje.
Do schvalovacího kolečka v Kongresu krátce po své porážce pošlou zákon, podle kterého stát může konfiskovat soukromou železnici pro vojenské využití. Získávají tím náskok, Jižanům se totéž povede prosadit až o dva roky později.
Rodí se unionistická státní společnost Vojenské železnice Spojených států – United States Military Railroads (USMRR).
Užasne i prezident
Další trumfy Unii přinese najímání železničních odborníků, kteří zorganizují vojenskou logistiku, aniž by došlo ke srážkám vlaků.
„Jízdní řády musí vytvořit zkušení lidé od dráhy,“ přesvědčí unionistickou vládu hlavní inženýr Pensylvánské železnice Herman Haupt (1817–1905). Chopí se také obnovy poškozené strategické tratě z Richmondu přes Fredericksburg na Potomac.
Poradí si s ní za necelých 14 dní, a to včetně opravy poničeného mostu Potomac Creek. Vytvoří prefabrikovanou mostní konstrukci.
„Ten muž postavil přes Potomac Creek čtyři sta stop dlouhý a sto stop vysoký most, máte moje slovo, že ho netvoří nic než železo a beton,“ vydechne podle současného britského novináře Christiana Wolmara obdivně i prezident Unie Abraham Lincoln (1805‒1865) po své návštěvě místa 28. května 1862. Haupt si za to vyslouží hodnost brigádního generála a je zodpovědný za budování a provoz vojenských železnic Unie.
S generálem Danielem McCallumem (1815‒1878), který stojí v čele USMRR, tvoří skvělý tandem.
Zvolí záškodnictví
Unionistický generál Ormsby M. Mitchel (1810‒1862) si už zjara 1862 brousí zuby na dobytí Chattanoogy. Pro Seveřany by to znamenalo zisk důležitého železničního uzlu. Mitchel zvolí záškodnickou strategii.
Na 7. dubna 1862 si sjedná schůzku se špionem Jamesem Andrewsem (asi 1829‒1962), který má s podobnou akcí zkušenosti. „Sežeňte spolehlivé dobrovolníky. Uneste jižanský vlak na trati mezi Atlantou a Chattanoogou.
Za sebou trhejte koleje, vyhazujte mosty, zpřetrhejte telegrafní vedení. Udělejte všechno pro odříznutí Atlanty,“ zní jeho rozkaz. Andrews dá dohromady 23 mužů. Schůzka naplánovaná na 10. dubna 1862 ve městečku Marietta, ležícím na trati, jim ale nevyjde.
Cestu do cíle znepříjemňují vytrvalé deště a konfederační vojáci. Na místo činu se skupina dostane až 11. dubna chudší o dva zajaté. „Operace se o den posouvá,“ informuje Andrews Mitchela, který čeká v nedalekém Huntsville, až bude trať přerušená.
Únosci skončí na šibenici
Z Marietty vyrážejí záškodníci 12. dubna 1862 v pět hodin ráno vlakem od Atlanty. Po šesté provedou v Big Shanty (dnes Kennesaw) únos. Lidé v jídelně hotelu uslyší zvenku odfouknutí páry.
„Vyběhli jsme ven a viděli, jak lokomotiva a tři vagóny mizí pryč,“ vypovídá později průvodčí William Allen Fuller (1836–1905). Se skupinkou cestujících vlak pronásleduje.
Během sedmihodinové honičky ujedou únosci 130 km, potom lokomotivě dojde voda. „Utečte do lesů. Každý teď bude hrát sám za sebe,“ přikazuje jim Andrews. Jsou pochytání a čeká je šibenice.
Když Seveřané po delších bojích 25. listopadu 1863 dobudou Chattanoogu, McCallum přikazuje stavět železniční opravny. Unie má také výhodu hustší železniční sítě.
Jižanské tratě často končí v jednom místě a další na ně nenavazují, náklad se proto překládá na vozy. Konfederaci komplikují život i tři různé rozchody kolejí: 1435 mm, 1524 mm a 1676 mm. Nedostatky ve využití železnice přispějí k její konečné porážce.
