Angína, chřipka, opary, popáleniny… Na každý jmenovaný zdravotní problém je obvykle třeba použít jiný lék. Olej z australského čajovníku nebo též tea tree oil si dokáže poradit nejen s  těmito všemi, ale i s celou řadou dalších nemocí. A působí také proti parazitům!

Čirá nebo jemně zlatavá tekutina olejovité konzistence s výraznou vůní, připomínající eukalyptus nebo kafr se považuje za jeden z obrovských darů přírody. Získává se destilací z listů stromu kajeputu střídavolistého (Melaleuca alternifolia).

Jeho původní domovinou je severovýchodní pobřeží Nového Jižního Walesu v Austrálii. Bílí kolonisté, kteří zde obdělávali půdu, ho však považovali za plevel, který jim brání v bohulibé činnosti a snažili se ho ze všech sil zbavit. Záhy pochopili, že se pokouší o nemožné.

Vítězná cesta listů

Strom nad nimi vždy zvítězil. Každý sebemenší kousek kořene, zapomenutý v půdě, vyrašil v novou rostlinu. Zatímco tehdejší osadníci to jistě patřičně peprně okomentovali, my můžeme strom za jeho nezdolnost obdivovat.

Jenom díky ní se nám dostalo malého přírodního zázraku v podobě oleje z jeho listů. Existují dvě verze vysvětlení, jak kajeput střídavolistý přišel k hovorovému názvu „čajovník“.

První se dotýká tvaru stromu, který připomíná písmeno T. Má jít proto o zkomolený název „T-tree“.

Čaj asi za mnoho nestál

Druhá zásluhu na pojmenování připisuje výpravě kapitána Jamese Cooka (1728-1779), která vstoupila na australskou pevninu v roce 1770. Během jejího průzkumu naráží na zajímavé stromy s lepkavými listy, vonícími po citrusovém ovoci.

Uvaří si z nich čaj. O tom, jak si na něm pochutnali, můžeme jen spekulovat. Jisté je, že s sebou listy vzali do Anglie k botanickému zkoumání.

Zatímco domorodí obyvatelé Austrálie o léčivých vlastnostech listů kajeputu střídavolistého věděli už dávno, pro západní kulturu je objeví Arthur R. Penfold (1890-1980), lékárník a ředitel Vládního muzea technologie a užitých věd v Sydney.

Silnější než karbol

Ten v roce 1923 podrobí lístky podrobné analýze a přichází na další z jejich mimořádných vlastností. Silice z těchto listů přibližně 13krát předčí v té době nejúčinnější desinfekční prostředek, kterým je kyselina karbolová neboli fenol.

Jako první člověk také extrahuje čistý olej. Věhlas této tekutiny se brzy rozšíří. Zájem o olej začíná klesat v souvislosti s rozšířením antibiotik. Poptávka po tomto účinném přírodním antiseptiku však opět vzrostla v uplynulých desetiletích.

Je totiž vynikajícím prostředkem na řadu zdravotních problémů a zabírá i tam, kde příliš neúčinkují umělá léčiva.

Široké spektrum účinků

Dnes se však již nezískává z divoce rostoucích stromů. Čajovníkový strom se v Austrálii pěstuje na plantážích.

Jako přírodní léčivo se úspěšně používá při desinfekci nejrůznějších poranění a onemocnění pokožky, jako repelent proti hmyzu,  účinně zabraňuje rozšíření infekce při vytažení klíštěte.

Používá se také rozředěný jako kloktadlo při angínách a mnoha dalších problémech. Vykazuje nejen účinky antibakteriální, ale rovněž antivirové, protiplísňové, antiparazitární a protizánětlivé.

Některé jeho složky však mohou způsobit alergickou reakci, proto je dle odborníků vhodné u citlivějších lidí a na rozsáhlé plochy pokožky používat olej zředěný.