Anglické dvorní dámy napjatě sledují vybrané chování české princezny a jejího doprovodu. Přesně kopírují její chování. Královna zde má výbornou pověst. Výchovu k jemným mravům zavádí i tady.

Anna Lucemburská (1366–1394), dcera římského císaře a českého krále Karla IV. (1316–1378), ještě obouvá dětské střevíčky, když ji její otec v jejích pouhých pěti letech zasnubuje s Albrechtem z Wittelsbachu, synem bavorského vévody.

Jenže už krátce na to jí vyhlédne ještě lepšího ženicha, syna míšeňského markraběte a durynského landkraběte Fridricha. Ani tenhle sňatkový plán se ale nakonec neuskuteční.

Ženich na třetí pokus

Do třetice všeho dobrého Anně vybere za ženicha anglického krále Richarda II. Plantageneta (1367–1400). Sňatkem chce získat významného spojence. Francouzům se tento krok ale nelíbí.

Mnohem raději by Annu viděli jako nevěstu následníka francouzského trůnu Karla VI. (1368–1422). Francouzi ale nakonec ostrouhají, navzdory tomu, že Karel IV. umírá už v roce 1378.

Bratr se o sestru postará

Jeho syn Václav IV. (1361–1419) jednání s anglickým dvorem dotáhne do konce a o sestřinu svatbu, která se koná 19. ledna 1382, se postará. Podle zpráv Zdeňka Brtnického z Valdštejna má Anna dobrý vliv na celý anglický dvůr. Zdejší dvorní dámy se učí jemným mravům právě od Annina doprovodu.

Inspirace pro Jana Husa

Manželství Anny a Richarda se podle dobových zdrojů vydařilo, i když zůstalo bezdětné. Anna umírá v roce 1394 na mor. Přestože v Anglii stráví jenom dvanáct let, kontakty mezi oběma zeměmi se díky ní rozšiřují.

Právě stykům s Angličany vděčí český kazatel Jan Hus (1370–1415) za inspiraci učením anglického reformátora Johna Wycliffa (1320–1384).