V červnu 1905 se Bedřich Hrozný stává docentem a do světa velké vědy se uvede přednáškou O babylónském eposu o stvoření světa. Finančně mu to ale nic nepřinese.
Bádáním ani přednáškovou činností se Bedřich Hrozný (1879‒1952) neuživí.
Naštěstí stále pracuje jako univerzitní knihovník, a proto může požádat o ruku svoji vyvolenou Vlastu Procházkovou (1888‒1959), aniž by se musel bát otázek budoucího tchána, zda jeho dceru uživí.
Berou se v roce 1909 a choť mu porodí dvě dcery – Olgu a Helenu. Poskytne mu také skvělé rodinné zázemí, díky němuž se může naplno věnovat vědecké práci.
Z dějin obilí
Vzápětí přichází nabídka, nad kterou Bedřich Hrozný zajásá. „Dostal jsem dotaz prof. Golla, zda bych nechtěl převzíti na pražské univerzitě mimořádnou stolici pro dějiny starého Orientu,“ oznamuje přátelům nadšeně. Má to jednu podmínku:
Musí sepsat odbornou práci. „Umínil jsem si, že vylíčím nejstarší dějiny babylonské hlavně na základě pramenů sumerských,“ říká.
Profesorem v Praze se ale zatím nestane a ze všeobjímajících babylonských dějin se roku 1913 vyklube dílo Obilí ve staré Babylónii, které ovšem v odborném světě nezapadne.
Právě díky němu dostane nadějný vědec další nabídku na profesuru, tentokrát z nizozemského Leidenu. Jenže ani tentokrát neslaví úspěch…
Částečný úspěch
Ve hře jsou totiž hned tři kandidáti, kromě Hrozného i Němec Benno Landsberger (1890–1968) a Gerard J. Thierry. Zvítězí Thierry. Do třetice se ale v roce 1915 Hrozný dočká na své alma mater ve Vídni.
Dobový rakouský tisk se zmíní, že „Jeho Výsost císař… soukromému docentu semitských řečí na univerzitě ve Vídni, knihovníku druhé třídy dr. Friedrichu Hroznému, propůjčil titul mimořádného profesora“.
Když usiluje o titul řádného profesora asyriologie, má však smůlu. Tohle vídeňští nacionalisté nedokážou skousnout.
Úspěšnému vědci to nevadí. Svoje ambice si nepotřebuje uspokojovat ve škole.
