Žádná tvář není stejná. Každá je unikátní. Jakoby šlo o lidi, kteří jednoho dne zamrzli v prostoru a čase. Mají jediné poslání – střežit věčný spánek prvního císaře sjednocené Číny Čchin Š‘-chuang-tiho.
Ten začne podobu místa svého posledního odpočinku řešit už jako dítě, krátce poté, co ve 13 letech poprvé ochutná moc panovníka.
Tak začne v roce 246 př. n. l., nedaleko dnešního města Si-an vznikat obří mauzoleum, jehož součástí je terakotová armáda, fascinující výtvor lidské tvořivosti, který nemá jinde ve světě srovnání.
Více než 8000 válečníků v životní velikosti a v plné zbroji, vyrobených z pálené hlíny, kteří mají bojovat za císaře v posmrtném životě.
Povolá 700 000 dělníků
Je paradoxní, že ačkoliv Čchin Š‘-chuang-ti (260–210 př. n. l.) tolik myslí na své pohodlí v posmrtném životě, velkou část pozemské existence vymýšlí, jak by dámu s kosou přelstil.
Je schopný vyhodit horentní částky za služby alchymistů, slibující mu zázračný elixír života. Jeden takový ho nakonec v roce 210 př. n. l. zahubí, když s údajným lékem na nesmrtelnost pozře i malé množství vysoce jedovaté rtuti, která ho otráví.
Stavba velkolepého díla v tu chvíli ještě není hotová. Zbývají dva roky. A to přesto, že císař na stavbu nekropole povolá asi 700 000 dělníků, kteří ji budují dnem i nocí. Modelují sochy, vytvářejí a malují tisíce hliněných vojáků. Ale nejen jich.
Čchin Š‘-chuang-ti si totiž plánuje vzít na onen svět i svůj, z vypálené hlíny vyvedený dvůr, a tak z terakoty povstávají úředníci, hudebníci, nejrůznější siláci a akrobaté.
K tomu je vytvořeno 130 vozů, které táhne celkem 520 koní a k nim dalších 150 jezdeckých koní.
Můj soukromý vesmír
Čchin Š‘-chuang-ti je skutečně megaloman. Zároveň ale moc dobře ví, co chce. Celá nekropole je tak koncipována jako jeho soukromý vesmír. Nejvíc opulentní je samozřejmě samotné místo posledního odpočinku.
Hrobka má tvar pyramidy a leží asi 1,5 km od místa nálezu terakotové armády. Bohatě zdobený sarkofág obklopuje obří model města Si-an včetně cest, vodovodů a topografických detailů. Dokonce zde má být více než 100 řek, jejichž tok je simulován pomocí rtuti.
Nad nimi je bronzová klenba, na které je symbolicky vyobrazeno nebe, poseté drahokamy, představující hvězdy. Alespoň podle popisu historika S’-ma Čchiena (asi 145–86 př. n.
l.), který ho ovšem sdělí prostřednictvím svých Zápisků historika světu až více než století po dokončení mauzolea. Přesvědčit se o pravdivosti jeho slov ale ještě chvíli potrvá.
Císařova hrobka zůstává netknutá
Ačkoliv je totiž poloha samotné hrobky známa, archeologové s vniknutím do ní zatím váhají. Stále mají na paměti průšvih, který se stal v 70. letech minulého století při prvních vykopávkách terakotové armády.
Doslova během pár desítek minut po odkrytí se začne vinou agresivního působení běžného vzduchu ručně malovaný povrch soch odlupovat a blednout. Vojáci obrovsky trpí i dnes, přestože úroveň restaurátorských prací pokročila.
Archeologové se proto do odkrývání dalších prostor příliš neženou. Celá nekropole navíc není zrovna malá. Podle radarového průzkumu jde zhruba o 98 čtverečních kilometrů.
Hliněné tváře, pravé zbraně
Zatím tedy musí návštěvníkům lokality stačit pohled na více než 8000 hliněných vojáků, rozprostřených ve třech obřích halách na ploše okolo 50 kilometrů čtverečních. Měří od 170 do 200 centimetrů (tedy víc než průměrní Číňané) a každý z nich je jiný.
Liší se tváří, uniformou, účesem, ale také zbrojí. Většině soch jsou pro zvýšení realističnosti dány do výbavy skutečné zbraně. Při vykopávkách je nalezeno přes 40 000 bronzových mečů, dýk, kopí, bitevních seker, šavlí, štítů a dalších předmětů.
Samotné sochy jsou vyrobeny v místních dílnách tak, že hlavy, paže, nohy a trupy jsou vytvořeny odděleně a poté sestaveny slepením kusů dohromady. Po dokončení jsou terakotové sochy umístěny do jam, přičemž každá má své předem dané místo podle hodnosti.
Každý je originál
Je tu ozbrojená pěchota s kopím, halapartnou, popřípadě mečem, stojící i klečící lučišníci, oblečení do jednoduchých a lehkých uniforem, které umožňovaly rychlý pohyb, jezdci na koních, vozatajové, kavaleristé, stejně jako generálové a další nižší důstojníci.
Jejich tváře se navzájem liší. Jak ovšem vědci zjistili, všechny původně pocházejí ze zhruba 10 obličejových forem, přičemž každému takto zhotovenému obličeji jsou pak ručně dodělávány individuální rysy.
Podle některých studií se tváře soch modelovaly „na míru“ podle skutečných vojáků.
Tato teorie má ale řadu odpůrců, tvrdících, že úmyslem spíše bylo zobrazit nejrůznější lidské typy a rysy charakteristické pro obyvatele různých končin Číny, které císař sjednotil do jedné říše.
Pasti, pasti, pastičky
Nedaleko soch leží rovněž několik masových hrobů, ve kterých dlí kosti sedřených dělníků a řemeslníků. Jen v roce 2003 je odtud vyzvednuto 121 koster, patřící jedincům od 14 do 40 let.
Je navíc dost dobře možné, že další nebožtíci přibudou, jakmile se archeologové konečně odhodlají otevřít císařovu hrobku. Ta má být totiž chráněna řadou důmyslných pastí, včetně nejrůznějších propadel, střílecích mechanismů a dalších překážek.
V oblasti hrobky je naměřena neobvykle vysoká koncentrace toxické rtuti.
Někteří odborníci jsou sice přesvědčeni, že ani jedna z nástrah nemůže už být po tak dlouhé době funkční, překvapivě dobrý stav reálných zbraní terakotového vojska ale jejich tvrzení částečně nabourává. Když mohl vydržet meč, proč by nemohla nějaká důmyslná past?
