Vody pozvolna klesají. Už je vidět donedávna zcela potopené vrcholky hor i stromy. Mohutná dřevěná loď plná živočichů zakotví pod horou Ararat. Na palubě všichni jásají. Po přívalech vody konečně vstoupí suchou nohou na zem.

Když Noe vynáší poklady z lodi, opatrně bere do dlaní i rostlinu vinné révy. „Tady se ji bude dobře dařit,“ rozhlédne se spokojeně.

Biblický příběh o Noemovi a jeho arše vypráví o tom, jak muž i se svojí rodinou a páry živočichů od každého druhu po jednom přistane po opadnutí potopy právě pod horou Ararat v dnešním Turecku.

Uvidí úrodnou půdu a vysází zde prý první vinici na světě. „Noe začal být oráč, vysadil vinici, pil víno a opil se,“ vypráví Starý zákon ve své knize Genesis 9-21. Arménie, která je jednou ze zemí pod horou Ararat, se tak stává kolébkou vinařství.

Archeologové potvrdí, že zdejší lidé poznali kouzlo moku z hroznů dávno před Evropany. Jenže Noe určitě prvním vinařem nebyl, Arménci lisovali víno mnohem dříve.

Zařízení se dědí po generace

Plošina u řeky Araks na hranicích Arménie už kolem roku 4000 př. n. l. nabízí hlínu plnou živin a vodní tok dodává vláhu. Od jihovýchodu po jihozápad, kam oko dohlédne, se rozkládají vinice. Nyní se píše rok 400 př. n. l.

Arménský vinař jako svůj největší poklad uchovává semínka révy. Musí mít dostatečnou zásobu, co kdyby se letos neurodilo? Počasí umí nepříjemně překvapit. Letos se naštěstí keříky hroutí pod mohutnými hrozny, a tak je po starostech.

Za stejně drahocenné považuje vinař i nádoby na výrobu moku kvašením. U něj v rodině se dědí a budou dědit po generace. Dnes musí dohlédnout, jestli už skončilo kvašení. Nebude to dlouho trvat a připraví první zásilku vína k odplutí.

Nádoby uzavřené pryskyřicí, aby se lahodný mok cestou nezkazil, se vydají po moři ke svým řeckým zákazníkům.

Hostinu málem překazí bouře

„Loď ještě nepřiplula, včera byla bouře,“ hlásí zklamaně otrok. Jeho majitel, aténský Řek Agafon už několik dní netrpělivě čeká na zásilku arménského vína. Začíná být nervózní.

Pozítří chystá bohatou hostinu a jeho oblíbené víno je to poslední, co mu chybí ke štěstí. Těší se, jak popije s přáteli, a teď by mu mělo zkazit hezké chvilky špatné počasí na moři? Něco takového se snad nestane.

Naštěstí o den později loď přirazí k břehům.  Otroci rychle vykládají nádoby, které putují rovnou do sklepení. „Něco tak lahodného jste ještě nepili.

Mám rád naše řecká vína, ale v žádném z nich není tolik slunce,“ nabízí hostům poháry s tmavorudou arménskou tekutinou. Všichni si víno s požitkem vychutnávají.

Obchod s vínem mezi Řeckem a Arménií jenom kvete a spousta arménských hroznů v tekutém stavu končí na aténských sympoziích.

Nález nejstarší lisovny

O mnoho staletí později vědci srovnávají druhy vinných rév a prohlašují, že evropské druhy mají svůj původ právě v Zakavkazku, tedy nejenom v Arménii, ale také v dnešní Gruzii a Ázerbajdžánu. A osud jim přihraje i unikátní nález.

V roce 2010 objevují archeologové na jihu Arménie jedno z nejstarších míst na světě, kde se vyrábělo víno. Stáří vinařství odhadují na 6100 let.

„Poprvé máme kompletní archeologický obrázek výroby vína,“ prohlásí tehdy nadšeně Gregory Areshian, vedoucí výzkumného týmu archeologů z Arménie, USA a Irska. Chlubí se naprostým unikátem.

Jeskynní komplex na arménsko-íránských hranicích v oblasti Areni skrývá semena hroznů, pozůstatky lisovaných hroznů, vinný lis i hliněné nádoby určené ke kvašení a dokonce i pohár a misku na pití. Lidé se tak  na vlastní oči mohou přesvědčit, jak tehdy výroba vína vypadala.