Křeslo, gauč, kuchyňský stůl, postel u okna… Každý byt má místa, která si jeho obyvatelé tak trochu přivlastní. Někdo obsadí vždycky stejné křeslo, jiný se automaticky usadí na „svém“ konci pohovky. A když tam někdo sedí?

Najednou máme pocit, že nám někdo zabral půl obýváku. Psychologie vysvětluje, proč si taková malá domácí území vytváříme a co mohou vypovídat o tom, jak hledáme pohodlí, soukromí nebo kontakt s ostatními.

Pokud máte doma jedno místo, které považujete za své, nejste podle psychologů žádný podivín. Jde o běžný projev takzvané teritoriality. Člověk si určité místo označí pravidelným používáním, předměty nebo prostě tím, že do něj usedá znovu a znovu.

Psycholog Robert Gifford z University of Victoria upozorňuje, že teritorialita nemusí znamenat agresivní bránění území.

Naopak často pomáhá udržovat klid: každý tak nějak ví, které místo komu patří, a nemusí se o něj bojovat.

Právě proto může být oblíbené křeslo překvapivě důležité. Je známé, pohodlné a předvídatelné. Víme, jak z něj vidíme na televizi, kde máme položený hrnek a kam dosáhneme bez vstávání.

Psychologové přitom upozorňují, že z jediné volby místa rozhodně nelze určit osobnost člověka. Spíš ukazuje, jaké podmínky mu v danou chvíli vyhovují.

Výzkum domácí teritoriality dokonce ukazuje, že možnost mít prostor, který člověk může ovládat a upravovat podle sebe, souvisí s lepší psychickou adaptací.

Gauč, okno, nebo kuchyň? Každý si hledá něco jiného

Milovník gauče možná jednoduše oceňuje pohodlí, ale také možnost být součástí dění. Gauč je společenské místo, kde se dá sledovat film, povídat si, číst i nenápadně kontrolovat, co se děje v kuchyni.

Člověk, který si naopak pravidelně vybírá křeslo v rohu místnosti, může vyhledávat větší pocit kontroly a klidu.

Kdo sedí zásadně zády ke zdi a čelem do místnosti, pravděpodobně oceňuje přehled o prostoru, což je ale spíš zajímavá preference než psychologický test osobnosti.

Pak je tu kuchyňský stůl, který často funguje jako domácí velitelské centrum. Tady se jí, pracuje, plánuje, telefonuje a občas také řeší, kdo zase nesnědl poslední rohlík. Oblíbené místo u stolu proto může souviset hlavně s návyky a funkcí prostoru.

Výzkumy environmentální psychologie ukazují, že lidé si domácí prostory rozdělují podle toho, zda jsou individuální, společné, veřejnější nebo určené pro určité činnosti.

Postel u okna? Možná nechcete jen dobře spát

Zajímavá je také volba postele. Někdo chce spát u okna, jiný co nejdál od dveří, další potřebuje mít výhled na pokoj. Tady vstupuje do hry nejen zvyk, ale také potřeba soukromí, bezpečí a kontroly nad prostředím.

Výzkum vztahu mezi soukromím a vazbou k domovu ukazuje, že pokud lidé dokážou ve svém bytě dobře regulovat, kdy chtějí být sami a kdy jsou k dispozici ostatním, posiluje to jejich pocit kontroly i vztah k domovu.

Oblíbené místo tedy může být něco jako psychologická nabíječka. Neříká přesně, jací jsme, ale může napovědět, co právě potřebujeme: klid, soukromí, přehled, pohodlí nebo společnost. Možná také vysvětluje jednu záhadu, kterou zná téměř každá domácnost:

proč člověk, který tvrdí, že „je mu úplně jedno, kde bude sedět“, začne protestovat přesně ve chvíli, kdy mu někdo zabere jeho místo. Teritorialita totiž podle odborníků často funguje tiše a bez velkých gest. Stačí jedno křeslo, jeden hrnek a několik let pravidelného sezení.