Každý měl své vlastní království a dohromady pak tvořili neporazitelnou dvojku. Isabela Kastilská a její manžel Ferdinand Aragonský společně, ruku v ruce, položili základy mocného Španělska. To všechno bylo napsáno ve hvězdách, když se ti dva v roce 1469 brali.

Španělsko nebylo vždy takové, jak jej známe dnes. Na sklonku prvního tisíciletí našeho letopočtu totiž většinu Pyrenejského poloostrova ovládali muslimové, kteří zde zanechali nesmazatelné stopy.

Bylo tak nejzápadnější výspou islámského světa, a právě prožívalo svůj zlatý věk.

Období míru střídaly války

Po bouřlivých válkách a bojích o moc ale bylo na severu založeno křesťanské království Asturie, které se později rozšířilo do města León a přijalo jeho jméno.

Postupně začaly vznikat i další drobné křesťanské státečky, například Kastilie, Galicie a Portugalsko. Ve východní části to pak byly Navarra a Aragon.

Tyto malé státní útvary se pak zapojily do reconquisty, což je pojem, který označuje obnovování křesťanské vlády nad poloostrovem, který byl dříve v područí muslimů.

Jednalo se o dlouhodobý proces, který byl provázen bouřlivými zvraty, během kterých se s železnou pravidelností střídala období míru a snášenlivosti mezi muslimy, křesťany a Židy s válkami a pogromy.

Nastávající nevěsta byla cílevědomá dáma

V patnáctém století představoval maurské panství na Pyrenejském poloostrově už jen malý emirát Granada. Naproti tomu zde vedle sebe existovaly dva mocné křesťanské státy Kastilie a Aragonská koruna.

Jejich spojení pak odstartovalo vznik mocného Španělského království. K této přelomové události v evropských dějinách došlo díky sňatku dědičky kastilského trůnu Isabely Kastilské a dědice aragonského trůnu Ferdinanda II. Aragonského. Ale to ještě předbíháme.

Zatím si posvítíme na nastávající nevěstu, která byla na tehdejší měřítka velmi zajímavou osobností. Isabela Kastilská se narodila 22. dubna 1451 jako dcera královského páru Jana II. Kastilského a Isabely Portugalské. Otec ale velmi záhy zemřel a malá Isabela putovala i s matkou do vyhnanství.

Sama si vybrala ženicha

Byla to ale zřejmě velmi chytrá dívka, protože se po nějakém čase dokázala vrátit ke dvoru a dokonce měla na tehdejšího krále, svého nevlastního bratra Jindřicha, velký vliv. A to takový, že ho přesvědčila, aby ji ustanovil svou následnicí.

To však ještě nebylo zdaleka všechno. Isabela zašla na tehdejší zvyklosti velmi daleko, protože si prosadila, že si sama vybere ženicha. Tím nebyl nikdo jiný než o rok mladší Ferdinand, budoucí vladař Aragonska.

19. října 1469 se skutečně vzali a postupně se jim narodily čtyři dcery a jeden syn. Ten ale bohužel zemřel, sotva dosáhl dospělosti. Když v roce 1479 zemřel Ferdinandův otec Jan II., stal se Ferdinand aragonským králem. Jeho cílevědomá manželka v té době vládla své rodné Kastilii.

Předal jim klíče od města

Každý měl své vlastní království a dohromady byli neporazitelní. Jak bychom řekli dnes, Isabela a Ferdinand byli opravdu dobrý tým. Společně také, bok po boku, vstoupili 2. ledna 1492 do krásné Granady.

Skončila tak téměř osm století dlouhá arabská nadvláda nad touto částí Pyrenejského poloostrova. Ustupující Mohamed XII. královskému páru výměnou za velkorysé podmínky pro svůj lid slíbil, že jim po Novém roce vydá město do rukou.

To také splnil a skutečně jim předal klíče od města. Isabela s Ferdinandem tak mohli vjet do bran jeho skvostného paláce, zvaného Alhambra, a stát se jedinými vládci Pyrenejského poloostrova.

Když se pak spojila jejich dvě království, vzniklo jednotné Španělsko, které se záhy stalo největší koloniální mocností světa.