O tomto českém světci dodnes koluje několik špatných fakt. Dnes již víme, že se neutopil a jeho slavný, údajným zpovědním tajemstvím vázaný jazyk, který zázrakem přežil svého majitele, je ve skutečnosti část mozku…

Pokud si zajedete do dnešního Nepomuku, dříve Pomuku, všimněte si barokního kostela svatého Jana Nepomuckého. Rodný domek tohoto českého světce měl stát právě v místě, kde je dnes kostel. Synek rychtáře Jan má našlápnuto na skvělou kariéru.

Studuje pražskou univerzitu a od roku 1369 se činí v Praze jako notář a písař. Stane se pravou rukou arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350–1400). Tohle přátelství se mu jednou stane osudným.

Jan si totiž nemůže s naším panovníkem, Václavem IV. (1361–1419), přijít na jméno. Jan Nepomucký se vypracuje až na druhý nejvyšší úřad ve správě římskokatolické diecéze, generálního vikáře.

V dusivé atmosféře hádek Václava IV. a Jenštejna o jmenování vysokých církevních úřadů se, coby zastánce Jenštejnových názorů, octne na černé listině.

Špitá se, že žárlivý Václav IV. chce po Janu Nepomuckém, aby vyzradil zpovědní tajemství jeho manželky Žofie Bavorské (1376–1425). Ta prosluje nejen inteligencí a energickou povahou, ale i krásou.

Celá staletí se traduje, že Jan Nepomucký nevyzradí z Žofiiny zpovědi ani slůvko. Král ho nechá spolu s dalšími blízkými Jana z Jenštejna 20. března 1393 uvěznit a mučit. Nepomuckého brutálního výslechu se osobně účastní a prý jej sám pálí pochodní na bocích!

Je tu však jedno velké „ale“. Za oblíbenou legendou o žárlivém králi a údajné nevěře stojí možná kronikář Václav Hájek z Libočan (?–1553), který přebere špatné informace.

Zdá se nepravděpodobné, že by královna Žofie mohla mít za zpovědníka muže, který trvale brojí proti Václavovu dvoru. Jistý je jen výsledek: Zatímco ostatní družiníci budou po mučení propuštěni, Jan Nepomucký jednodenní krvavé praktiky nepřežije. V devět hodin večer bude jeho tělo svrženo z Karlova mostu do Vltavy.

17. dubna najdou rybáři mrtvého Jana na pravém břehu Vltavy. Nepomucký se posmrtně dočká svatořečení. Legenda o zpovědním tajemství, které ho stojí život, dostane zázračný důkaz – světcův jazyk, který se nerozkládá!

Po několika staletích se na Janovy ostatky zaměří paleoantropolog Emanuel Vlček (1925–2006). Zjistí hned dvě šokující věci: Zraněný Jan se ve Vltavě neutopil, jak se dlouho soudilo, ale jeho smrt způsobila velká rána do hlavy během mučení.

A za druhé: Zázračný světcův jazyk je ve skutečnosti část mozkové tkáně.