Zkratka SAS znamená Special Air Service, tedy česky Zvláštní letecká služba. Pod tímto názvem se skrývá jedna z nejlepších zvláštních jednotek na světě. Zformována byla v britské armádě za druhé světové války k útokům na nepřátelská letiště. Dnes je postrachem teroristů a na svém kontě má mnoho působivých operací.
Severní Afrika byla v roce 1941 místem těžkých bojů. Slavný německý Afrika Korps pod vedením proslulého Erwina Rommela (1891–1944) působil Spojencům mnoho problémů.
Bylo tedy životní nutností snažit se získat nad protivníkem jakoukoli strategickou výhodu – například v lepší letecké podpoře.
Proto se mladý důstojník David Stirling (1915–1990) rozhodl vytvořit zvláštní jednotku, která by v týlu nepřítele ničila letadla na zemi.
Jeho začátky ale nebyly jednoduché, musel bojovat s nedůvěrou nadřízených i s nepřízní počasí při první misi.
Špatné nasazení, špatné výsledky
Stirling byl původně členem skotských gard a v červnu roku 1940 se přihlásil do nově formované jednotky č. 8 Komando. Ta byla v rámci skupiny Layforce odeslána na Blízký východ a měla sloužit k narušování nepřátelských komunikačních kanálů.
Ovšem velitelé, kteří byli často konzervativní a nevěděli, jak s jednotkou nového typu pracovat, nasazovali členy komanda především jako podporu při běžných pozemních operacích, a tak není divu, že se očekávané výsledky nedostavovaly. Celá skupina Layforce tak byla v srpnu roku 1941 rozpuštěna.
Vyhoďte ho dveřmi, vleze oknem
David Stirling se s tím ale odmítl smířit a zastával pevně názor, že malá a velmi dobře trénovaná skupina vojáků dokáže při správném nasazení nadělat na vojenské technice nepřítele mnohem větší škody než o mnoho početnější skupina řadové pěchoty.
Nedokázal ale přesvědčit své bezprostřední nadřízené, a tak se odhodlal k zoufalému činu. Přelezl plot a tajně se vloudil na hlavní předovýchodní velitelství v Káhiře a nepozván vtrhl do kanceláře generála Neila Ritchieho (1897–1983).
Ten nejen, že ho nenechal zatknout, ale pozorně ho vyslechl a dal mu svůj souhlas. Tím začala první kapitola dnes slavného útvaru.
Katastrofa na úvod
Nově zformovaný oddíl, označený jako skupina L zvláštní letecké brigády, měl pět důstojníků a 60 poddůstojníků a členů mužstva. Jeho první operace v listopadu 1941 měla napomoci britskému postupu v operaci Crusader. Skončila však naprostým debaklem.
Jednotka měla seskočit padáky, ale přepravní letadla se dostala mimo kurz kvůli silné bouři, a tak byli parašutisté vysazeni úplně jinde, navíc se setkali se silným německým odporem.
42 členů jednotky, tedy její většina, bylo zabito, zraněno nebo padlo do zajetí. Po této špatné zkušenosti se Stirling rozhodl, že příští útok povede po zemi.
Věděl, že už nemá moc pokusů, pokud by i další operace skončila podobným debaklem, dal by tím za pravdu skeptickým velitelům, kteří komanda považovali za pochybný projekt od samého začátku.
Džípy útočí
Pro druhou operaci si Stirling vybral jiné spojence – proslulou Long Range Desert Group, průzkumnou jednotku, která na rychlých džípech často pronikala hluboko do nepřátelského území.
S její pomocí se podařilo podniknout tři útoky na německá letiště v Libyi a zničit na 60 strategicky nesmírně cenných letadel. Sama jednotka přitom přišla pouze o dva muže a tři vozidla.
Velící důstojníci byli konečně přesvědčeni, že tento způsob operací má smysl. Stirling tedy pokračoval v této taktice a brzy se stal noční můrou všech německých letišť.
Své džípy členové komanda odlehčili, aby dosáhli maximální rychlosti, a často pod rouškou tmy užívali svých jazykových znalostí, aby oklamali německé stráže.
Němečtí letci tak často ani netušili, odkud na ně útok přišel, a než se vzpamatovali k odporu, byla již Stirlingova skupina na cestě zpět ke spojeneckým liniím.
Šílený, docela šílený
David Stirling se rozhodně neschovával v bezpečí týlu, většině operací velel přímo z první linie. Jeho zarputilost a odhodlanost byla taková, že nad tím kroutili hlavou i nejvyšší velitelé.
Maršál Bernard Montgomery (1887–1976) jednou údajně na jeho adresu prohlásil:
„Ten chlap je šílený, dočista šílený, ale právě takové potřebujeme, jestli chceme tuhle válku vyhrát.“ Stirling za své nasazení nakonec zaplatil – v lednu 1943 padl do německého zajetí, a i když několikrát utekl, zůstal nakonec válečným zajatcem až do konce války.
Jeho jednotka, nyní reorganizovaná již pod názvem SAS, už ale žila svým životem a čím dál tím výrazněji se zapisovala do dějin válečných operací.
Popravte je na místě
V roce 1944 již měla SAS pět útvarů, z toho dva francouzské a jeden belgický. Nasazována byla na kontinentální Evropě a často byla vysazována z letadel za německými liniemi.
Na německé straně byli členové SAS velmi obávaní, což pro ně ovšem mělo jeden nepříjemný efekt. Pokud člen komanda padl do německých rukou, vztahoval se na něj Hitlerův rozkaz předat ho tajné policii a bez soudu popravit.
Mnoho členů SAS takto zahynulo a jejich popravy (nejmasovější bylo zastřelení 34 zajatých členů SAS při operaci Bulbasket v roce 1944) byly později vyhodnoceny jako válečné zločiny.
Němcům se ale tento přístup vrátil i s úroky – členové SAS věděli, že v zajetí je čeká akorát smrt, a tak bojovali s obrovským nasazením až do posledního muže.
Stále zapotřebí
Poválečná historie SAS byla zprvu trochu nejistá. Vrchní velení britské armády nebylo přesvědčeno, že je zapotřebí jednotku zachovávat.
Charakter moderních válek, který začal už v Koreji, ale ukázal, že trend malých, mobilních, velmi dobře vycvičených a vybavených jednotek je do budoucna klíčový.
V roce 1952 byl tedy definitivně zformován 22. regiment SAS, který se stal základem dnešních britských speciálních jednotek.
Typické nasazení v moderním konfliktu byla operace na Pebble Island během falklandské války v roce 1982. Na tomto ostrově měli Argentinci vojenské letiště.
Malá skupina SAS ve dvou vrtulnících byla vysazena šest kilometrů od letiště, nepozorovaně se přiblížila, položila nálože u letadel a další zničila palbou z minometů a ručních raketometů.
Všech 11 vojenských letadel, které Argentina na letišti měla, bylo zničeno a útočný oddíl SAS se stáhl bez ztráty jediného muže.
Proti teroristům
Podobná nasazení zaznamenala SAS i v obou válkách v Perském zálivu, kdy například eliminovala irácké mobilní odpalovací zařízení raket SCUD. K těmto válečným operacím ale v relativně nedávné době přibyla nová povinnost – protiteroristické zásahy.
SAS je dnes jednou z nejlépe vycvičených jednotek, která je schopna účastnit se osvobozování rukojmích i eliminace teroristů.
Jednou z nejslavnější protiteroristických operací SAS bylo osvobození rukojmích na iránské ambasádě v Londýně v roce 1980. Asi 35 vojáků SAS zde pomocí slaňování vtrhlo do budovy a eliminovalo únosce z Demokratické revoluční fronty pro osvobození Arabistánu.
Operace SAS v nejnovější době jsou zahaleny rouškou tajemství a utajení. Spekuluje se o jejich působení během krize v Libyi v roce 2011 a nasazení proti Islámskému státu v severním Iráku.
