Spalování uhlí má negativní dopad na životní prostředí, o tom není pochyb. Pokud si však odmyslíme jeho pošramocené renomé, pak bez něj by se nerozjela průmyslová revoluce a svět by dnes neměl spoustu pokrokových technologií. Navíc může být důležitou pomůckou pro zkoumání historie.
Analýzou této horniny se totiž vědci mohou dozvědět hodně informací o hluboké minulosti naší planety. Víte, kde se odehrálo nejstarší známé použití uhlí anebo proč je kvalitnější to, které bylo uloženo v zemi po delší dobu? Pokud ne, čtěte dále.
Vzkaz starý miliony let
O vzniku uhlí se děti učí už na základní škole. V rychlosti a zjednodušeně si tedy jen připomeňme, že jeho základem jsou odumřelé rostliny v močálech. Právě ty se však už během svého života staly zdrojem zpráv pro budoucí generace.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Pokud byl strom poškozený požárem nebo třeba napaden škůdci, všechny tyto události mohou dnešní vědci identifikovat. Stopy pylu, listů, kořenů a dokonce i hmyzu v uhlí mohou být použity k získání lepší představy o dávných ekosystémech.
V této hornině se také zachycují minerály, které do rašeliny dostaly z okolí nebo se tvoří chemickými reakcemi. Někdy jde o mimořádně zajímavé případy.
Například uhlí z východní části amerického státu Kentucky obsahuje prvky vzácných zemin ze sopečné erupce před miliony let. Ministerstvo energetiky USA nyní financuje jejich extrakci pro použití v solárních panelech, větrných turbínách nebo bateriích.
![Dělník v britském uhelném dole v roce 1942(Foto: neznámý autor / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/1-39.jpg)
Zraje jako víno…
Většina uhlí je stará 60 až 300 milionů let. V průběhu času se organická hmota rozkládá bez přístupu kyslíku a postupně se mění na uhlí díky dvěma faktorům, kterými jsou tlak a teplo.
Čím hlouběji se uhlí nachází, tím je vystaveno vyšším teplotám, protože je blíže zemskému jádru. Rozděluje se na několik druhů podle množství uhlíku, které obsahuje a tím je dána i jeho kvalita.
Nejmladší hnědé uhlí (lignit) ho v sobě má pouze asi 30 až 50 %, hnědé uhlí 50 až 80 %, černé uhlí 80 až 90 % a nejkvalitnější druh černého uhlí, tedy antracit, obsahuje více než 90 %. Množství uhlíku se odvíjí od toho, čím déle proces zuhelňování probíhal.
Hnědé uhlí má menší výhřevnost a získává se povrchovou těžbou, výhřevnější černé uhlí je starší a těží se především v dolech. Antracit hoří bez produkce sazí a historicky byl proto používán loděmi, které se během válek snažily vyhnout odhalení.
![Těžba uhlí v americkém státě Wyoming(Foto: neznámý autor / commons.wikimedia.org / volné dílo)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/2-35.jpg)
Hybná síla pokroku
Nejstarší známé použití uhlí se podle dostupných zdrojů odehrálo v Číně okolo roku 4000 před naším letopočtem, kdy z něj dávní lidé vyřezávali ozdoby.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Italský cestovatel Marco Polo (1254-1324) popisuje čínské uhlí jako „černé kameny, hořící jako dřevěná polena“. V této zemi se i dnes vytěží nejvíce uhlí na světě, jde o zhruba 4,5 miliardy tun.
Co se týká Evropy, pak nejstarší zmínka o použití uhlí jako paliva je dohledatelná v geologickém pojednání starověkého řeckého učence Theofrasta (372-278 př. n. l.).
Rozvoj průmyslové revoluce vede k nebývale rozsáhlému využití uhlí, protože je zdrojem energie pro parní stroje.
Sehraje důležitou roli v průmyslu 19. a 20. století, ale s přibývajícími poznatky o jeho negativním vlivu na životní prostředí a tím i lidské zdraví se jeho širokého užívání stále více omezuje.
![Takto vypadá koks.(Foto: Stahlkocher / commons.wikimedia.org / CC BY-SA 3.0)](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/04/3-38.jpg)
Jaký je rozdíl mezi uhlím a koksem?
Koks je pevný uhlíkatý zbytek vyrobený z nízkopopelnatého černého uhlí se zanedbatelným obsahem síry.
Z něj jsou odstraněny prchavé složky v technologickém procesu zvaném karbonizace, za omezeného přístupu kyslíku při teplotách okolo 1000 °C. Používá se především jako palivo ve vysokých pecích. Je tvrdý, šedý a pórovitý.
Díky svým vlastnostem se využívá i jako jedna ze složek některých důležitých systémů kosmických lodí. V americkém programu Apollo se dostal dokonce i na oběžnou dráhu Měsíce.