Kamera fotografa Johna Mageeho (1884–1953) tichounce vrčí. Hlavně se neprozradit! Kněz americké episkopální církve, který žije v Nankingu už od roku 1912, vše natáčí na pásek.

Stačí přitom jediný chybný krok, a čeká ho smrt. Kromě filmového pásu zachycujícího krutosti japonský vojáků pořídí i spousty fotografií. „Příběh o Nankingském masakru:

japonská vojska zabíjejí po tisících,“ hlásá už 15. prosince 1937 v listu Chicago Daily News titulek z pera novináře Archibalda Steelea (1903–1992). Svědectví o hrůzných událostech se rozletí do světa. „Jel jsem v autě po nábřeží.

Abych se dostal k bráně, musel jsem vylézt na hromadu mrtvých těl, musel odstranit tato mrtvá těla,“ zní vyděšená slova dalšího korespondenta, tentokrát z novin The New York Times.

Ten dodává, že za pouhých deset minut jízdy se stal svědkem masakru celkem asi 200 mužů.

Půda zbarvená doruda

„Japonci povraždili tolik lidí, že jimi znečistili v celém okolí řeky, jezera a studny a sami pak nemohli najít čistou vodu na pití.

Dokonce i rýže, kterou jedli, byla načervenalá, protože ji museli vařit ve zkrvavené vodě,“ píše současný čínský spisovatel Cha Ťin ve své knize Rekviem za Nanking. Po masakru, trvajícím dlouhých šest týdnů, leží všude tisíce mrtvých.

Není skoro nikdo, kdo by je pohřbil. Krev proto vytéká do půdy a zbarvuje vodu. V řece skončí asi 150 000 mrtvých těl, řadu z nich později odnese tok dál po proudu. I proto se dodnes spekuluje, jaký byl skutečný počet obětí…

Zajatci bez ceny

Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí živit. „Zabít všechny vězně,“ tak zní jednoznačný rozkaz japonských velitelů.

Císařská armáda postupuje s takovou silou vpřed kvůli „tichému souhlasu mezi důstojníky a muži, že mohou vykořisťovat a znásilňovat, jak si přejí“, uvádí jeden japonský novinář, který cestuje s vojenskými oddíly, operujícími v místě masakru.

Přesto mohlo být všechno ještě mnohem horší. V nankingské bezpečné zóně se zachrání asi 300 000 obyvatel města.