„Vzdát se?! S kým si myslíte, že mluvíte? Vyřiď svému hejtmanovi, ať mi políbí prdel!“ vysměje se německý rytíř Götz von Berlichingen výzvě nepřítele, aby složil zbraně.

Je podle všeho úplně prvním člověkem, který kdy tuto dodnes známou a jazykově univerzální nadávku vyřkl. Německý Robin Hood s železnou protézou místo ruky se skutečně s ničím a s nikým… nepáře.

Životní příběh německého rytíře Götze von Berlichingena (1480–1562) trochu zní, jako kdyby jej napsal hollywoodský scenárista. Bohatým bere a chudým dává, nepřátelům cynicky odsekává a hlavně se s vervou vrhá do každé bitvy, která se namane. A nutno říct, že jich není zrovna málo.

Von Berlichingen se na bitevním poli objevuje téměř 50 let, což je v 16. století více, než se mnozí vůbec dožijí. Co na tom, že má místo jedné ruky funkční železnou protézu.

Když se totiž Železná pěst, jak se rytíři začne příznačně přezdívat, objeví na bojišti, nepřítel udělá nejlépe, když rovnou vyvěsí bílou vlajku.

První zkušenosti

Von Berlichingen se narodí do bohaté šlechtické rodiny. A jak je tehdy u synů v aristokratických kruzích dobrým zvykem, již v mládí se nechá zapsat do armády Svaté říše římské.

První válečné zkušenosti nabere ve švábské válce a rovnou je zde konfrontován s jejími hrůzami. Během jedné z bitev pod ním zastřelí koně a též je svědkem toho, jak vyděšení sedláci ze strachu před vojáky páchají sebevraždu.

Nedlouho poté dá von Berlichingen císařské armádě vale a spolu s dalšími jemu podobnými udatníky založí družinu žoldáků. K čertu s politikou, od nynějška budou bojovat za toho, kdo dá nejvíc peněz.

Zrod Železné pěsti

Netrvá to dlouho a o služby žoldnéřského oddílu projeví zájem bavorsko-mnichovský vévoda Albrecht IV. (1447–1508). Právě v jeho službách přijde von Berlichingen o ruku.

Během bitvy u bavorského města Landshutu se dostane do kanonády nepřátelských děl, z nichž jedno mu doslova ustřelí pravou paži až k lokti. Pro kohokoliv jiného by takové zranění znamenalo konec vojenské kariéry, ne tak pro von Berlichingena.

U řemeslníka si nechá zhotovit dvě protézy, přičemž jedna z nich je na svou dobu skutečně převratným technickým dílem. Díky sérii pérek může její nositel ohýbat prsty a díky tomu do ruky uchopí štít, jezdecké otěže nebo třeba brko na psaní.

Německý Robin Hood

V následujících letech si von Berlichingen počíná jako nefalšovaný zbojník. Nejenom, že okrádá a někdy i unáší bohaté šlechtice, ale po vypuknutí selského povstání v roce 1525 se postaví do jeho čela.

Proti císařské armádě ale mají chabě ozbrojení rolníci pramálo šancí. Po nevyhnutelné porážce se von Berlichingen překvapivě ze své účasti umně vylže a vyvázne tak pouze s pokutou.

Ostře šlehat jazykem jako bičem je vůbec jednou z jeho největších předností. Když ho jednoho dne obklíčí německé vojsko a vyzve ke složení zbraní, von Berlichingen je pregnantně odbude s tím, ať mu raději „políbí prdel“.

Nedlouho poté pověsí meč i protézu na hřebík a užívá si zaslouženého odpočinku na hradě Hornberg. Přesto se na bojiště ještě jednou vrátí, a to když se do Evropy začnou cpát Turci.

V roce 1542 se jim postaví v Uhrách a když je dobojováno, vrátí se zpět na svůj hrad.