Na Měsíc se podívalo víc lidí než do největších hlubin oceánů na naší planetě. I povrch Marsu je tisíckrát víc zmapovaný než mořské dno. Nad některými tajuplnými živočichy, zvuky a jevy z mořských hlubin zůstává zatím vědcům rozum stát.

Nejdelší kostnatá ryba na světě hlístoun červenohřívý z čeledi hlístounovitých dosahuje délky 12 metrů a váhy 270 kilogramů. Odborníci odhadují, že někteří jedinci, vyvržení na břeh v kusech, by mohli měřit i 17 metrů.

Žije v hloubkách několika stovek metrů, a vědci dokonce spekulují o tom, že když se hlístoun objeví na břehu, je to předzvěst zemětřesení. S vypoulenýma očima a červenou hřbetní ploutví vypadá jako monstrum.

Námořníci a rybáři ho dlouho pokládali za mořského hada, kterému přisuzovali legendární vlastnosti. Poprvé se ho podaří natočit v jeho přirozeném prostředí až v roce 2010.

Život u kuřáků

Ještě v polovině 70. let vědci předpokládají, že jsou všechny pozemské ekosystémy závislé na slunci. Tuto představu v roce 1977 rozmetá objev hlubokomořských vývěrů neboli hydrotermálních průduchů, takzvaných černých kuřáků.

Vyskytují se v průměrné hloubce 2100 metrů pod hladinou. Na dno hlubokých oceánů žádný sluneční paprsek nedosáhne, přesto některé mořské bakterie fotosyntézu využívají. Spoléhají na tlumené červené světlo kuřáků a vyrábějí si tak pro sebe potravu.

Přitom teploty poblíž kuřáků mohou přesahovat i 350 stupňů Celsia. Vědci se stále snaží přijít na to, jak je možné, že bakterie na dně oceánů tako přežívají.

Monstrum, nebo ledovec?

Nejznámější ze všech záhadných zvuků zachycených v hlubinách přístroji oceánských institutů se jmenuje „bloop“. Vzejde odněkud z hloubky Tichého oceánu v létě roku 1997 z místa na severozápad od špičky jihoamerického pobřeží.

Podivný zvuk zachytí na svých přístrojích vědci z NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Opakuje se několikrát a vždy zní stejně. Zajímavé je, že překoná vzdálenost 5000 kilometrů.

Nikdo netuší, kdo ho vydává, a tak se brzy zrodí několik teorií. Nejrozumnější teorii vysloví Christopher Fox z NOAA – zvuk prý vydává tání obřích ledovců.

Gigantický úhoř?

V roce 1930 objeví dánský vědec Anton Brunn na jihu Afriky na výzkumném plavidle v síti prapodivnou larvu úhoře Leptocephalus. Je necelé 2 metry dlouhá, což je největší larva tohoto druhu, jaká kdy byla nalezena!

Obří tvor dostane jméno Leptocephalus giganteus. Pokud by nalezená larva dorostla do dospělé velikosti, musel by to být až 21 metrů dlouhý legendární „mořský had“.

Dnes někteří vědci tvrdí, že larva ve skutečnosti patřila rybám čeledi Notacanthidae (ostnohřbetcovití), které žijí v hloubkách od 125 po 3500 metrů.

I když to nejsou praví úhoři, jejich larvy mohou dorůst do poměrně větší délky než dospělí jedinci a zmenšit se, když se vyvinou do konečného tvaru.