Říká se, že v životě je všechno jednou poprvé. Co když se vám však u některého „poprvé“ zdá, že jste to samé již jednou prožili?
Třeba jdete v neznámém městě neznámou ulicí.
Proč najednou máte pocit, že před tím žlutým domem kdysi stál strom?
A že za chvilku za rohem potkáte starého známého, jako tehdy, když jste tu byli naposledy?
Oprava, nikdy jste tu nebyli! Tak kde se tedy vzal ten divný pocit?
Závan tajemných sil
Nejde o žádný výmysl rozmarné moderní doby. Pocit, že prožíváme něco, co jsme již zažili, popisuje už filosof a teolog svatý Augustin (354-430).
Již ten naznačuje, že ono podivné „navrácení v ději“ je zpravidla doprovázené ještě jiným pocitem – že se děje něco zvláštního, tajemného či nadpřirozeného.
Za své vznešené jméno, které doslova znamená „již viděné“ (ale můžeme to i slyšet nebo pouze pocítit), vděčí tento psychický jev francouzskému parapsychologovi Émilu Boiracovi (1851-1917).
Ten ho poprvé použije v roce 1876, v dopise redakci časopisu Revue Philosophique.
Ještě dlouho poté platí, že je jev zvaný „déjà vu“ přiřazován spíš ke zkušenostem z paranormálního světa.
Minulý život i více vesmírů
Přestože dobře vnímáme, že je onen pocit nepravdivý, prostě je tady! Odněkud se sem vetřel. „Nejspíš z některého z minulých životů,“ nebojí se tvrdit zastánci „nadpřirozeného“ pohledu.
Jiní se domnívají, že když spíme, duše dočasně opouští naše tělo a prožívá své vlastní příběhy. Když se pak v bdělém stavu trefíme do podobného zážitku, který potkal samotnou duši, dostaví se právě pocit déjà vu.
Nebo snad déjà vu přichází naopak z budoucnosti? Může být jakousi věštbou, varováním, ba dokonce zlou předtuchou?
Střízlivější teorie vysvětlují pocit „již viděného“ jako vzpomínku na sen, který si už nepamatujeme. Ty odvážnější koketují s myšlenkou „poruchy času“ nebo déjà vu považují na návštěvu z paralelního vesmíru.
Nedorozumění hemisfér?
Moderní psychologové však kroutí hlavou. Jaképak nadpřirozeno, podobné jevy jsou jen výsledkem vrtochů našeho mozku!
Levá a pravá hemisféra vnímají různé události nezávisle na sobě. Běžně mezi sebou komunikují a my máme pocit jednoho vjemu.
Pokud však jedna hemisféra dodá jistou informaci se zpožděním a ta druhá se o tom mezitím dozvěděla sama, má v tu chvíli právě ten pocit, že stejný zážitek přichází znovu!
Jiní vysvětlují příčinu jevu jako selhání části spánkového laloku, která si měla spojit zážitek s jistým pocitem, ale omylem mu přiřadila jiný. Pocit se nám poté zjevuje u zážitků, které s tím vůbec nesouvisí.
Chyba v systému!
Anebo je to úplně jinak? Když v roce 2012 provedou experiment na stovce dobrovolníků vědci z Masarykovy univerzity a výzkumného centra CEITEC v Brně, zjistí zajímavou skutečnost. Lidé, kteří se s pocitem déjà vu setkávají, mají znatelně menší hipokampus. Část mozku, odpovědnou za vytváření vzpomínek.
Vedoucí výzkumu prof. Milan Brázdil to nazve jakousi „chybou systému“. Díky menšímu objemu je zkrátka tato oblast u některých lidí citlivější. To, co zrovna prožíváme, si pak můžeme uložit do paměti ještě dříve, než si to stihneme uvědomit poprvé.
Pořád však zbývá řada otazníků. Proč se třeba déjà vu nejčastěji vyskytuje mladých lidí anebo u těch s vyšším vzděláním? Zvláštní jev prý podporuje i časté cestování, můžete ho zažít, když jste unaveni nebo ve stresu. Nebo když trpíte nějakou poruchou, epilepsií či depresí.