Na mapě vypadá jako černě vyznačená vrstevnice. Jenže tohle není plánek výletu na Kokořín, ale meteorologická mapa, na které nechybí izobary. Černé čáry se nikdy neprotnou a ukazují nám místa se stejným tlakem vzduchu přepočteným na hladinu moře. Zní to nudně? Možná se však díváme na cyklónu…
Jak ji poznat? Na mapě musí mít alespoň jednu uzavřenou izobaru. A v realitě? Cyklóna je tlaková níž, tlak vzduchu v jejím okolí je zkrátka vyšší, než tlak uvnitř. Ve hře je ale i tlaková výš, tedy anticyklóna.
Když jsou izobary otevřené, bavíme se o výběžcích, pásech nebo hřebenech vysokého či nízkého tlaku vzduchu. Máme se začít bát, jakmile uvidíme na meteomapě černou čarou uzavřený tvar? Ale kdeže. Do katastrofy je pořádně daleko. A zejména v našich zeměpisných šířkách.
Oko Sauronovo?
Zlověstné veliké oko v podobě gigantického vzdušného víru. Takový výjev už nám nechá tuhnout krev v žilách. To jsou ohromné rotující bouřkové systémy v podobě tropických cyklón.
Překvapit vás mohou v tropických oblastech, ale na první pohled paradoxně ne na rovníku. „Palivem“ tropických cyklón je příliš teplé moře, kdy vodní pára pomalu kondenzuje a uvolňuje teplo. Zároveň panuje nad vodní hladinou téměř bezvětří.
Vypadá to banálně, ale stačí k tomu, aby vznikly ničivé bouře, pobřeží smetly vysoké vlny a z nebe sršely provazce vody způsobující záplavy.
Pokud byste se však pokusili změřit jejich atmosférický tlak u hladiny moře, naměříte jedny z nejnižších hodnot na matičce Zemi. Jedna optimistická zpráva by tu ale přeci jen byla: Tropické cyklóny rodí moře, a proto nad pevninou polevují.
Kde je relativní klid?
Máte za sebou dovolenou u Středozemního moře? Pořádné cyklóny se rodí i nad ním. Nejsou samozřejmě tropické, jde o takzvané medikány. U nás nepříliš známý název vzniká spojením anglického slova mediterranean čili „středozemní“ a „hurikán“.
Objeví se jednou či dvakrát za rok, většinou od 1. října do 31. března, kdy je voda nejteplejší, a jejich průměr jde do stovek kilometrů. Pokud byste se na ně podívali shora, tedy přes satelit, lehce si je spletete s tropickou cyklónou.
Překvapily by vás ale svou klidovou zónou: Nalézá se přímo v jejich středu, takzvaném oku.
Z tropů do polárních krajů
A ačkoliv ze světových zpráv slýcháme hlavně o ničivých následcích tropických cyklón, našich zeměpisných krajů se okrajově týkají ty mimotropické. Říká se jim frontální cyklony.
Stejně jako jejich více či méně vzdálení příbuzní vznikají takzvanou cyklogenezí, která nemusí vznikat jen nad rozehřátým oceánem, ale třeba i na závětrné straně horské překážky. A kde na frontální cyklóny narazíme v Evropě? Hlavně na polární a arktické frontě.
Slovníček nezkrotných bouří: Kde je doma taino?
Cyklón je tropická bouře v Indickém oceánu, zejména pak v Bengálském zálivu. Název se ale používá i na Mauritiu či Madagaskaru.
Hurikán označuje tropické cyklóny v Atlantiku a v severním a jižním Pacifiku. Používá se i v Kanadě a Spojených státech. Huracan je mayský bůh větru, a tak má hurikán jméno zřejmě po něm. Ostatně, třeba v Mexiku zůstávají u božského názvu.
Pokud budete v Austrálii či na Novém Zélandu, může vás potkat willy-willy.
To na Filipínách se bojí, že přijde bagyo a na Haity hrozí taino.
Tajfuny představují tropické cyklóny v jihovýchodní Asii. Objasnit původ tohoto názvu je ale pořádný oříšek. Řecké Τυφών typhōn znamená točivý vítr a právě Typhon je starořeckým bohem větrů.
Slovo zřejmě přebere jako ţūfān arabština a perština a posléze se usadí i v Indii. Ovšem pak je tu ještě čínština se svým tái fung a japonština s tai fū, přičemž oboje značí velký vítr. A teď větrná babo raď…
