Goethe je alkoholik. Alkoholik je i Rembrandt, skladatel Händel, Schubert pije od 15 let a Beethoven se propije k cirhóze. Básník Verlaine je závislý od 20 let, malíř Toulouse-Lautrec se upije ve 36 letech.

I když lidé často o alkoholu a drogách mluví hanlivě, faktem zůstává, že vyburcují mnoho tvůrců k nebývalým výkonům.

Synové svobody namol

Když si členové tajné organizace amerických kolonistů Synové svobody symbolicky nasadí masky indiánů kmene Mohawků, původních obyvatel Ameriky, a 16. prosince 1773 vyhodí náklad beden čaje dovezeného z Anglie v bostonském přístavu do moře, přispějí tak k jedné z nedůležitějších kapitol historie USA. Před touto akcí se někteří z jejích účastníků scházejí v domě novináře Benjamina Edese (1732–1803).

Hlavní roli tu hraje čínská porcelánová mísa naplněná silným punčem, neustále dolévaným.

Revoluci odstartoval punč

Při samotné protestní akci, která vešla do dějin jako Bostonské pití čaje, několik účastníků zcela odpadlo, jak byli mimo. Ostatní naopak výrazně povzbudil k činu.

Kdoví, jak by první výrazný konflikt směřující k americké revoluci dopadl, kdyby se do němoty zpilo víc Synů svobody. Naštěstí jsou ještě schopni večer z paluby tří lodí vyhodit do moře asi 342 beden lisovaného čaje. Úspěšně tak nastartují boj za nezávislost 13 amerických kolonií.

Hašišové opojení

Jeden z nejpopulárnějších francouzských spisovatelů Alexandre Dumas starší (1802–1870) je v letech 1844–1849 členem módního Hašišového klubu – výlučného spolku v Paříži, jehož členové holdují různým drogám a zkoušejí jejich účinky.

Opájejí se hlavně hašišem. Hašiš je v té době ve Francii známý poměrně krátce po tažení generála Napoleona Bonaparteho (1769–1821) do Egypta, odkud ho přivezou jeho vojáci.

Nejplodnější autor

Doktor Jacques-Joseph Moreau (1804–1884), psychiatr a pionýr v experimentech s drogami, propaguje jako člen klubu jejich léčivé i povzbudivé účinky. Brzy ho následují prominentní pařížští intelektuálové.

Ale jediný Dumas napíše své nejlepší dobrodružné romány právě v letech 1844–1846: jsou to Tři Mušketýři (1844), Hrabě Monte Christo (1845) i Tři mušketýři po dvaceti letech (1845).

Chirurg na drogách

Američan William Halsted (1852–1922), renomovaný chirurg, prosazoval důležitost čistého prostředí v nemocnicích a anestezii při chirurgických zákrocích.

V té době byl kokain považován za jedno z nelepších anestetik, protože ještě nebyly podrobně známy jeho návykové účinky. Halsted zkoušel kokain na sobě a brzy byl na něm závislý.  Pak se zkoušel vyléčit morfinem, ale propadl i jemu. Nicméně dokonale fungoval! Na sále pracoval skvěle, ale mezi operacemi se choval nepředvídatelně.