Katastrofa se odehrála 17. června 1940 přibližně ve čtyři hodiny odpoledne. Mohutná, 176 metrů dlouhá loď HMT Lancastria, dostala za úkol přepravit vojáky i civilisty z pobřeží nacisty okupované Francie.
Jde o nejhorší námořní tragédii v historii Velké Británie. Zmařilo se během ní třikrát více životů než při potopení slavného Titaniku! Záchranná akce se jmenovala Operace Ariel. Začala 16 kilometrů od přístavu města Saint-Nazaire, které leží v ústí řeky Loiry.
Kapacita lodi činila 2200 míst včetně dalších 375 pro členy posádky. Uprchlíků bylo ale příliš mnoho.
Kapitán Rudolph Sharp dostal od britské vlády rozkaz, aby „naložil co nejvíce Britů a neohlížel se při tom na mezinárodní zákony“.
Na palubě se tlačilo více než 6000 mužů, když nebezpečně blízko prolétly německé bombardéry a zničily nedalekou loď. Kapitán z obavy, že se nepřítel vrátí, zastavil přísun uprchlíků na palubu. Odmítl ale vyrazit na širé moře.
Žádná bitevní loď jej totiž nechránila před smrtícími ponorkami. Sharp odmítl riskovat. Jenže právě tohle bezpečností rozhodnutí ho mělo stát krk. A co hůř, nejen jeho.
V 15.48 se nad dvěma palubami lodi prohnal německý dvoumotorový letoun Junkers Ju 88. Jeho zásah byl zdrcující.
Z odhadovaného počtu 6000 až 9000 lidí na palubě se zachránilo pouhých 2477 šťastlivců! Loď se potopila během 20 minut, mnoho uprchlíků se utopilo v 1400 tunách oleje, který z vraku unikl.
Britská vláda okamžitě utajila detailní informace o děsivém neštěstí, bála se, že by výrazně klesla morálka národa. Díky dokumentu Official Secrets Act byla data o Lancastrii ukryta a zapečetěna na dalších 100 let.
Až později, zejména na nátlak veřejnosti, proběhly vzpomínkové oslavy spojené s vydáním speciálních medailí. Oficiální verdikt ale prohlašuje, že zemřelo přibližně 4000 lidí, přičemž skutečné číslo mělo být daleko vyšší.
