Španělský a portugalský král Filip IV. (1605–1665) krátce zatleská: „Chceme zábavu!“ Do sálu ihned vběhne dvojice trpaslíků s dalším komediálním číslem. Jeden z nich se jmenuje Sebastián de Morra a král ho dostane jako dar.
Ostatně, malincí lidé se těší u dvora velké oblibě. Tak velké, že děti, které evidentně neporostou, bývají unášeny či vykupovány od rodičů, či ještě hůř, zdraví novorozenci jsou mrzačeni, aby časem sloužily k zábavě.
Vysoký společenský statut jako ve starověkém Egyptě je zde ale ani přes vysokou inteligenci nečeká. V hierarchii dvora nejsou vnímáni ani jako lidé, spíše jako mazlíčci jen o stupínek nad zvířaty.
Král Sebastiána věnuje svému neduživému synkovi Baltazaru Karlovi (1629–1646). Je to jeho 5. dítko a první syn. Bohužel, dědic na trůn nedosedne. Umírá v 16 letech.
Malíř, který vrací důstojnost
A Sebastián? Prince přežije o 3 roky. Někdy tou dobou posedí bavič modelem pro dvorního malíře Diego Velázqueze (1599–1660). Portrét Sebastiána de Morra si časem získá celosvětovou slávu.
Zatímco většina dobových malířů zobrazuje dvorní šašky jako objekty obklopené zvířaty, nebo s jejich „pány“, Diego je první, kdo jim vrací důstojnost.
Zachycuje smutek i rezignaci lidí ponížených na majetek pro zábavu a vnukne jim víc lidskosti, než má většina dvořanů. De Morra umírá v říjnu 1649, a ač toho o jeho životě moc nevíme, díky svému portrétu se stane nejslavnější osobou s nanismem své doby.
