Šťastná maminka drží narozené miminko. Zraky na ně upíná několik lidí i zvířat. Je zřejmé, že se jedná o mimořádnou událost. V dálce kráčí tři stíny, jsou to mudrcové, kteří přišli uctít krále všech Židů.

Na zrození Mesiáše totiž upozorní i obloha, na níž září hvězda. Ta později dostane přívlastek betlémská a zamotá hlavu všem astronomům.

Biblické příběhy mnohdy nemají historické základy. Jinak tomu není ani u Betlémské hvězdy. Odborníci, kteří se astronomii věnují, celá staletí hledají vysvětlení. Zároveň si pokládají logickou otázku… existovala vůbec?

Půjdem spolu do Betléma…

Odkud máme první zmínky o nebeském úkazu? Musíme prolistovat Biblí, kde o záhadném znamení mluví sv. Matouš. „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit,“ píše se v Matoušově evangeliu.

Poté, co spatří hvězdu, vydávají se na cestu. Krátce zastaví u krále Heroda, ten z nich mámí informace, kde se Mesiáš narodil. „Jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit,“ líčí Matouš. Trojice se následně vydává na cestu do Betléma.

Hvězda, která šla celou dobu před nimi, zastavuje nad skromným stavením. V něm poklidně podřimuje malý Ježíš. Mudrcové v tu chvíli padají na kolena a klaní se novému vládci. Aby byl celý příběh kompletní, nesmíme zapomenout ani na předání darů.

Nemluvněti přinesou zlato, kadidlo a myrhu. Jak ale mohli přesně vědět, kde se nový král nachází?

Byl to zázrak! Nebo ne?

V dalších letech učenci a intelektuálové chtějí úkaz vysvětlit. Takový Jan Zlatoústý (347/349–407) věří, že šlo o zázrak spojený s Ježíšovým narozením. Pomyslné vidle do problematiky hází až Johannes Kepler (1571–1630).

Německý astronom zkoumá 17. prosince 1603 noční oblohu a zaujme ho světelný úkaz. Jupiter a Saturn jsou ve stejné poloze, v astronomické hantýrce používáme výraz konjunkce.

Díky tomu, že Kepler patří mezi zastánce existence Betlémské hvězdy, usedá ke stolu a propočítává, kdy nastala podobná shoda dvou jasných planet. Obě vesmírná tělesa se potkávají jednou za 20 let, konjunkce v souhvězdí Ryb se opakuje po 794 letech.

Samotný Kepler díky svým bohatým znalostem dochází k závěru, že podobný úkaz mohli zahlédnout mudrcové v době Ježíšova narození. Onoho roku 7 př. n. l. je k vidění třikrát, koncem května, v září a prosinci.

Této teorii nasvědčují objevy orientalisty Paula Schnabela (1887–1947). Německý historik nachází v roce 1925 hliněnou tabulku, kterou datujeme do období Babylonie. Po rozluštění písma Schnabel zjistí, že starověcí astronomové dokázali hvězdné jevy předpovědět.

Podobně jako Kepler směřovali k roku 7 př. n. l. Jiná klínopisná tabulka je mnohem více konkrétní a zpřesňuje časový údaj na 12. listopad, to přímo koresponduje s Keplerem.

Dvorní astrolog Rudolfa II. (1552–1612) přidává také poslední datum, kdy je konjunkce vidět. Vzácný jev rozzářil nebe 5. prosince. Je tedy možné, že mudrcové kráčející z východu viděli rozsvícenou oblohu a vyložili si ji jako příchod nového krále.

Zrodila se hvězda

To není nic nového, antičtí Římané věří, že při narození významného císaře či člověka přibude nová hvězda. Podobně si lidé počínají, když přišel na svět budoucí vládce Augustus (27 př. n. l.–63 n. l.).

Další střípek do astronomické skládačky přidávají astrologové. Ti totiž tvrdí, že konjunkce má jasné vysvětlení. Saturn je považován za ochránce za Židů, Jupiter pro změnu reprezentuje krále či panovníky. Souhvězdí Ryb je typické pro oblast dnešního Izraele.

Do toho přihrává fakt, že tři mudrcové se nejspíše vyznají ve hvězdopravectví. Na druhou stranu svatý Matouš je jediný, kdo o Betlémské hvězdě mluví. Pravdou zůstává, že církev si symbol přivlastnila. Dnes je jedním ze znaků Vánoc.

Ještě více zmatku vnáší do celé problematiky italský malíř Giotto di Bondone (1267–1337). Začátkem 14. století se stěhuje do Padovy, kde maluje fresky v Kapli rodiny Scrovegniů. Vrcholné dílo zobrazuje scény z Ježíšova života.

Na obraze Klanění tří králů nad celým procesím prolétá rudá koule s vějířem. Bondone tímto způsobem znázorní Betlémskou hvězdu.

Nejspíš se nechá inspirovat Haylleyovou kometou, kterou vidí v roce 1301. Renesanční umělec nevědomky nastartuje zvyk, jenž přetrvá až do 21. století. I dnes totiž máme Vánoce spojené s kometou.

Mohla na narození Ježíše upozornit vlasatice, jak se někdy hvězdám s ohonem říká? Pokud by se podobné těleso objevilo na obloze, lidé by si ho určitě nevykládali pozitivně. Už od antiky bývají komety vnímány jako symboly zmaru, neštěstí a smrti.

„Ohniví hadi seslaní bohy, aby požírali lidi,“ stojí ve Zjevení Janovo, poslední knize Nového zákona. Díky tomu můžeme teorii o kometě s klidem vyškrtnout.

Neviditelné znamení

Přestože trojitá konjunkce bývá označována jako nejlepší vysvětlení Betlémské hvězdy, vědci přichází s dalšími nápady. Richard Sinnott si myslí, že se jedná o úhlovou shodu Jupitera s Venuší. Úkaz nastane 17. června v roce 2 př. n. l.

Je tedy možné, že mudrcové záři viděli a vyrazili na cestu. V přímém kontrastu stojí svatý Matouš, který píše o tom, že hvězda kráčela před třemi králi. Záplava konjunkci ale pokračuje, jedna proběhne 20. března roku 6 př. n. l., další o měsíc později.

Astronomové, kteří se schází v nizozemském Groningenu, dokazují, že konjunkce nebyly vizuálně působivé. To zasazuje domněnkám o Betlémské hvězdě značnou ránu. Některým tajemný úkaz nedá spát.

Mezi oblíbené teorie patří například tvrzení o supernově, laicky řečeno o hvězdné explozi. Velká část astronomů, kteří v tuto cestu věří, poukazují na těleso z galaxie Andromeda. Právě v těchto místech se nachází zbytky jisté supernovy.

Tyto názory podporují poznatky starověkých Číňanů. Světelný úkaz totiž rozzáří oblohu 23. února 4 př. n. l., jev vidí lidé v Koreji a nejspíš i Palestině. Mezi další oblíbená vysvětlení patří úvahy o bolidu.

O přiblížení jasného meteoru k naší planetě ale nejsou žádné zprávy. Betlémská hvězda i po téměř dvou tisíciletích budí kontroverze. Církev znamení přijímá, přestože považuje hvězdopravectví za démonické.

S obhajobou přispěchá učenec Tertullianus (160–220), jenž prohlašuje, že v době napsání evangelia byla astrologie povolená. Svízelnou situaci vyřeší pravoslavní. Betlémskou hvězdu nespojují s přírodními jevy a označí ji za prostou zázračnou událost!