Kolena se jí klepou, ale o milost nežebrá. Je konec. Nacisté ji právě chytili i s jejím bratrem Hansem (1918–1943) při distribuci protinacistických letáků.
Sophie Schollová (1921–1943) na první pohled vůbec nepřipomíná jednu z nejvýznamnějších osobností německého odboje. Křehounká dívenka s vizáží sotva dospívající holčičky má pro strach uděláno.
„Je to pohroma, Bič boží na německý národ!“ neodpustí si na adresu Adolfa Hitlera (1889–1945) Sophiin otec. Vůdce tak přirovná k hunskému králi Attilovi (?–453). Skončí za to za mřížemi.
V křesťanské víře vychovaná dívka si v tu chvíli uvědomí, že nacistická propaganda, která je jim vtloukána každodenně ve škole, není tak růžová.
Sophie je ukázkové dítě – hodná, skvěle se učí a pořád se usmívá. Pronikavá inteligence a odpor k stále většímu nacistickému útlaku ji dovede až do nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže. Společně s Hansem se stanou jejími nejdůležitějšími členy.
Sophie se brzy postaví do jejího čela. Ví, co riskuje. 18. února roku 1943 se její noční můry naplní. Hans, Sophie a Christoph Hermann Probst (1918–1943) hrdě hledí před sebe.
Na Mnichovské univerzitě je někdo podrazí – a tři členové Bílé růže rázem sedí na nepohodlné židli u výslechu. Nezapírají. „Nemá to cenu, dokud všichni zavírají oči. Třeba je má smrt probudí, třeba je popožene do akce,“ neztrácí odvahu Sophie.
Roland Freisler (1893–1945) je prominentní nacistický právník a soudce. Trojice zatčených má smůlu, jejich proces odklepne právě on. „Horší to být nemohlo. On nemá slitování s nikým!“ děsí se další členové Bílé růže. Oprávněně.
Soud je krátký a výsledek předem daný: Sophie, Hans i Christoph budou popraveni za velezradu. Krásnou hlavu Sophie oddělí 22. února 1943 od trupu gilotina.
