Astronomové na dvoře mughalského vládce Šáhdžahána, který vládne celému indickému subkontinentu, mají plné ruce práce. Musejí z hvězd vyvěštit, kdy nadejde ta správná chvíle, aby mocný panovník usedl na svůj nový trůn.

Nakonec datum stanoví na 22. března 1635, na kdy zároveň vychází sedmé výročí nástupu jejich pána k moci. „Úchvatné! Neuvěřitelné! Oslepující!“ rozplývá se hrstka dvořanů, kterým je dovoleno nový trůn – v historii známý jako Paví – spatřit na vlastní oči jako prvním. Jsou ohromeni množstvím ryzího zlata, drahokamů a perel i celkovým pojetím trůnu, které je podle dobových svědků i na poměry Mughalské říše přímo extravagantní. Jeho cena je údajně dvakrát vyšší než částka, za kterou byl postaven slavný Tádž Mahal. Panovníci si zkrátka uvědomují důležitost svých trůnů a nešetří na nich…

Křeslo pro kořist      

„Taková marnivost,“ prohlašuje po své korunovaci anglická královna Marie II. (1662–1694). Přitom jako jediná z vládců země nebyla při slavnostním obřadu usazena na tradiční korunovační trůn anglických a britských monarchů – Křeslo krále Edwarda. Vzhledem k tomu, že zároveň s Marií byl korunován i její manžel Vilém Oranžský (1650–1702), usedl na něj on a pro královnu byla zhotovena věrná replika křesla. Historie těžké dubové stolice, zdobené zlacením, malbami, ale i vrypy po návštěvnících Westminsterského opatství, se datuje do roku 1296, kdy ji nechal vyrobit král Edward I. (1239–1307).

Během válek se Skoty jim tento skvělý válečník ukradl posvátný kámen, známý jako Stone of Scone. Na znamení skotské potupy se ho rozhodl vložit do korunovačního trůnu anglických panovníků. V něm kámen zůstává až do roku 1996, kdy se oficiálně vrací do Skotska.

Mramor z druhé ruky

Obalený térovým papírem a pohřbený v písku. Tak přečkává hrůzy druhé světové války trůn Karla Velikého (742/748–814). Po rozbalení v poválečných měsících už na mramoru zůstávají natrvalo žlutohnědé skvrny. Restaurátoři se je bojí odstranit, aby společně s nimi nezmizely i obrazce, které křeslo zdobí. Na jedné mramorové desce je třeba vyobrazeno ukřižování, na další hrací pole pro deskovou hru známou jako mlýn. Je zřejmé, že už jednou použitý mramor na trůn pochází z různých míst. Jedním z kandidátů je třeba Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Karel Veliký trůn objednal kolem roku 800 a od té doby na něm v katedrále v německých Cáchách bylo korunováno zhruba 30 králů Svaté říše římské.

Největší koncentrace drahokamů

Arménské obchodníky si do Persie pro nový trůn posílá ruský car Alexej Michajlovič (1629–1676) z rodu Romanovců. I když se pro něj zprvu nepočítá s nějakým speciálním názvem, brzy se uvádí s přídomkem Diamantový. Trůn totiž zdobí 876 diamantů a 1223 dalších drahokamů.