Největší skládkou široko daleko je bezesporu bezprostřední okolí Země. Zbytky nefunkčních či rozbitých satelitů a družic po dlouhou dobu znečišťují orbitu naší planety.
Úlomků z bývalých misí létá na nízkých oběžných drahách stovky milionů. Jejich rychlost se pohybuje kolem osmi kilometrů za vteřinu.
Jeden centimetr letícího odpadu, který zasáhne satelit, má energii výbuchu granátu. Úlomky tak ohrožují bezpečnost misí současných i pro civilizaci nesmírně důležitých satelitů, proto kosmické agentury řeší, jak se kosmického smetí zbavit.
Významným počinem je úspěch americko-evropské družice RemoveDEBRIS, které se poprvé v historii podařilo zachytit vesmírný odpad, když při testu jako figurant smetí posloužila malá družice kategorie CubeSat.
RemoveDEBRIS při akci použila síť, kterou proti odpadu vymrštila a poté jej zachytila. První pokus byl tak úspěšný a vesmírné agentury tak mohou začít doufat, že se prostor kolem Země v blízké době alespoň částečně pročistí.
Kolem naší planety obíhá leccos. Nejen vyřazené, staré a nefunkční družice, ale třeba také taška s nářadím. Tu při své misí v roce 2008 ztratila americká astronautka Heidemarie Stefanyshyn-Piperová.
Na orbitě se lze setkat i s rukavicí, o kterou přišel při svém výstupu z lodi Gemini 4 již v roce 1965 astronaut Edward White, později tragicky zahynuvší při požáru na palubě Apolla 1. Michael Collins ztratil ve vesmíru v roce 1966 kameru.
A ze sovětské stanice Mir zase uplaval zubní kartáček. Právě z této stanice byly plánovaně do kosmu vypuštěny desítky pytlů s odpadky, které dnes na orbitě také dělají neplechu.
