Domů     Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
Slavný Řím: Legie si snadno ochočí i slony
26.1.2023

Starověká římská říše byla přeborníkem v mnoha odvětvích včetně toho vojenského. Římané si perfektně osvojili taktiku přebírání cizích invencí a jejich dovedení k dokonalosti.

Od Řeků se inspirovali v systému armády, Etruskové stojí za jejich ranými bojovými formacemi, Féničané zase nedobrovolně přispěli ke tvorbě mocného římského loďstva.

Římská pěchota byla tou nejdůležitější složkou římské armády. V raných letech fungovala po vzoru řeckých hoplítů, později se z ní stala profesionální vycvičená armáda.

Svou definitivní podobu získalo její členění během vlády diktátorů Gaia Maria (157–86 př. n. l) a Sully (cca 138–78 př. n. l.) a během zlaté éry, za pozdní republiky a raného císařství, vypadalo nějak takto:

pěchota byla členěna do jednotlivých legií, které čítaly asi 5000 vojáků, 120 až 300 jezdců a dalších asi 1000 lidí nebojového personálu. Každá legie se skládala z deseti kohort, z nichž ta první byla elitní, neboť měla na starost orla, odznak své legie.

Oproti ostatním devíti měla i více členů. Dále se legie dělila na 30 manipulů, které měly v průběhu dějin 120 až 200 mužů, rozdělených do dvou centurií. Legionáři procházeli náročným výcvikem, byli proslulí svou ukázněností a měli kvalitní výzbroj.

To všechno z nich učinilo nejefektivnější vojsko starověku. Legie byly tak mocné, že nejednou zasáhly i do politické situace. Nebyly to ale pouze legie, které dokázaly ovládnout nejen obrovskou oblast Středomoří…

pěchota

Želva zatočí s cizími armádami

V bojích se legionáři seřazovali do obdélníkových formací tvořených několika řadami mužů se štíty. Tuto taktiku převzali Římané od Etrusků, potažmo od Řeků. Do té doby bojoval každý muž sám za sebe, nyní ale byla třeba mnohem lepší koordinace, a tedy i výcvik.

Muži navíc museli spoléhat jeden na druhého, protože je částečně kryl štít spolubojovníka. Štíty si vojáci opírali i o hlavu, aby byli chránění shora. Právě díky štítům, které na pohled tvořily jakýsi krunýř, se formaci začalo přezdívat testudo neboli „želva“.

Každý bojovník byl po řeckém vzoru kromě něj vybaven ještě helmou, pancířem na ochranu hrudníku a případně chrániči holení. Želva, obdoba řecké a makedonské falangy, byla nesmírně účinná, především na rovném terénu, nebo během obléhání.

Její výhody ne nadarmo oceňovali i pozdější velitelé: testuda byla používána třeba Franky v karolinské době, vikingy i křižáky během dobývání Svaté země. Na druhou stranu skýtala i nevýhody, především obtížné a pomalé manévrování.

Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0
Formaci zvanou želva původně vymysleli Etruskové. FOTO: Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0

speciální jízda

Bojoví sloni pomohou dobýt Británii

Ve válce proti epeirskému králi Pyrrhovi (319–272 př. n. l.) i v prvních bitvách punských válek (264–146 př. n.

l.) se Římané s bojovými slony ještě trápili, později se ze svých chyb dokázali poučit, a dokonce slony implementovat do své vlastní armády. Sloni dokázali nejen rozdupat i pět mužů najednou, jednalo se také o účinnou psychologickou zbraň.

Moc dobře si to uvědomoval i císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.), který dokázal válečné slony dopravit až na vzdálené Britské ostrovy, kde mu pomáhali s dobýváním dnešní Anglie!

Tam se ukázali být obzvláště užiteční v boji proti jízdě keltských kmenů. Koně totiž těžko snášejí sloní pach a instinktivně před ním prchají. Také samotní keltští bojovníci, kteří podobná stvoření nikdy nespatřili, se dávali na úprk v posvátné hrůze. Kromě slonů přivedl údajně Claudius do Británie i velbloudy.

Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo
Bojoví sloni dokázali rozsévat paniku mezi nepřáteli. FOTO: Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo

obléhání

Obléhacím strojům neodolá žádná pevnost

Zprvu ani Římanům nezbývalo nic jiného, než opevněné sídlo oblehnout a vyhladovět, pokud ho chtěli dobýt. Vzpomeňme třeba na desetileté obléhání etruského města Veje na přelomu 5. a 4. století před Kristem.

Časem však vyvinuli techniku, jíž neodolala žádná pevnost té doby. Začalo to žebříky a beranidly, zařízení se však stávala stále sofistikovanějšími. Vznikla obléhací věž, vysoká dřevěná stavba na kolech, ve druhé polovině 2. století př. n. l.

pak balista, metající na nepřítele dlouhé šípy, a onager (v překladu „osel“), vrhající kamení a zápalné projektily. Protože se jednalo o stavby velké, těžké, avšak relativně nenáročné na zkonstruování, vyráběli si je legionáři na místě.

Někdy na to padly lesy v celém širokém okolí, a obránci se často raději vzdali, než aby byli podrobeni síle římských obléhacích strojů.

Ty navíc doplňoval systém věží, pevnůstek, pastí a příkopů, které zaručily, že žádný z obránců z pevnosti neunikne živý a zdravý.

Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo
Obléhací stroje dokázaly vyrovnat výhodu obránců spočívající v pevných hradbách. FOTO: Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo

vojenské tábory a hlídky

Dobří dobyvatelé, lepší obránci

V období raného císařství, tedy v době přelomu letopočtu, si legie budovaly jen dočasné tábory na přezimování. Císařství však potřebovalo stálé vojenské jednotky v provinciích, které se stále rozrůstaly.

Proto začaly vznikat opevněné tábory – castra, kde vojáci trávili většinu své vojenské služby. Jedno castrum pojalo až 6000 mužů a průměrně zabralo plochu asi 20 ha.

Nacházely se zde ubytovny pro velitele i jednotky, stáje, lazaret, lázně, latríny, dílny i sklady. Protože tábory často vznikaly ze strategických důvodů v srdci nepřátelského území, musely být dobře zabezpečené.

Chránily je dvě i více řad kamenných zdí, palisády i systém příkopů. Z mnoha římských vojenských táborů se vyvinula města, jejichž rozložení dodnes mnohé vypovídá o jejich starověké podobě.

Mezi ně patří dnešní Bonn, Budapešť, Mohuč, Pasov, Řezno, Vídeň, či York. Kromě toho existovaly i tábory dočasné a pochodové, pozůstatky některých z nich bychom našli i na území jižní Moravy.

jezdectvo

Žoldnéři na koních

Za dob republiky a raného císařství měli monopol na jezdecký stav jen členové starobylých a mocných rodů, kterým mnohdy chyběl potřebný zápal, a neradi si nechali poroučet.

Pozdější profesionální římská kavalérie proto byla mimořádně úspěšná a efektivní paradoxně právě díky tomu, že nebyla římská. Jezdci byli většinou verbováni z řad římských spojenců. Tak třeba vojevůdce Gaius Julius Caesar (100–44 př. n.

l.) nedal dopustit na žoldnéře z řad Germánů a Galů. Obzvláštní proslulosti dosáhli i severoafričtí Numiďané, kteří s koňmi vyrůstali doslova od kolébky.

Ačkoli starověká jízda nikdy nedosáhla věhlasu jako později ve středověku (což bylo zapříčiněno primitivními sedly a absencí třmenů, bez kterých se dal jezdec z koně snadno shodit), divoká germánská či numidská jízda měly devastační účinky na nepřítelovu psychiku, zejména pokud šlo o nezkušené bojovníky.

Jezdců v římských službách ale bylo málo, a hodili se tak nejvíce k průzkumu nebo k zajištění boků bojových formací pěchoty.

výzbroj

Zbraně pěšáků

Pěšák římské armády byl vyzbrojen několika zbraněmi. V prvé řadě to byl necelé dva metry dlouhý vrhací oštěp. Ten byl speciálně upravený tak, že se po hodu na nepřítele ohnul a nedal se již použít zpět proti římským bojovníkům.

Druhou zbraní bylo těžší a delší kopí zvané pilum, používané klasicky ke kontaktnímu boji, v případě potřeby se však také dalo vrhnout. Nesmíme opomenout gladius, krátký sečný a bodný meč, měřící asi pouhého půl metru. Jeho délka perfektně odpovídala využití.

Gladius byl původně stvořen k efektivnímu dorážení protivníka, později ale vyšly najevo jeho výhody v těsných formacích, kde by delší meč mohl zasáhnout spolubojovníka. A ano, právě od slova gladius je odvozen i název zápasníka z donucení – gladiátora.

Legionáři mezi 2. stoletím před Kristem a 3. stoletím našeho letopočtu občas používali i krátkou dýku zvanou pugio, kterou přejali od Kartaginců během punských válek.

loďstvo

Lodě okopírované od Kartaginců

Ačkoli Římané přezdívali Středozemnímu moři Mare nostrum, tedy „naše moře“, pro jeho obranu toho zprvu mnoho nedělali. Až do 3. století př. n. l. římské loďstvo prakticky neexistovalo.

Během válek s Féničany, tehdejšími mistry mořeplavby, si Římané s hrůzou uvědomili, že bez řádné flotily nemají na vítězství šanci. Začali tedy po vzoru Řeků a Etrusků budovat trirémy, válečné lodě s třemi řadami vesel.

Fénické lodě, quinquerémy, které měly ještě o dvě řady vesel více, se naučili stavět až poté, co nalezli jednu ztroskotanou a okopírovali ji.

Na přídě plavidel umisťovali Římané stejně jako před nimi jiné středomořské národy kloun, dlouhý okovaný výstupek, jíž se při správné rychlosti dala nepřátelská loď prorazit a potopit či ukořistit.

Tento klasický způsob však proti Kartagincům nebyl dostatečně efektivní. Římské loďstvo se tak stalo skutečnou hrozbou až poté, co vynalezli corvus, o kterém je řeč níže. Od té doby byly lodě umisťovány především do provincií a do bojů proti pirátům.

Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo
Na přídi trirémy byl umístěn kloun k prorážení nepřátelských plavidel. FOTO: Edsitement / Creative Commons / volné dílo

námořní technika

Když havran ovládne moře

Římané si moc dobře uvědomovali, že jsou mnohem efektivnější na souši než na moři, proto se snažili námořní souboje co nejvíce přiblížit těm pozemním. Pomohlo jim k tomu důmyslné zařízení, zvané corvus, v překladu „havran“.

To se skládalo z malého, asi sedmimetrového stěžně na přídi a otáčivého můstku se zábradlím u jeho paty, který byl opatřený trojrohým bodcem. Můstek byl upevněný pomocí lan a dal se snadno spustit na palubu nepřátelské lodi, do které se zaryl bodcem.

Díky tomu mohli Římané snadno přeběhnout z jedné lodi na druhou a pobít její posádku. Až corvus pomohl Římanům v ovládnutí Středomoří, jeho použití ale nebylo bezproblémové. Dal se totiž bez starostí použít jen za dobrého počasí a na klidném moři.

Navíc nebyl příliš aerodynamický a lodím ztěžoval plavbu. Římské loďstvo tak bylo několikrát zdecimováno bouřemi, což se přičítá právě havranům. Kvůli tomu bylo od jeho používání nakonec opuštěno.

pomocné sbory

Z nepřítele spojencem

Za rozmach své říše vděčili Římané z velké části tzv. auxiliím, pomocným sborům sestaveným ze spojeneckých kmenů. Ty vznikly až za císaře Octaviana Augusta (63–14 př. n. l.), který reagoval na neúnosnou situaci v dosavadních pomocných sborech.

Římští spojenci totiž dosud nesli tíhu většiny bojů na sobě a dostávalo se jim pouze mizivých politických práv. Zatímco do legií mohl vstoupit jen římský občan, do auxilií byli rekrutováni tzv.

peregrini, obyvatelé bez občanských práv, důstojníky však mohli být zase jen Římané. V jednotce museli peregrini sloužit 25 let a za nižší plat než legionáři, při odchodu do výslužby se však dočkali vytouženého římského občanství, které bylo navíc dědičné.

Tento systém Augustovi a jeho nástupcům na dlouhou dobu zaručil nejen věrnost neřímských jednotek, ale také neustálý příval zájemců o službu v auxiliích. Jejich kohorty vznikaly z jednotlivých etnik. Tak například cohors I Brittonum byla tvořena zejména Brity.

Foto: Caliga10 / Creative Commons / CC BY-SA 3.0, Neil Carey / Creative Commons / CC BY-SA 2.0, Henri-Paul Motte / Creative Commons / volné dílo, Pearson Scott Foresman / Creative Commons / volné dílo, Edsitement / Creative Commons / volné dílo
Související články
Historie
Po stopách Stonehenge: Začne to jednoduchým valem…
Vítejte v anglickém Amesbury. Protéká tudy slavná řeka Avona a ke Stonehenge to máme jen 3 kilometry. Právě tady je roku 2003 objeven hrob významného muže, který umírá kolem roku 2300 př. n. l. Hned dostává přezdívku Král Stonehenge. Vyloďovaly se právě v Amesbury některé z monolitů na stavbu kamenného unikátu? Ne. Řeka Avona je […]
Historie
Starověké Mohendžodaro: Nejluxusnější město světa
Davy skandují, peří létá. Kohoutí zápasy mají rituální charakter. Právě odtud, ze starověké Kukkutarmy, v překladu Kohoutího města, se rozšíří domestifikovaná drůbež do světa. Ale pozor: Zde je posvátná a nejí se!   Ve 2. tisíciletí před Kristem tu může žít až 100 000 obyvatel, což z „Kohoutova“ dělá metropoli světového významu. A živo tu […]
Historie
Neštovice: Postrach, který věda zahnala
Amerika je pro kolonizaci zemí zaslíbenou. Stačí přesvědčit původní obyvatelstvo, aby vycouvalo. Přesvědčovacích prostředků mají Evropané celou řadu. Pušky, děla, a také neštovice. Neštovice jsou nemocí, která významným způsobem mění dějiny Kolem roku 400 př.nl zasáhne Athény epidemie, s největší pravděpodobností neštovic. Vyhubí čtvrtinu populace a mezi obětmi je i nejvýznamnější z vůdců – Periklés (500–429 […]
Historie
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří […]
reklama
historie
Cholera: Detektivní pátrání s klikou
Lékař, který odhalí tajemství cholery si dá světu návod jak se s nemocí vypořádat, objevení skutečné příčiny nemoci se však nedožije. I tak ovšem dokázal změnit svět a vymýtit v civilizovaném světě jednu z nejděsivějších nemocí. Stejně jako s tuberkulózou, je to v první polovině 19. století i s cholerou. Většina lékařů zastává teorii miasma, a považuje ji […]
Tuberkulóza: Módní guru, zabiják i cestovka
„Má drahá, kořím se vaší alabastrové pleti i útlému pasu. Jste ztělesněním krásy,“ šeptá obdivně mladý muž. „Oh, děkuji,“ zašeptá dívka a vykašle do kapesníčku trochu krve. Má tak rozmanité symptomy, že až do 19. století nikdo netuší, že jde o jednu a tutéž nemoc. To mění svými objevy až francouzský lékař René Laënnec (1781–1826) […]
Osvobození Osvětimi: Mrazivé ticho, spáleniště a 7 000 zubožených vězňů!
Opatrně prochází bránou, na níž je nápis „Arbeit macht frei“. Sovětští vojáci doufají, že dobyli nacistickou továrnu, jenže po pár krocích zírají do prázdných očí stovek lidí v pruhovaných mundúrech. Ti jsou vyhublí, mají strach a neví, co od příchozích čekat! Onoho 27. ledna 1945 postupují Sověti k polskému městu Osvětim. Rozsáhlý komplex považují za nacistickou továrnu, […]
Jaroslav Foglar: Klacky pod nohy mu hází nacisté i komunisté
Domů přibíhá po setmění a ve dveřích ho vítá zkoumavý maminčin pohled. Pozdní příchod přejde mlčením, ale na druhý den už na chlapcovu hlavu létají blesky. Při pobíhání po městě si uhnal pořádnou horečku, a tak má se skauty utrum. Stačilo by, aby bylo cokoliv jen trochu jinak a český skauting by přišel o jednu […]
reklama
svět zločinu
Robert Tempel si odseděl 20 let v kriminále, chce rekordní odškodné
Novináři doufají v podobnou „senzaci“, jakou bylo omilostnění Jiřího Kajínka. Seskupí se poblíž věznice a přemýšlejí. Co jim propuštěný muž řekne? Jak bude naladěný? Co bude mít na sobě? Jenže on to vezme bočním východem a nepozorovaně zmizí. On se dočkal. Tehdy 28letý Robert Tempel vyláká Lukáše S. (22) z Velkých Popovic a jeho společníka Michaela V. (25) […]
Místo špekáčků opékal orgány obětí
Právě zavraždil dva malé chlapce. To je pro něj ale teprve začátek. Nad jejich zkrvavenými mrtvolami onanuje. Následně z těl vyjme vnitřnosti, které si upeče na ohni a sní.  Hrdly. Tak se jmenuje vesnice v okrese Litoměřice, kde přijde na svět Josef Kulík (*1930).  Hochova životní cesta rozhodně není snadná. Je ještě malý, když mu umírá […]
Dívka, která nesměla vyslovit své jméno
Kalifornští manželé Phillip a Nancy Garridovi unášejí v roce 1991 jedenáctiletou blondýnku Jaycee Dugardovou. Vězní ji osmnáct let a Garrido s ní za tu dobu zplodí dvě děti, Angel a Starlet. Dívka si ke svým únoscům přesto vypěstuje podivný, ale láskyplný vztah. Je ráno desátého června roku 1991. Jedenáctiletá Jaycee Dugardová, oblečená do své oblíbené […]
Jiří Dvořák: Pomstychtivý stařík útočil kyselinou, nastražil bombu a zastřelil úřednici
Na jedné straně je to inteligentní člověk. Na straně druhé jeho veškeré znalosti a zkušenosti přebíjejí emoce. Zloba, nenávist, touha po pomstě. A tak se jednoho dne vydá na vražednou výpravu. Má seznam smrti, který začne naplňovat.   Když se tento kluk narodí, dostává jméno a příjmení, které u nás má svého času kdekdo. Jmenuje […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Inkontinence je stále tabu
panidomu.cz
Inkontinence je stále tabu
Problém, který zná asi většina z nás. Musíme si „nutně odskočit“, ale není kam. A pro někoho pak už může být pozdě. Samovolným únikem moči čili inkontinencí trpí až půl milionů Čechů. Za lékařem se ale stydí jít, přitom se dá hendikep dobře ovlivnit cvičením i léky. Podle statistik až 65 procent postižených nikdy se
Záhadné bažiny Manchac: Obývá je krutá čarodějnice?
enigmaplus.cz
Záhadné bažiny Manchac: Obývá je krutá čarodějnice?
Na přelomu 19. a 20. století má v oblasti bažiny Manchac v americkém státě Louisiana žít tajemná žena jménem Julie Brown. Je to prý čarodějnice, která umírá za záhadných okolností v roce 1915. Od té d
Se sestrou jsme byly jako oheň a voda
skutecnepribehy.cz
Se sestrou jsme byly jako oheň a voda
Mladší sestra byla krásná a zábavná, na rozdíl ode mě. Měla desítky nápadníků, zatímco o mě nikdo nestál a zdálo se, že se nevdám. Vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Pomalu jsem se smiřovala s nepopulárním údělem staré panny, která bydlí s rodiči ve velkém bytě, s otcem hraje po večerech karty a s matkou kouká na seriály. Byla jsem nenápadná šedivá
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994: Výroční skvost od Mühle Glashütte
iluxus.cz
S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994: Výroční skvost od Mühle Glashütte
Rodinná manufaktura Mühle Glashütte v roce 2024 slaví třicáté výročí výroby náramkových hodinek speciální edicí S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994. Tento model, symbol robustnosti a spolehlivosti, mimoc
Kde stál kamenný stolec Přemyslovců?
historyplus.cz
Kde stál kamenný stolec Přemyslovců?
Vzduchem létají mince. Lidé se po nich nadšeně vrhají. „Podívej, mám už plnou hrst,“ chlubí se jeden druhému. Jde o to na chvíli odvést pozornost davu, aby neušlapal přemyslovského knížete Břetislava I., mířícího k posvátnému kameni.   „Pojal Břetislava, synovce, a vedl jej na stolec knížecí,“ píše kronikář Kosmas (asi 1045‒1125) o nastolení Břetislava I. (1002/1005‒1055)
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
tisicereceptu.cz
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
Správně dochucená marináda dokáže obyčejné jídlo vyšvihnout do nebeských výšin. Přesvědčte se sami. Suroviny 8–10 kuřecích paliček sůl, pepř 1 lžíce hořčice 1 lžíce kečupu 1 lžička pálivé ml
Babské rady na bolest v krku
nejsemsama.cz
Babské rady na bolest v krku
Bolesti v krku jsou jedním z příznaků nachlazení, začínající chřipky či bakteriální nebo virové infekce. Pokud jsou teprve v počátku, můžete se těchto potíží zbavit i přírodní cestou. Bolest v krku je velmi nepříjemná. Hrdlo může být zarudlé, oteklé, může v něm být pocit škrábání a pálení doprovázeného chrapotem či potížemi při polykání. Jak si ulevit od bolestí a ztlumit zánět v hrdle?
Utajili Jeřábek a Třešňáková rozvod a dál hrají divadlo pro okolí?
nasehvezdy.cz
Utajili Jeřábek a Třešňáková rozvod a dál hrají divadlo pro okolí?
Už nějaký čas se proslýchá, že manželství herce Tomáše Jeřábka (49) z Jedné rodiny a herečky Halky Třešňákové (52) je v troskách. Teď se k nám však donesly zvěsti, že už by měli mít dokonce po rozvo
Zradil prokletý diamant Habsburky?
epochalnisvet.cz
Zradil prokletý diamant Habsburky?
O luxusní šperky z aukční síně Christie´s je jako každoročně obrovský zájem. Tentokrát však doslova enormní. V katalogu se totiž vyjímá skutečný skvost – pod položkou číslo 710 je v něm zapsán „bezejmenný žlutý diamant o váze 81,56 karátu, zasazený mezi 15 malými brilianty“. Jeho vyvolávací cena činí 350 000 švýcarských franků.   Původ tohoto slavného diamantu
Zámek Bečov nad Teplou a Relikviář svatého Maura: Dlouhá cesta k původní kráse
epochanacestach.cz
Zámek Bečov nad Teplou a Relikviář svatého Maura: Dlouhá cesta k původní kráse
Hned po korunovačních klenotech je relikviář svatého Maura považován za nejcennější movitou památku v České republice. A to se přitom zdálo, že tenhle románský skvost už je pro další generace nenávratně ztracen. Všechno začalo na počátku 13. století ve Francii. Biskup Gérard de Rumigny, působící v severofrancouzském městě Cambrai, byl neúnavný v hledání svatých relikvií. Nashromáždil jich hned
Mezihvězdný poutník není ztracen: Komunikace s Voyagerem 1 obnovena
21stoleti.cz
Mezihvězdný poutník není ztracen: Komunikace s Voyagerem 1 obnovena
Ve své době patřily k technologické špičce, máloco ale stárne rychleji než technologie. Sonda Voyager 1, která dala nahlédnout za oponu Jupiteru a Saturnu, dojala svět „Bleděmodrou tečkou“ a stala se