Maskovaný návštěvník prochází dlouhými chodbami galerie. Nejde ale obdivovat skvosty proslulých tvůrců jako davy lidí před tím. Touží si jeden z nich přivlastnit a nechat si ho jenom pro sebe. Povede se mu to.

Svět už Picassovo dílo neuvidí, bude se jím kochat sám. Některé obrazy kriminalisté vypátrají, nebo sám zloděj nakonec neodolá a ukradeným dílem se pochlubí, to je případ třeba krádeže Mony Lisy z pařížského Louvru, kterou svět postrádal „jenom“ asi 27 měsíců.

Navíc krádež významně zvýšila její cenu. Jiná díla ale dodnes postrádáme. Mezi zloději určitě patří k nejoblíbenějším předmětům jejich zájmu tvorba Pabla Picassa. O originály od Picassa přišla v květnu 1991 i česká Národní galerie.

Tehdy z pražského Šternberského paláce zmizela čtyři díla: Mandolína a sklenice pernodu, Přístav Tadaques, Absint a Karta a Stůl s pohárem. Jejich příběh má ale šťastný konec, tři se najdou hned o měsíc později, čtvrtý v listopadu téhož roku.

Jeho díla jsou odcizena i 24. února 2006 z muzea v brazilském Rio de Janeiru. Terčem krádeží se ale stávají dokonce i příslušníci umělcovy rodiny.

Z bytu malířovy vnučky Diany Widmaierové-Picasso (⁎ 1974) v únoru 2007 kdosi odcizí dvě díla jejího dědečka. Jde o dva portréty.

Maya s panenkou znázorňuje jeho dceru (Dianina matka) ze vztahu s Marií Theresou Walterovou (1909‒1977) a Portrét Jacqueline, který zobrazuje jeho budoucí choť Jacqueline Roqueovou (1927‒1986).

Z muzea v brazilském Sao Paulu je potom 20. prosince 2007 ukraden slavný Portrét Suzanne Blochové.

Šťastné konce příběhů

Některé krádeže uzavírá happyend.

Britská vláda kupuje v roce 1961 obraz Portrét vévody Wellingtona od španělského malíře Fracesca de Goyi (1746‒1828), aby ho poté nechala vystavit v britské Národní galerii. Tam se ale bohužel dlouho neohřeje.

Už 23. srpna 1961 ho někdo sebere. Ukáže se, že pachatelem je bývalý řidič autobusu. Za navrácení díla zpátky do galerie chce stejnou sumu, za kterou ho vláda pořídila. Obnos prý věnuje na charitu. Nakonec ale dílo vrátí i bez obdržení peněz.

Dobře skončí story slavných děl malíře Edvarda Muncha (1863‒1944). Jednu z verzí jeho Křiku si zloděj odnese z Národní galerie v Oslu v roce 1994, ale podaří se ji vypátrat.

Další variantu Křiku a k tomu ještě dílo zvané Madonna si nenechavec přivlastní v Munchově muzeu v Oslu 22. srpna 2004. Obě díla, ceněná odborníky dohromady na sumu přesahující 100 milionů dolarů, se policii podaří najít v srpnu roku 2006.

Zloděj si to možná 14. dubna 1991 rozmyslel, nebo ho při krádeži někdo vyrušil. Amsterodamské muzeum Vincenta van Gogha tehdy přijde o pět jeho obrazů. Krátce po loupeži je ale policisté objeví v autě, zaparkovaném u muzea.

Díla, která zmizela ze světa

Řada krádeží nebyla dodnes objasněna. Na tato díla svět zatím marně čeká:

Z gentské katedrály 10. dubna 1934 zmizí část oltáře s motivem Klanění božímu beránkovi.

Jde o dílo nizozemských gotických malířů Jana (kolem 1390‒1441) a Huberta (1385/1390‒1426), van Eyckových pocházející z 15. století.

Plátno s motivem narození Ježíše Krista od slavného italského bouřliváka Michelangela Merisiho alias Caravaggia (1571‒1610) se stane 16. října 1969 kořistí lupičů v italském Palermu.

Svoji top krádež zažije 4. září 1972 také muzeum v kanadském Montrealu.

Zdejší sbírky nenechavci ochudí o sochy, šperky a především celkem 18 obrazů, mezi kterými nechybí díla takových velikánů jako Rembrandta nebo Francouze Eugéna Delacroixe (1798‒1863).

Nenajde se ani obraz Paula Cézanna Pohled na Auvers-sur-Oise. K jeho odcizení z oxfordského muzea využijí lupiči silvestrovské noci 31. prosince 1999. Všichni se tehdy soustředí na ohňostroj.

Na dvě díla Vincenta van Gogha Pohled na moře u Scheveningenu a Farníci opouštějí kostel v Nuenenu si v amsterodamském muzeu věnovanému právě tomuto umělci někdo počíhá 7. prosince 2002.