Existují společnosti, kde jsou ženy hlavou rodiny, zatímco muži jsou v podřízeném postavení? Samozřejmě. A které to jsou? „Všechny,“ odpoví s úsměvem zkušený znalec života.
Obecně platný společenský model, který v různých formách platí po celém světě, je patriarchální. Společnosti, rodinou počínaje, státy konče, řídí až na výjimky muž. Existují však společnosti, kde je tomu naopak.
A pokud někde některé ženy berou výměnou rolí opravdu vážně, pak jsou ty z okolí mexického Tehuantepecu. Jsou sebevědomé, rázné a na své tradice hrdé, přestože svou největší slávu už mají téměř 70 let za sebou.
Energická krása inspiruje umělce
Zatímco muži pracují na polích do pozdního večera, a pak vyspávají, jejich ženy musí jednou rukou zvládnout domácnost i domácí kasu, a tou druhou prodej na místních tržnicích.
Vedou si natolik zdatně, že časem přebírají pozici hlavy rodiny, kterou jim muži kupodivu rádi přenechají. Jejich věhlas se šíří po celé zemi.
Historky o agresivní razanci jejich obchodních metod se stávají pověstnými stejně jako zvěsti o jejich obchodnickém talentu.
Zejména od roku 1907, kdy je dokončena železnice spojující pobřeží Tichého a Atlantického oceánu, do roku 1914, kdy je otevřen Panamský průplav, kdy jako obchodnice vytěží z rušného provozu absolutní maximum. Ani poté však jejich sláva neuvadá.
Stávají se inspirací pro intelektuály i umělce, a díky jejich dílům mexickými ikonami. Nejslavnější z nich je bezpochyby malířka Frida Kahlo (1907–1954), která se v tehuánských ženách doslova shlédla a snažila se je napodobit ve svém díle i životě.
Po roce 1937, kdy se tehuánská kráska dostala dokonce i na jednu z mexických bankovek, však jejich sláva začíná pohasínat, až z ní nakonec v mexické kultuře příliš mnoho nezůstane.
Pro ostré slovo nejdou daleko
Je jich přibližně půl milionu a mnohé z typických vlastností si uchovaly dodnes. Nejsou žádné křehotinky, spíš mohutné, rázně sebevědomé matrony, které mají energie na rozdávání.
Pro ostré slovo, a někdy dokonce ani pro ránu, nejdou daleko, a se stále stejnou pověstnou razancí ovládají nejen místní obchod, své manžely a rodiny, ale také společenský život.
Mnozí místní muži jsou sice stále přesvědčeni, že jsou v otázkách financí i řízení domácnosti mnohem zdatnější, a někteří skrývaný mindrák utápějí v alkoholu, ale zdaleka ne všichni.
Mnozí se stali v práci neméně úspěšnými, a mnozí dokonce vydělávají víc než jejich ženy, jen o tom příliš nemluví a neberou ženám jejich roli. Další ránu tradici však zasahuje mladá generace, která už žije jinak a se zcela jinými postoji.
A tak se vláda žen v Tehuantepecu pomalu a nenápadně posouvá do roviny folklóru a legend.