Mechanický pták poháněný párou, obr střežící na příkaz boha Dia ostrovní Krétu nebo legendární Golem. Roboti rozhodně nejsou jen výsadou dnešní doby. Ti první spatřili světlo světa před více než 3000 lety!

Odsouzeni k těžké dřině – zřejmě s takovým vědomím usínali lidé, kteří pracovali v minulých stoletích na polích a museli se ohánět, aby uživili sebe a přispěli k fungování evropských dvorů.

Průmyslová revoluce v 19. století však přinese jistou úlevu a naději, že těžká práce bude o něco snesitelnější. Pokrok technologií a strojů zaznamená nebývalý rozkvět.

Málokdo si tehdy asi dovede představit, jak moc budou stroje a roboty i roboti ovlivňovat takřka každou sféru naší společnosti.

Pokroková mytologie

Starověk je bájemi a mytologickými bytostmi doslova protkán. Právě ze starověkého Řecka pochází i jeden z prvních „robotů“ historie. Tváří v tvář před ním stanou Iásonovi argonauti.

Měděný obr Thálos je převyšuje mnohonásobně a na Diův příkaz jim má zabránit vstup na Krétu. Obr neváhá a využívá všech svých schopností – na argonauty šlehá oheň a s lehkostí po nich vrhá kameny. Neslavný konec slavného obra způsobí Iásonova manželka Médeia.

Ta Thálose uspí, přičemž obrovi vypadne z boku měděný hřeb. Poté vykrvácí a umírá. Fascinace neživými bytostmi ve starověkém Řecku však pokračuje a mudrcové si kromě objevování zákonů matematiky a fyziky krátí čas dechberoucími vynálezy. Proč? Důvod je jasný.

„Kdyby každý stroj vykonával práci, která mu náleží, na pouhý příkaz, nebylo by nutné, aby učni pracovali pro své mistry a otroci pro své pány,“ definuje jasně slavný Aristoteles (385 př.

n. l.–323 př. n. l.) už roku 322 před naším letopočtem, proč vlastně máme roboty vynalézat.

Doba temna

Svit starověkých civilizací a nebývalého pokroku vystřídá doba temna. Jako by se získané vědění ztratilo. Přesto ve 12. století zazáří objev kurdského strojního inženýra a řemeslníka Al-Džazárího (1136–1206).

Ten šokuje sestavením řady robotů složených z automatizovaných mašinek, které měly pomáhat v kuchyni a přehrávat hudbu.

Téměř nepropustné temno je poraženo až s příchodem další historické éry, a hlavně působením Leonarda da Vinci (1452–1519), jenž má opravdu neskromné plány na poli mechaniky.

Dle nalezených velmi podrobných náčrtů měl v úmyslu sestavení vůbec prvního humanoidního automatu, schopného otáčet hlavou a otevírat ústa. Zda se nakonec da Vinci odhodlal k sestavení tohoto přístroje, bohužel nevíme.

Legenda v Praze

V novověké éře ožije příběh umělé bytosti úzce spojené s Prahou, když v roce 1580 židovský rabín Jehuda Löw ben Becalel (1520–1609) uplácá z hlíny postavu, jíž dá jméno Josille (zdrobnělina jména Josef).

Golem má chránit židovské ghetto před křesťany, kteří ho opakovaně napadají. Hliněného sluhu rozhýbá vložení šému (svitku) do jeho úst a on poslouchá toho, kdo do něj šém vložil, a vykonává jím určené úkoly. Znehybněn je opět vyjmutím šému.

Postava slavného golema je dodnes obestřena tajemstvím. Rabín je údajně nucen svůj výtvor zničit a jeho ostatky ukryje na půdě pražské Staronové synagogy, kde po něm pátrá nemálo badatelů.

Jistým předělem mezi golemem a moderním pojetím inteligentních stvořeních vědy je pak románový Frankenstein z roku 1818, od jehož vzbouření je pak už jen malý krůček k pozdějším fikčním zápletkám o povstání androidů a počítačů.

Mílové kroky vědy

Bude trvat téměř dvě stě let, než se od hliněných umělých bytostí věda posune k mechanickým napodobeninám člověka.

O to větší úžas ve společnosti zavládne, když v 70. letech 18. století švýcarští mistři Pierre (1721–1790) a Henri (1752–1791) Drozové představí mechanické napodobeniny člověka.

Jejich automat Písař je například schopen napsat perem několik vět a velmi dobře napodobuje člověka. Pozdvižení z pokroku vědy pak podtrhne mechanický šachista tureckého vzezření, jejž zkonstruuje Wolfgang von Kempelen (1734–1804) z Bratislavy. Jeho šachista prý v královské logické hře jen těžko hledá přemožitele.

Racionalita vládne světu

století se pak vyznačuje enormní racionalitou. Zároveň je to století, kdy je poprvé použit termín kybernetika z úst Norberta Wienera (1894–1964), amerického matematika a zakladatele kybernetiky.

Jeho kniha Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů se záhy stává světovým vědeckým bestsellerem. Stejný ohlas má i jeho druhá kniha Kybernetika a společnost (1950).

V ní se Wiener zabývá zejména sociologickými dopady robotizovaných technologií na lidskou společnost a filozofií moderního vědeckého poznání. Na konci 50. let světlo světa spatří první elektroničtí roboti druhé generace, kteří již fungují autonomně.

Jmenují se Elmer a Elsie. Jejich tvůrce William Grey Walter (1910–1977) z bristolského Burden Neurological Institutu ve Velké Británii je naučí rozeznávat realitu okolního světla a korigovat své pohyby podle okolních objektů a překážek.

„Vítej, umělá inteligence!“

V roce 1964 se otevřou laboratoře umělé inteligence (AI) na Massachusetts Institute of Technology (MIT) a Stanford Research Institute (SRI) ve Spojených státech amerických. Mají se zabývat využitím AI v robotice.

O 16 let později je zase zaznamenán úspěch na poli průmyslové robotiky – industrální roboti jsou vybavováni čidly hmatu a dalšími prvky teprve se rodící umělé inteligence.

Současně začíná vývoj prvního chirurgického robotického systému pro minimálně invazivní chirurgii!

Tempo vylepšování a zdokonalování nejen umělé inteligence se zrychluje každým dnem a hranice, které roboti nedokázali překonat, velmi rychle mizí.