Raisa Gorbačovová byla elegantní, vzdělaná a sebevědomá, ale v Rusku budila spíše odpor. Jak tato žena ovlivnila image SSSR a proč ji sovětské ženy nikdy nepřijaly? Přečtěte si příběh první dámy, jejíž život skončil tragicky.
Manžel Michail Gorbačov (1931–2022) ji hluboce miloval a celý svět obdivoval její půvab i inteligenci. Doma ji ale lidé nesnášeli, prý proto, že se tak moc lišila od typických ruských žen.
Narodila se ve městě Rubcovsk na Sibiři, díky skvělým výsledkům na střední škole se ale dostala na prestižní Moskevskou univerzitu, kde nejen vystudovala filozofii. Právě zde také potkala svého budoucího manžela, který studoval práva.
Budoucí první dáma Ruska si také udělala doktorát ze sociologie, a dokonce krátce přednášela na univerzitě. Pak ale prestižní místo opustila a začala bez nároku na mzdu pomáhat svému manželovi, který se v roce v 1985 stal nejmocnějším mužem SSSR.
Najednou tu byla krásná a vzdělaná první dáma, která se nebála ukazovat na veřejnosti, na což Rusové nebyli zvyklí. Když si jednoho dne dovolila vyzvat manžela, aby věnoval pozornost jednomu z dětí v davu, některé lidi to doslova rozlítilo.
Žili totiž v přesvědčení, že žena si přece nemůže dovolit svého manžela jakkoli komandovat, a už vůbec ne na veřejnosti. Raisa ale byla kromě jiného i sebevědomá, a navíc věděla, že ji její manžel hluboce miluje a váží si jejího názoru.
Ostatní muži v ruské nejvyšší politice, i prostí Rusové, s ní ale z výše zmíněných důvodů měli očividně problém a jejich ženy za nimi nijak nezaostávaly.
Raisa totiž byla vždy elegantně oblečená, však si také šaty sama navrhovala a nechávala si je šít na míru, což si obyčejné Moskvanky zkrátka nemohly dovolit.
A protože závist hýbe světem, brzy se začalo šuškat, že Gorbačovova manželka rozhazuje peníze za luxusní módu z Paříže. V sovětských ženách tak začala narůstat frustrace, protože se domnívaly, že si Raisa hraje na něco lepšího.
Ona se tím ale zřejmě nenechala otrávit. Protože uměla dobře anglicky, dokázala hovořit i s návštěvami ze zahraničí. Když svého muže doprovázela na cestách po světě, byla obdivována, v Rusku ji ale v lásce příliš neměli.
Nikdo přitom nebral v potaz, že právě díky svému reprezentativnímu chování dokázala přilákat do země nové investory, získat podporu pro svoji činnost i sympatie celému státu. Sovětské ženy jí ale nikdy neodpustily, že vypadala a chovala se tak, jak ony neuměly.
A tak se už téměř veřejně hovořilo o tom, že si libuje v luxusních nemovitostech a západní módě, což bylo tehdy absolutně nepřijatelné. „Nešiji v salonu Yves Saint-Laurent, jak tvrdí novináři.
Oblékají mě v ateliéru v Kuzněckého Mostu,“ (stanice metra v Moskvě) hájila se Raisa, ale nebylo jí to nic platné. Když její muž odešel z politiky, ona dál bojovala za lepší podmínky žen a dětí, věnovala se pomoci nemocným, hlavně v boji s leukémií.
Je smutnou ironií osudu, že právě tato nemoc ji v roce 1999 připravila o život. Lékaři se domnívali, že to mohly být následky nemoci z ozáření poté, co po výbuchu v Černobylu s manželem postiženou oblast navštívila. Jistě to ale nevíme a vlastně je to už jedno.
Krásná, vzdělaná a inteligentní Raisa Gorbačovová zemřela, což její manžel velice těžce nesl. „Nikdo si neumí představit, co se v mém nitru odehrává,“ řekl tento kdysi tak mocný muž, když jeho milovaná manželka navždy odešla.
Raisa Gorbačovová byla průkopnicí mezi sovětskými prvními dámami, ale její elegance a sebevědomí se setkaly s nepochopením. Přesto zanechala nesmazatelnou stopu v historii SSSR a ukázala, že žena může být partnerkou, nikoli jen stínem svého muže.
Její tragický konec je připomínkou ceny, kterou někdy platíme za odvahu být jiní.
