Švédský přírodovědec Carl Linné (1707-1778) se prodírá mezi stánky na tržišti v Kapském Městě, když ho do oka praští nezvykle velké zelené plody. Píše se rok 1753 a vědecký svět nic takového nezná…

Zakladatel botanického a zoologického názvosloví svůj nový objev hbitě zařadí do čeledi tykvovitých a rodu lubenic.

A protože jeho spolupracovník najde velmi podobný vzorek i ve volné přírodě, dlouho se má všeobecně za to, že dnešní vodní melouny mají svůj původ právě v jižní Africe.

Jenže tentokrát se slavný vědec spletl!

Pohoda v Egyptě

Když se roce 2015 na oblíbené melouny zaměří německá botanička Susanne Rennerová (*1954) a podrobí je genetické analýze, zjistí, že ty dnešní ze supermarketu s divokými jihoafrickými druhy téměř nic společného nemají!

Mnoho naopak sdílejí s melounem Kordofan pocházejícím ze Súdánu. Ten sice není červený, ale bílý, společnou však mají sladkou chuť.

Předchůdce melounů tedy nejspíš ve starověku domestikují Núbijci a od nich se pak dostanou do Egypta.

Podlouhlé plody připomínající melouny se objevují na 4300 starých malbách v egyptské Sakkáře, v hrobkách v Luxoru (včetně slavné Tutanchamonovy) se zase ukrývají tisíce let stará melounová semena!

Že si Egypťané rádi pochutnávali na melounech, napovídá i jedno úsloví přeložené z hieroglyfů. „Hoď si do břicha meloun“ znamená něco jako „Buď v pohodě“.

Jen se červenejte!

Od 7. století se melouny pěstují v Indii, asi od 10. století v Číně. Tehdy už jsou ale i na Pyrenejském poloostrově, kam je donesli Maurové.

Z jižní Evropy postupně pronikají na sever a zhruba v 17. století už jsou na starém kontinentu běžnou zahradní plodinou.

Dlouhou dobu však melouny nejsou červené, ale žluté či žlutobílé, jejich chuť je hořká a slupka mnohem tužší. Sladké varianty vzniknou až křížením. A mezi postupnými proměnami, nejspíš zcela náhodně, dojde i ke změně zabarvení. Vyšší koncentrace látky lykopenu v dužině vymaluje melouny dočervena!

Největším producentem i konzumentem vodních melounů je dnes Čína, zbožňují je ale i Japonci. Ti melouny běžně nosí jako dárek, třeba když jdou na návštěvu, podobně jako my doneseme lahev vína.

Ovoce, nebo zelenina?

Někdo vám řekne, že meloun je jasné ovoce. Je sladký a jde o plod vzniklý z květu, který nejprve opylily včely. A navíc má semena. Z botanického hlediska je opravdu ovocem, stejným jako třeba rajče nebo paprika!

Pěstitelé však jako ovoce běžně označují plody dřevin. Meloun roste na jednoleté bylině, a je tedy jednoznačnou zeleninou!

Pokud se však zeptáte odborníka a gastronomii, bude to zase jinak. Dali byste meloun spíš do zeleninového, nebo do ovocného salátu? Většina lidí bude mít jasno. Nejlepší odpověď tedy zní – meloun je ovoce i zelenina zároveň!

Palečci i obři

Vodní meloun je dle botanických příruček plodem lubenice obecné, plazivé rostliny, jejíž stonky dorůstají až do délky 3 metrů a zdobí je asi 20cm dlouhé listy. Ze žlutých květů vzniknou známé plody, které nabobtnají v průměru do hmotnosti okolo 5 kg.

Mohou mít jen 1 kg, ale i mnohem víc. Chris Kent z amerického Tennessee podle Guinnessovy knihy rekordů v roce 2013 vypěstoval meloun, který vážil 159 kg!

A plody se zdaleka neliší jen velikostí – jen mezi vodními melouny (nepočítáme jejich příbuzné melouny cukrové, vyšlechtěné medové či Galia) rozlišují odborníci asi 1200 druhů! Častější červené druhy mají více lykopenu, žluté jsou zas bohatší na beta karoten.

A pokud vám vadí kvanta černých zrníček, vyberte si melouny bezsemenné, vyšlechtěné na základě poptávky zhruba před 50 lety. Pokud i v nich semínka najdete, podvod to není, většinou se jedná jen o bílé prázdné obaly, ze kterých rozhodně nic nevyroste.

Je libo hranaté?

Některé jsou krásně kulaté, jiné protažené jako šiška. V každém případě tvar těžkých plodů není nejpraktičtější.

Kutálí se ze stolu, v lednici se nikam nevejdou a také se docela těžko krájí.„Bylo by mnohem lepší, kdyby byly melouny hranaté,“ řekne si v 70. letech 20. století japonský grafický designér Tomoyuki Ono, a skutečně takové vytvoří!

Nakonec to ani není těžké. Když plod začíná růst, vloží se do speciální hranaté výztuhy, kterou postupně vyplní včetně rohů. Po sklizni a sundání schránky má meloun tvar krychle!

Dodnes jsou v Japonskou hranaté melouny klasikou, patří ale k luxusnímu zboží a za jeden zaplatíte v přepočtu i 2500 korun.

Ještě větší fajnšmekři pak seženou i meloun do tvaru srdce nebo pyramidy.

Slupku snězte taky!

Představte si, že máte tu šťavnatou červenou dobrotu konečně před sebou na talíři! Co teď uděláte? Vykoušete červenou dužinu a se slupkou hned zamíříte do odpadu? Ještě počkejte, slupku můžete sníst také!

Nejenže je jedlá a naprosto nezávadná, ale dokonce má oproti dužině i větší množství živin.

Že chutná moc kysele a na kousání je tvrdá? V Jižní Americe to řeší třeba tak, že ji naloží do sklenic jako okurky. V Číně zase melounovou slupku běžně smaží, dusí, restují, a nakonec je z ní skvělá příloha k masu či zdravá křupavá svačinka!

Samá voda…

Proč se červený meloun ve většině jazyků jmenuje vodní, je jasné. Obsahuje v průměru 92 % vody! 6 % je pak cukr v podobě fruktózy, ovšem že byste z melounu ztloustli, se nemusíte bát.

Ve 100 gramech se skrývá sotva 30 kalorií, což je asi 3x méně než v banánu a skoro 20x méně než v čokoládě.

Kromě osvěžení a hydratace je meloun skvělým zdrojem vitamínu A a C, obsahuje velké množství potřebného draslíku i dalších minerálních látek.

Doloženy jsou jeho detoxikační účinky, přispívat může i k prevenci vysokého krevního tlaku, cukrovky či různých srdečních chorob. A u přítomného lykopenu se již dlouho skloňuje i schopnost snižovat riziko některých druhů rakoviny.

Tak se neváhejte zakousnout!