Odloží rydlo a stole přibude další dokončená tabulka. Ví, že takto záznamy přežijí celé věky. Jaké to asi bude, až si je budou číst prapra…vnuci? Jenže ouha. Jazyk upadne v zapomnění a celá civilizace s ním.

A nad symboly si dnes marně lámou hlavu ti nejlepší jazykovědci a antrolopologové.

Špičaté štíty hor se derou až do mraků, a tam, ve výšinách, stojí nádherné taoistické chrámy. O dost níž se pachtí několik paleontologů.

Čínská provincie Che-nan prosluje nálezy pozůstatků neptačích dinosaurů – právě tady budou objevena i největší známá vejce, jaká kdy lidstvo vidělo. Tím však podivuhodné nálezy nekončí. Neméně otázek budící stopy tu zanechají lidé.

Na neolitickém nalezišti se vynoří z útrob dějin artefakty se znaky prehistorické kultury nazývané Che-li-kan. Jejich vyrýsování je jasné, ale nejde ještě o písmo jako takové, spíše o symboly.

Staré jsou 8000 let a čínští archeologové předpokládají, že právě z nich se později vyvinulo písmo ryté do kostí používané při věštění. To se ale bavíme již o době „zcela nové“, tedy čase císaře Wu Ting, který vládne zřejmě v letech 1250 až 1192 př. n. l.

Bohužel, ani kostěné písmo nepomůže dešifrování 16 různých značek Tia-chu, a tak stále spadá do přihrádky „nerozluštěno“.

Dispiliovská tabulka: Překvapení z jezera

Je zima roku 1932. Brazílie přiznává ženám volební právo, Ukrajinu drtí holodomor a v jediném vnitrozemském kraji Řecka, Západní Makedonii, panuje nevídaně suchá zima. Na břehu jezera Kastoria se hromadí zástup místních z vesnice Dispilio.

Hladina vinou počasí stále klesá a odhaluje neznámé zbytky osídlení. První průzkum tu provede o tři roky později archeolog Antonios Keramopoulos (1870–1960).

Podrobné vykopávky si ale musí počkat až na rok 1992. Brzy je jasné, že jde o prastaré místo obývané již kolem roku 5600 př. n. l. Najdou se figurky, semena, flétny, keramika a šperky, rybářské potřeby, zbytky dřevěných chodníků, ale hlavně:

Tabulka, se kterou si dodnes nikdo neví rady. Radiokarbonová metoda ji datuje do roku 5202 př. n. l., s tolerancí 120 let. Od doby poklesu hladiny ale značně degraduje, a tak se letos dočká odborné konzervace. Na případné rozluštění, pokud nastane, si ale musíme ještě nějaký pátek počkat…

Lineární A: Co je to za jazyk?

Drobný kamínek se odrazí od okenního skla. 14letý Michael Ventris (1922–1956) se vykloní. „Jdeš s náma ven, Miky?“ zahaleká jeden ze spolužáků. Michael zakroutí hlavou „Dneska ne, musím něco dodělat.“ Za zády má rozložené papíry a hromadu knih.

Od chvíle, kdy zašel na přednášku objevitele krétského Knóssu Arthura Evanse (1851–1941) zažívá ryzí fascinaci mykénskou kulturou. Už o čtyři roky později mu vyjde článek v odborném archeologickém časopise.

A bude to právě Michael, kdo rozluští lineární písmo B! Pomalu si začíná brousit zuby na další zdejší záhadu, příbuzné lineární písmo A. Bohužel, ani ne dva měsíce po 35. narozeninách tragicky umírá při autonehodě. A ono písmo? Dodnes zůstává tajemstvím!

Přitom by se zdálo, že po rozluštění krétského lineárního písma B už to problém nebude. Vždyť v městě Malia na severní Krétě se najde dokonce dvojjazyčný zápis: Z jedné strany hieroglyfický, z druhé písmem A. To se zapisuje krátkými čarami do linií.

Přesto z dnes uznávaných 70 znaků známe slabičnou hodnotu jen poloviny z nich. Nepomáhá ani oslí můstek v podobě lineárního písma B. Když se text rozluští tímto způsobem, vyjdou slova, která nepřipomínají žádný známý jazyk…