Záviš z Falkenštejna se obratně vetřel do přízně Václava II. Je milencem jeho matky Kunhuty Uherské. Z funkcí se mu povedlo vyštvat řadu královských úředníků a dosadit místo nich svoje příbuzné. Vyhození jsou pochopitelně nespokojení.

Ohrožení vnímá i římský král Rudolf Habsburský (1281–1307). Přestože byl v roce 1276 Záviš z Falkenštejna (asi kolem 1250–1290) jeho spojencem proti Přemyslovi, teď mu jeho ctižádost leží v žaludku, Navíc Záviš si vzal královnu vdovu Kunhutou Uherskou (přesné datum neznáme, podzim 1283 konec roku 1284).

Manželství na jednu noc

Chystá se i další svatba. 25. ledna 1285 si v Chebu bere český král Václav II. (27. září 1271 Praha – 21. června 1305) Rudolfovu dceru, princeznu Gutu (1271–1297). Římský král udělí Václavovi Čechy a Moravu v léno a Mikuláš Opavský (1255–1318), s Rudolfem kuje pikle.

Ještě před několika lety by si spojenectví s tím, kdo zavinil otcovu smrt, nedokázal představit, ale teď mění názor. Oba totiž mají společného nepřítele – Záviše. Svatba je to ale podivná, manželé spolu stráví jenom jednu noc a potom se znovu rozcházejí.

„Závišova přítomnost na Pražském hradě, ať již jako milence či manžela královny Kunhuty, byla patrně příčinou, proč Rudolf Habsburský nepustil svoji dceru do Čech,“ domnívá se současná historička PhDr. Kateřina Charvátová.

Naštval i římského krále

Falkenštejnovo štěstí zkalí první mráčky. „Kunhuto, neumírej mi, zůstaň se mnou,“ sklání se v září 1285 nad ložem své manželky. Marně, královna vypustí duši. Příčinou její smrti je pravděpodobně tuberkulóza.

Smutek Václava spojí se Závišem, který teď čtrnáctiletého chlapce zasvěcuje do státnických záležitostí. „Musíme uklidnit situaci na Moravě,“ vybízí Václava a oba svorně vyrážejí v čele vojska zjednat pořádek v zemi, kde řádí ozbrojené skupiny lapků.

Pozici stínového vládce si upevňuje ještě víc, dokonce se odvažuje požádat Rudolfa o získání území Korutan pro Václava! Tím ale římského krále ještě víc poštve proti sobě. Když v roce 1287 konečně přijede do Čech Václavova žena Guta, ponouká manžela podle otcových pokynů proti Závišovi.

„Hřeješ si na prsou hada,“ našeptává mu. „Zradil tvého otce, zradil i nás, Habsburky. Kdykoli může zničit i tebe… Pochybuji, že tušíš, jaké má úmysly…,“ nahlodává úspěšně královu důvěru k jeho rádci.

A zřejmě se jí podaří ji zlomit.