Domů     Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
26.1.2023

Starověká římská říše byla přeborníkem v mnoha odvětvích včetně toho vojenského. Římané si perfektně osvojili taktiku přebírání cizích invencí a jejich dovedení k dokonalosti.

Od Řeků se inspirovali v systému armády, Etruskové stojí za jejich ranými bojovými formacemi, Féničané zase nedobrovolně přispěli ke tvorbě mocného římského loďstva.

Římská pěchota byla tou nejdůležitější složkou římské armády. V raných letech fungovala po vzoru řeckých hoplítů, později se z ní stala profesionální vycvičená armáda.

Svou definitivní podobu získalo její členění během vlády diktátorů Gaia Maria (157–86 př. n. l) a Sully (cca 138–78 př. n. l.) a během zlaté éry, za pozdní republiky a raného císařství, vypadalo nějak takto:

pěchota byla členěna do jednotlivých legií, které čítaly asi 5000 vojáků, 120 až 300 jezdců a dalších asi 1000 lidí nebojového personálu. Každá legie se skládala z deseti kohort, z nichž ta první byla elitní, neboť měla na starost orla, odznak své legie.

Oproti ostatním devíti měla i více členů. Dále se legie dělila na 30 manipulů, které měly v průběhu dějin 120 až 200 mužů, rozdělených do dvou centurií. Legionáři procházeli náročným výcvikem, byli proslulí svou ukázněností a měli kvalitní výzbroj.

To všechno z nich učinilo nejefektivnější vojsko starověku. Legie byly tak mocné, že nejednou zasáhly i do politické situace. Nebyly to ale pouze legie, které dokázaly ovládnout nejen obrovskou oblast Středomoří…

pěchota

Želva zatočí s cizími armádami

V bojích se legionáři seřazovali do obdélníkových formací tvořených několika řadami mužů se štíty. Tuto taktiku převzali Římané od Etrusků, potažmo od Řeků. Do té doby bojoval každý muž sám za sebe, nyní ale byla třeba mnohem lepší koordinace, a tedy i výcvik.

Muži navíc museli spoléhat jeden na druhého, protože je částečně kryl štít spolubojovníka. Štíty si vojáci opírali i o hlavu, aby byli chránění shora. Právě díky štítům, které na pohled tvořily jakýsi krunýř, se formaci začalo přezdívat testudo neboli „želva“.

Každý bojovník byl po řeckém vzoru kromě něj vybaven ještě helmou, pancířem na ochranu hrudníku a případně chrániči holení. Želva, obdoba řecké a makedonské falangy, byla nesmírně účinná, především na rovném terénu, nebo během obléhání.

Její výhody ne nadarmo oceňovali i pozdější velitelé: testuda byla používána třeba Franky v karolinské době, vikingy i křižáky během dobývání Svaté země. Na druhou stranu skýtala i nevýhody, především obtížné a pomalé manévrování.

Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0
Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0

speciální jízda

Bojoví sloni pomohou dobýt Británii

Ve válce proti epeirskému králi Pyrrhovi (319–272 př. n. l.) i v prvních bitvách punských válek (264–146 př. n.

l.) se Římané s bojovými slony ještě trápili, později se ze svých chyb dokázali poučit, a dokonce slony implementovat do své vlastní armády. Sloni dokázali nejen rozdupat i pět mužů najednou, jednalo se také o účinnou psychologickou zbraň.

Moc dobře si to uvědomoval i císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.), který dokázal válečné slony dopravit až na vzdálené Britské ostrovy, kde mu pomáhali s dobýváním dnešní Anglie!

Tam se ukázali být obzvláště užiteční v boji proti jízdě keltských kmenů. Koně totiž těžko snášejí sloní pach a instinktivně před ním prchají. Také samotní keltští bojovníci, kteří podobná stvoření nikdy nespatřili, se dávali na úprk v posvátné hrůze. Kromě slonů přivedl údajně Claudius do Británie i velbloudy.

Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo
Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo

obléhání

Obléhacím strojům neodolá žádná pevnost

Zprvu ani Římanům nezbývalo nic jiného, než opevněné sídlo oblehnout a vyhladovět, pokud ho chtěli dobýt. Vzpomeňme třeba na desetileté obléhání etruského města Veje na přelomu 5. a 4. století před Kristem.

Časem však vyvinuli techniku, jíž neodolala žádná pevnost té doby. Začalo to žebříky a beranidly, zařízení se však stávala stále sofistikovanějšími. Vznikla obléhací věž, vysoká dřevěná stavba na kolech, ve druhé polovině 2. století př. n. l.

pak balista, metající na nepřítele dlouhé šípy, a onager (v překladu „osel“), vrhající kamení a zápalné projektily. Protože se jednalo o stavby velké, těžké, avšak relativně nenáročné na zkonstruování, vyráběli si je legionáři na místě.

Někdy na to padly lesy v celém širokém okolí, a obránci se často raději vzdali, než aby byli podrobeni síle římských obléhacích strojů.

Ty navíc doplňoval systém věží, pevnůstek, pastí a příkopů, které zaručily, že žádný z obránců z pevnosti neunikne živý a zdravý.

Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo
Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo

vojenské tábory a hlídky

Dobří dobyvatelé, lepší obránci

V období raného císařství, tedy v době přelomu letopočtu, si legie budovaly jen dočasné tábory na přezimování. Císařství však potřebovalo stálé vojenské jednotky v provinciích, které se stále rozrůstaly.

Proto začaly vznikat opevněné tábory – castra, kde vojáci trávili většinu své vojenské služby. Jedno castrum pojalo až 6000 mužů a průměrně zabralo plochu asi 20 ha.

Nacházely se zde ubytovny pro velitele i jednotky, stáje, lazaret, lázně, latríny, dílny i sklady. Protože tábory často vznikaly ze strategických důvodů v srdci nepřátelského území, musely být dobře zabezpečené.

Chránily je dvě i více řad kamenných zdí, palisády i systém příkopů. Z mnoha římských vojenských táborů se vyvinula města, jejichž rozložení dodnes mnohé vypovídá o jejich starověké podobě.

Mezi ně patří dnešní Bonn, Budapešť, Mohuč, Pasov, Řezno, Vídeň, či York. Kromě toho existovaly i tábory dočasné a pochodové, pozůstatky některých z nich bychom našli i na území jižní Moravy.

jezdectvo

Žoldnéři na koních

Za dob republiky a raného císařství měli monopol na jezdecký stav jen členové starobylých a mocných rodů, kterým mnohdy chyběl potřebný zápal, a neradi si nechali poroučet.

Pozdější profesionální římská kavalérie proto byla mimořádně úspěšná a efektivní paradoxně právě díky tomu, že nebyla římská. Jezdci byli většinou verbováni z řad římských spojenců. Tak třeba vojevůdce Gaius Julius Caesar (100–44 př. n.

l.) nedal dopustit na žoldnéře z řad Germánů a Galů. Obzvláštní proslulosti dosáhli i severoafričtí Numiďané, kteří s koňmi vyrůstali doslova od kolébky.

Ačkoli starověká jízda nikdy nedosáhla věhlasu jako později ve středověku (což bylo zapříčiněno primitivními sedly a absencí třmenů, bez kterých se dal jezdec z koně snadno shodit), divoká germánská či numidská jízda měly devastační účinky na nepřítelovu psychiku, zejména pokud šlo o nezkušené bojovníky.

Jezdců v římských službách ale bylo málo, a hodili se tak nejvíce k průzkumu nebo k zajištění boků bojových formací pěchoty.

výzbroj

Zbraně pěšáků

Pěšák římské armády byl vyzbrojen několika zbraněmi. V prvé řadě to byl necelé dva metry dlouhý vrhací oštěp. Ten byl speciálně upravený tak, že se po hodu na nepřítele ohnul a nedal se již použít zpět proti římským bojovníkům.

Druhou zbraní bylo těžší a delší kopí zvané pilum, používané klasicky ke kontaktnímu boji, v případě potřeby se však také dalo vrhnout. Nesmíme opomenout gladius, krátký sečný a bodný meč, měřící asi pouhého půl metru. Jeho délka perfektně odpovídala využití.

Gladius byl původně stvořen k efektivnímu dorážení protivníka, později ale vyšly najevo jeho výhody v těsných formacích, kde by delší meč mohl zasáhnout spolubojovníka. A ano, právě od slova gladius je odvozen i název zápasníka z donucení – gladiátora.

Legionáři mezi 2. stoletím před Kristem a 3. stoletím našeho letopočtu občas používali i krátkou dýku zvanou pugio, kterou přejali od Kartaginců během punských válek.

loďstvo

Lodě okopírované od Kartaginců

Ačkoli Římané přezdívali Středozemnímu moři Mare nostrum, tedy „naše moře“, pro jeho obranu toho zprvu mnoho nedělali. Až do 3. století př. n. l. římské loďstvo prakticky neexistovalo.

Během válek s Féničany, tehdejšími mistry mořeplavby, si Římané s hrůzou uvědomili, že bez řádné flotily nemají na vítězství šanci. Začali tedy po vzoru Řeků a Etrusků budovat trirémy, válečné lodě s třemi řadami vesel.

Fénické lodě, quinquerémy, které měly ještě o dvě řady vesel více, se naučili stavět až poté, co nalezli jednu ztroskotanou a okopírovali ji.

Na přídě plavidel umisťovali Římané stejně jako před nimi jiné středomořské národy kloun, dlouhý okovaný výstupek, jíž se při správné rychlosti dala nepřátelská loď prorazit a potopit či ukořistit.

Tento klasický způsob však proti Kartagincům nebyl dostatečně efektivní. Římské loďstvo se tak stalo skutečnou hrozbou až poté, co vynalezli corvus, o kterém je řeč níže. Od té doby byly lodě umisťovány především do provincií a do bojů proti pirátům.

Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo
Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo

námořní technika

Když havran ovládne moře

Římané si moc dobře uvědomovali, že jsou mnohem efektivnější na souši než na moři, proto se snažili námořní souboje co nejvíce přiblížit těm pozemním. Pomohlo jim k tomu důmyslné zařízení, zvané corvus, v překladu „havran“.

To se skládalo z malého, asi sedmimetrového stěžně na přídi a otáčivého můstku se zábradlím u jeho paty, který byl opatřený trojrohým bodcem. Můstek byl upevněný pomocí lan a dal se snadno spustit na palubu nepřátelské lodi, do které se zaryl bodcem.

Díky tomu mohli Římané snadno přeběhnout z jedné lodi na druhou a pobít její posádku. Až corvus pomohl Římanům v ovládnutí Středomoří, jeho použití ale nebylo bezproblémové. Dal se totiž bez starostí použít jen za dobrého počasí a na klidném moři.

Navíc nebyl příliš aerodynamický a lodím ztěžoval plavbu. Římské loďstvo tak bylo několikrát zdecimováno bouřemi, což se přičítá právě havranům. Kvůli tomu bylo od jeho používání nakonec opuštěno.

pomocné sbory

Z nepřítele spojencem

Za rozmach své říše vděčili Římané z velké části tzv. auxiliím, pomocným sborům sestaveným ze spojeneckých kmenů. Ty vznikly až za císaře Octaviana Augusta (63–14 př. n. l.), který reagoval na neúnosnou situaci v dosavadních pomocných sborech.

Římští spojenci totiž dosud nesli tíhu většiny bojů na sobě a dostávalo se jim pouze mizivých politických práv. Zatímco do legií mohl vstoupit jen římský občan, do auxilií byli rekrutováni tzv.

peregrini, obyvatelé bez občanských práv, důstojníky však mohli být zase jen Římané. V jednotce museli peregrini sloužit 25 let a za nižší plat než legionáři, při odchodu do výslužby se však dočkali vytouženého římského občanství, které bylo navíc dědičné.

Tento systém Augustovi a jeho nástupcům na dlouhou dobu zaručil nejen věrnost neřímských jednotek, ale také neustálý příval zájemců o službu v auxiliích. Jejich kohorty vznikaly z jednotlivých etnik. Tak například cohors I Brittonum byla tvořena zejména Brity.

Foto: Caliga10 / Creative Commons / CC BY-SA 3.0, Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0, Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo, Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo, Edsitement / Creative Commons / volné dílo
reklama
Související články
Historie
Boty na podpatcích nosili už starověcí egyptští řezníci
První podpatky se objevují už na vyobrazeních ze starověkého Egypta. V říši na březích Nilu určovaly společenské postavení svého nositele. Pyšnili se jimi lidé, kteří se řadili k tehdejší společenské smetánce. Podpatky zde nosili i řezníci, ovšem z ryze praktického důvodu, ato aby se mohli brodit v krvi mrtvých zvířat. V antickém Řecku a Římě znali sandály s vysokou platformou, […]
Historie
Skryté památníky druhé světové války: Kde je najdeme?
Od konce druhé světové války nás dělí již dlouhé časové období. Krajina Evropy dávno zahladila stopy po bojích a druhoválečná vojenská technika si našla místo v muzejních expozicích. Jsou zde ale i skryté památníky, přízrační svědkové nelítostného globálního konfliktu. Najdeme je ve vodním prostředí. Právě zde můžeme v některých lokalitách na válečná mementa  narazit. Někdy nám […]
Historie
Proč dostal Mikuláš II. přezdívku „krvavý car“?
„Tato událost téměř čítankově ilustruje, jak silnému vlivu svých starších rodinných příslušníků byl vystaven tehdy osmadvacetiletý Mikuláš na začátku své vlády,“ vysvětluje současná rakouská autorka Elisabeth Hereschová. Na mysli má událost, ke které dojde 30. května 1896 na Chodynském poli v Moskvě. Jde o oslavu korunovace ruského cara Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) pro lidové masy. […]
Historie
Mt. Rushmore: Svatyně demokracie v Černých horách
Hlavy čtyř amerických prezidentů, vytesané do skály, se staly jedním ze symbolů Spojených států. Známé skalisko Mt. Rushmore se nachází v Černých horách, 244 jižně od Keystonu v Jižní Dakotě. Hlavy v žulových skalách jsou vysoké 18 metrů. Sochy dokončené v roce 1941 každý rok navštíví na 2 000 000 návštěvníků. Black Hills si bez nich nyní dokáže […]
reklama
zajímavosti
V americkém městečku mají všude blízko. Celé je totiž v jednom domě!
Komu snad alespoň jednou v životě neproblesklo hlavou, jak by bylo skvělé mít obchod jen pár metrů od svého bydliště a moci si tam v klidu dojít v bačkorách. Nebo to mít do školy stejně daleko jako z pokojíčku do obýváku a nemuset zbytečně brzo vstávat. Ačkoliv to jsou všechno představy z říše snů, podobné místo opravdu existuje. Jen se […]
Láska prochází žaludkem: Přírodní afrodiziaka
Již naši předci využívali všechno přírodní, co svou barvou a chutí navozovalo erotickou atmosféru. Ze zkušenosti totiž věděli, že přírodní afrodiziaka mohou zvyšovat libido. Ostatně například některé léčivé rostliny jsou v tomto smyslu doporučovány i dnes… Kupříkladu v případě máty Arabové věřili, že posiluje mužnost. Není se čemu divit, i dnešní bylinkáři ji doporučují při […]
Starověká čínská medicína: Tradice i časté mýlky
Tradiční čínská medicína je dnes jednou z celosvětově nejrozšířenějších metod tzv. alternativní medicíny. Široká vědecká obec za nejcennější složky čínské medicíny považuje například masáže, cvičení čchi-kung nebo samozřejmě též doporučení zdravé životosprávy. Tradice akupunktury Západní medicína se v tradicích čínského léčení mohla inspirovat kupříkladu ve využívání efedrinu či kafru. Jedním z čínských objevů je též […]
Podivuhodné dřeváky: Dá se na nich i bruslit!
Sedí na zídce kousek za vsí, dlouhé coby jí padají přes ramena. Sleduje, jak se jí bosé nohy v neuměle vyrobených dřevácích kymácejí sem a tam – a zasněně se usmívá. „Griet! Tady jsi! Hledala jsem tě snad všude,“ vynoří se zpoza zatáčky kamarádka. Její zrak hned padne na humpoláckou obuv: „Páni! On tě vážně […]
reklama
zajímavosti
Efekt přihlížejícího: Jaké je to umírat před diváky?
Téměř před 60 lety, 13. března 1964, byla Kitty Genovesová zavražděna rukou Winstona Moseleyho. Přestože volání o pomoc slyšelo 38 svědků, nikdo jí nepomohl a dokonce ani pomoc nezavolal. O tomto příběhu jste už možná slyšeli. Málokdo ale ví, že takto se ve skutečnosti nikdy nestal. Později se totiž zjistilo, že počet nečinně přihlížejících si […]
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí si totiž pomalu „ukrajuje“ ze svého duševního zdraví.   Metaanalýza zveřejněná v loňském roce v časopise Nutrients je v tomto případě nekompromisní. Strava, […]
Tragédie na Vajontu: Vlna vysoká 200 metrů!
Oficiálně se jmenuje Monte Toc, ale místní jí kvůli rozsáhlým sesuvům půdy přezdívají Chodící hora. Najdeme ji v severní Itálii, přibližně 100 kilometrů severně od Benátek.   Říčka Vajont se pod ní vlévá do Piavy. Právě zde se začne roku 1956 budovat jedna z největších přehrad své éry. Roku 1961 je hotovo. Dostane také jméno […]
Bernardýni: Chlupatí dobráci, jež zachraňují životy
Večerníčkový Maxipes Fík, uslintaná pohroma Beethoven ze stejnojmenné komedie nebo hrdina se soudkem rumu na krku. Ani jedna z běžně užívaných zkratek nenabízí celou pravdu o bernardýnech, plemeni psů se srdcem stejně obrovským, jako jsou oni sami, a historií tak dojemnou, jako je záchrana lidí z lavin. Domovem bernardýnů je hranice Švýcarska s Itálií. Zde, […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
TRŽNICE ZAHRADY ČECH
epochanacestach.cz
TRŽNICE ZAHRADY ČECH
První jarní výstava je zaměřena na všechny zahrádkáře, chalupáře, kutily, zahradníky a milovníky přírody. Návštěvníci se mohou těšit na tradiční sortiment, jako je sadba, květiny, cibuloviny, zahradní nářadí, zahradní technika, zahradní nábytek, hnojiva, postřiky, potraviny, přírodní léčiva a řadu dalšího. Po loňském úspěchu se mohou návštěvníci i letos zúčastnit kreativních workshopů. Pod dohledem odborných floristů se
Fytonutrienty: Vitaminy nové generace
panidomu.cz
Fytonutrienty: Vitaminy nové generace
Říká se jim také fytonutrienty. Najdete je v zelenině, ovoci a v zelených potravinách těsně pod slupkou. Tyto pro člověka velmi potřebné látky se teprve zkoumají. Přesto je dnes již prokázáno, jak významné pro nás jsou. Chrání tělo proti volným radikálům, a tím také proti degenerativním onemocněním a chorobám srdce. A zpomalují stárnutí buněk. Které
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jsem krásná, ale něco mi chybí
skutecnepribehy.cz
Jsem krásná, ale něco mi chybí
Když jsem na prahu padesátky potkala Jindru, myslela jsem, že se stal zázrak. Napřed jsem se ke vztahu nechtěla upínat, ale on mne svojí láskou přesvědčil. Bohužel teď, po čtyřech letech, o tom začínám pochybovat. S Jindrou jsme se seznámili, když jsme byli oba nějakou dobu po rozchodu. Já si prošla velmi bolestným rozvodem, koncem mileneckého vztahu a velkým zraněním.
Matematický most: Obešla se jeho stavba bez šroubů?
epochalnisvet.cz
Matematický most: Obešla se jeho stavba bez šroubů?
Postavil ho Isaac Newton a jeho konstrukci navrhl v duchu svých gravitačních zákonů tak důmyslně, že ke spojům jednotlivých prvků nebylo třeba vůbec žádných šroubů a hřebíků. Když ho pak studenti ze zvědavosti rozebrali, již ho nedokázali dát znovu dohromady v původním stavu. To je jedna z mnoha pověstí, které se vážou k tzv. Matematickému
Proč Kluková skončila v slzách?
nasehvezdy.cz
Proč Kluková skončila v slzách?
Není žádným tajemstvím, že je herečka Uršula Kluková (82) velkou milovnicí zvířat. Je pro ni tak složité se smířit s tím, že přišla o svého milovaného pejska. „Je to týden a jsem z toho úplně otřes
Jaká tajemství odhalil požár Notre-Dame?
historyplus.cz
Jaká tajemství odhalil požár Notre-Dame?
Nad Paříží už se smráká, ale nad ostrovem Île de la Cité je světlo jako v poledne. Záře, která vrhá stíny na vyděšené obyvatele města, se vznáší vysoko nad střechou legendární katedrály Notre-Dame. Dokončená gotická katedrála Notre-Dame se odráží v hladině Seiny už sedm století a patří nejen ke chloubám Francie, ale i k nejvzácnějším skvostům evropského středověkého
Jarní veletrh Sběratel láká na rarity i bezplatné oceňování sbírek
iluxus.cz
Jarní veletrh Sběratel láká na rarity i bezplatné oceňování sbírek
Oblíbená 0 euro suvenýrová bankovka, která připomíná 50 let pražského metra nebo známkový přítisk s legendární Jawou 250 „Pérák“, jsou jen některé z řady novinek, které budou mít premiéru na jarním ve
Záhadný signál z hlubin vesmíru
21stoleti.cz
Záhadný signál z hlubin vesmíru
V sedmdesátých letech někteří badatelé s optimismem říkali, že jsme odhalili 95 procent tajemství kosmu. S kvalitnějšími pozorovacími technikami není od věci si přiznat, že toto číslo bylo značně nadh
Batátový krém
tisicereceptu.cz
Batátový krém
Polévka je mírně nasládlá díky batátům a mrkvi. Zásluhou koření má ale i zajímavou pikantnost. Ingredience 800 g batátů 2 větší mrkve sůl pepř 1 lžíce olivového oleje 2 cibule 1 lžíce másl
Démon bojoval se svatým: Kdo vyhrál?
enigmaplus.cz
Démon bojoval se svatým: Kdo vyhrál?
V irské mytologii existuje jedna zajímavá postava pojmenovaná Crom Dubh. Odráží se v ní dávný pohanský bůh jménem Crom Cruach. Jistě, Keltové nebyli křesťané. Z toho důvodu začal mít Crom Dubh potíže
Staré šperky zabavené v exekuci přinášely zkázu
nejsemsama.cz
Staré šperky zabavené v exekuci přinášely zkázu
V těch překrásných zlatých špercích se usídlilo strašné zlo, které trýznilo celou naši rodinu. Začalo nám ničit život a šířilo strach z toho, co bude! Rány osudu udeří asi v každé rodině, tak už to v životě chodí. Po dlouhém a klidném období přišla studená sprcha. Jenže posléze se z ní stala hotová průtrž mračen a neštěstí se na nás valila ze všech