Z nebes se valí proudy vody. Země už ji nestačí vstřebávat. „Musíme si pospíšit, jinak se všichni utopíme,“ křičí na Noema jeho syn Jáfet, zatímco se oba muži snaží urychleně nalodit zástupce všech druhů zvířat na světě.

V roce 1840 se po prudkém zemětřesení na Araratu utrhne několik sněžných lavin.

„Bude potřeba postavit ochranné hráze,“ rozhodnou úřady a zanedlouho je na horu vyslána družina dělníků, aby tak odvrátila případné neštěstí, které by mohlo potkat několik obydlených osad ležících těsně pod horou. Jasný úkol se promění v dobrodružnou výpravu.

Jedna skupina dělníků totiž učiní nečekaný objev. „Jak se to sem mohlo dostat,“ kroutí dělníci hlavou nad podivnou dřevěnou konstrukcí vystupující z ledovce. A nedochází jim, že to, co právě našli, je dost možná příď jednoho konkrétního, velmi starého, korábu!

Lidstvo téměř smete z povrchu

Dny lidského pokolení na zemi jsou sečteny. Pohár Boží trpělivosti se zkaženými a špatnými lidmi právě přetekl.

„Země je plná násilí smrtelníků a já je všechny zničím,“ hovoří Bůh podle Starého zákona k Noemovi a přikáže mu, aby zhotovil koráb z cypřišového dřeva, propletl jej rákosím a zvenčí i zevnitř jej vymazal smolou.

Je ochotný s otcem tří synů uzavřít smlouvu na život a na smrt.

„Ty, tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů, vy všichni vejdete do korábu,“ dává Bůh Noemovi jasný příkaz a ještě mu nařídí, aby spolu s rodinou naložil po páru od každého druhu zvířectva a „všech druhů zemské havěti“.

Na stavbu kolosální archy má Noe a synové pouhých sedm dní, pak totiž podle Božího příslibu zničí zemi 40 dní a 40 nocí trvající déšť.

Archa míří k Araratu

Noe skutečně udělá vše tak, jak mu Bůh přikáže. Zvířectvo i rodinu stihne naložit jen tak tak. Po nekonečně dlouhých dnech a nocích v bouřících vlnách, kdy se víra ve vysvobození z cypřišové pevnosti pomalu vytrácí, svitne naděje.

Déšť i silný bouřlivý vítr se uklidní. Noe plný očekávání po několikáté vyšle holubici. Ta se skutečně vrátí se snítkou olivovníku! Archa zamíří k suchému místu, podle biblického příběhu k pohoří Ararat, a její rozliční pasažéři začnou znovu zabydlovat zemi. Noema s rodinou čeká nelehký úkol – naplnit zem novým lidským pokolením.

Jediná potopa?

Bible popisuje potopu světa poměrně detailně. O kolik metrů by se ale musela zvednout hladina vody, aby úplně pokryla zemský povrch a kam by se posléze všechna voda zase vsákla?

Navíc shodných příběhů o potopě světa existuje hned několik a hlavní aktéři jsou vylíčeni velmi podobně. Potopu kromě Noema a jeho rodiny totiž zažil mnohem dřív ještě jistý Utanapištim.

„Praotec všech lidí, který jako jediný se svou rodinou přežil světovou potopu, kterou na lidské pokolení seslali bohové jako trest,“ podařilo se ve druhé polovině 19. století přeložit z hliněných tabulek nadšenci do archeologie a bývalému rytci bankovek Georgovi Smithovi (1840–1876).

Na popud Smithova překladu vystoupí v roce 1902 i německý profesor Friedrich Delitzsch.

„Bible není nejstarší knihou světa, ale předcházela jí literatura z epochy mnohem dávnější,“ šokuje na jedné ze svých přednášek a vyvolá obrovskou vlnu pobouření. Může být tedy příběh o potopě ohlasem pradávné historické katastrofy?

Koráb nalezen

I když se legendy o celosvětové potopě nachází snad na všech kontinentech, archeologické vykopávky na Předním východě potvrzují, že potopa světa musela proběhnout velmi daleko před rokem 4000 let před Kristem!

Navzdory množství příběhů je však nalezen jen jeden koráb, který by pomohl odkrýt záhadu dávného boje lidstva na život a na smrt! Má jím být právě útvar, který nalezne skupina dělníků v horách v oblasti Araratu.

O několik desetiletí později vystoupí na Ararat britský vědec a politik James Bryce (1838–1922). I ten údajně spatří zbytky archy.

„Mezi kusy lávy byl i kus dřeva asi metr dlouhý a přes dvanáct centimetrů silný,“ líčí vzrušeně, co se mu podařilo v horách objevit.

Poutníci mají jasno už dávno

Podle pramenů má Noe se svým plavidlem skutečně zakotvit v horách na východě Turecka, nedaleko hranic s Íránem. To dobře vědí i následující generace a místo je velmi dobře známo poutníkům, kteří se u něj pravidelně zastavují.

Ve velmi těsné blízkosti má stát dokonce i klášter. Ovšem procesí poutníků a existence kláštera doplatí na nepřízeň osudu. V roce 776 je klášter zničen, pravděpodobně se ztratil v plamenech.

Od té doby se zprávy o arše značně ztenčí a plavidlo trpělivě čeká, až bude znovu objeveno.

Podivný útvar ve vojenském prostoru

I přes informace z 19. století má čas archy teprve přijít. Roku 1959 identifikuje turecký kapitán Ilhan Durupinar při pravidelné prohlídce leteckých snímků jistý útvar. „Nepochybuji o tom, že se jedná o loď.

Během celé mé kariéry jsem na stereografii neviděl předmět jako je tento,“ vyjádří se k útvaru na snímku Dr. Brandenburger ze státní univerzity Ohio.

Konečně v roce 1977 se k nálezu dostane i americký badatel Ronald Eldon Wyatt (1933–1999) a jakmile získá potřebná povolení, pouští se do podrobných výzkumů domnělé Noemovy archy.

Hovoří nálezy jasně?

Za použití detektorů kovů a nejmodernější techniky získají vědci nesporné důkazy o tom, že zvláštní útvar bohatě obrostlý trávou představuje pozůstatky ohromné konstrukce, která byla vytvořena lidskou rukou.

Kromě zkamenělého dřeva badatelé narazí i na kovovou podpěru a nedaleko narazí i na 13 balvanů ve tvaru trojúhelníku s vyvrtaným otvorem. „Takové se v dávných dobách používaly ke kotvení plavidel.

Osm z nich navíc pokrývají přímo nápisy zmiňující se o Noemově arše,“ vysvětluje český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).

Turecká vláda souhlasí

„Tato formace, loď ve východním Turecku, jsou ve skutečnosti pozůstatky Noemovy archy,“ nepochybuje Wyatt. Wayettově tvrzení přispívá i fakt, že nalezený útvar má přesné rozměry odpovídající těm biblickým!

„Bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká,“ dává Bůh podle První knihy Mojžíšovy Noemovi velmi přesné instrukce. A skutečně domnělý koráb nalezený v Turecku rozměry biblické archy splňuje do puntíku.

Přes veškeré nálezy a výsledky bádání se k tvrzení o nalezené Noemově arše někteří vědci staví velmi rezervovaně až odmítavě. Přesto se turecká vládní komise přikloní k tvrzení badatele Wyatta a založí v místě nálezu přírodní rezervaci Noemovy archy.

Biblické matení

I když nálezy hovoří nesporně, vznáší se kolem Noemova plavidla stále spousta otazníků. Bůh sice Noemovi dá přesné rozměry plavidla, ovšem Bible ono plavidlo vlastně lodí ani nenazývá.

„V hebrejském textu je použit výraz tébá, který je patrně cizího původu,“ upřesňuje religionista a badatel Zdeněk Krušina (*1963).

Navíc v hebrejštině je slovo Ararat shodné s výrazem Urartu, což je výraz pro starověké arménské království rozkládající se na náhorní plošině mezi Malou Asií, Kavkazem a Mezopotámií. Ve středu království se rozlévalo Vanské jezero, ve východní části Turecka.

Mohl se po jeho hladině plavit Noemův koráb? Velké otázky taktéž vyvolává biblická představa potopy. V hebrejském písmu je sice potopa zmiňována, ale pro tu, co má smést z povrchu země celé lidstvo, se používá jiný výraz.

A co všechny ty příběhy dávných civilizací, které popisovaly zničující potopu daleko před Mojžíšem?