Hora Hostýn láká poutníky, turisty i romantiky už po staletí. Kdysi dávno tu stávalo pravěké hradiště, později keltské oppidum a dnes tu najdeme baziliku Nanebevzetí Panny Marie.
Ale nejvíce fantazii dráždí dávná pověst, která vypráví o zázračné záchraně před Mongoly v roce 1241.
Rok 1241 Evropou cloumá strach. Mongolské hordy, tehdy známé jako Tataři, se ženou z východu. Porážejí polského knížete u Lehnice, smetou uherské vojsko na řece Slané a míří na Moravu. Olomouc se ocitá v ohrožení.
Český král Václav I. (1205–1253) je zatím s vojskem v Kladsku. Proto pověřuje šlechtice Jaroslava ze Šternberka, aby se s družinou jezdců vydal Moravanům na pomoc. Jaroslav přijíždí v pravý čas.
Osvobozuje Olomouc a podle legendy dokonce zabíjí mongolského velitele jménem Kublajevic. Když ostatní Tataři vidí, že jejich vůdce padl, prchají zpět na východ. Zní to jako slavná kapitola českých dějin – jenže historické prameny o tom mlčí.
Jaroslava ze Šternberka poprvé zmiňuje až kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553) o tři sta let později. A ještě dramatičtější verzi později rozvíjí Václav Hanka (1791–1861) v Rukopisu královédvorském. Bitva o Moravu? Podle historiků legenda, nikoliv skutečnost.
Prosí o pomoc
Jiný příběh se odehrává přímo na hoře Hostýn. Když se Tataři blíží, lidé z okolí prchají do lesů. Uchylují se ke kapli na vrcholu kopce, kde prosí Pannu Marii o pomoc. Trpí žízní – studánka u kaple nestačí. V modlitbách žádají o vodu.
A skutečně – z hory prý vytryskne nový pramen. Když nepřátelé táboří pod kopcem, přichází bouře. Déšť hasí žízeň uprchlíků a blesky zasahují tatarský tábor. Voda stékající z Hostýna pak splachuje jejich ležení.
Tuto legendu zachycuje jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) ve své knize Diva Montis Sancti. Důkazy? Archeologie mlčí. Ale příběh přežívá a Hostýn se stává symbolem víry a ochrany.
Oživení poutního místa
Hora Hostýn se v pozdním středověku mění v poutní místo. Vyrůstá tu kaple, kam proudí věřící z širokého okolí. Roku 1721 je položen základní kámen barokní baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Stavba je dokončena v roce 1748. Sláva místa však netrvá dlouho.
V roce 1784 císař Josef II. (1741-1790) vydává zákaz poutí, nechává kostel vyklidit a střechu rozebrat. Duchovní život utichá. Naštěstí v letech 1841–1845 dochází k obnově poutního místa a Hostýn znovu ožívá.
