„Ten ostrov se stal mým domovem. Když teď o tom přemýšlím, jenom tam jsem se cítil opravdu svobodný,“ dokončuje své vyprávění zasmušilý námořník Alexander Selkirk, který si líčením svých zážitků vydělává na jídlo a nocleh.
Mezi užaslými štamgasty v krčmě napjatě naslouchá i jistý Daniel Defoe. Ten za pár měsíců vydá jedno z nejstěžejnějších děl světové literatury – román Robinson Crusoe!
Mladík jménem Alexander Selkirk (1676–1721) vyrůstá v přístavním městě Largo v jižním Skotsku. Mnoho dní stráví pozorováním obzoru a v srdci doufá, že se stane velkým námořníkem namísto obuvníka, jak chce otec.
V roce 1703 se mu splní sen, když nastoupí na jednu z lodí výpravy slavného mořeplavce a piráta Williama Dampiera (1652–1715).
Po jedné z bitev je ovšem loď vážně poškozena, a zakotví proto na ostrově Más a Tierra v jižním tichomoří, asi 650 kilometrů od pobřeží Chile. Selkirk požaduje nutné opravy, než se vydají opět na cestu. „To radši zůstanu tady na ostrově, než se potopit na té rozstřílené kocábce!“ vykřikne v zápalu hněvu a kapitán lodi mu rád vyhoví.
Modlitby a lov
Na tropickém ostrově zůstane sám pouze s puškou, trochou tabáku, sekerou, nožem a Biblí. Několik vyhlíží horizont v naději, že snad kolem popluje nějaká loď – nestane se. Selkirk je ovšem pracovitý muž a ví, že ničemu nepomůže sedět se založenýma rukama. Na ostrově si vlastními silami zbuduje dřevěnou chatrč a sklad na potraviny.
Aby neztratil pojem o čase, zřídí si v kmeni stromu kalendář. Ani jídlem nestrádá. Naplno využívá plody přírody kolem sebe a pojídá ovoce, zeleninu, loví ryby či divoké kozy.
Při jednom lovu nešťastně spadne z útesu a život mu zachrání pouze kořist na zádech, která zmírní jeho dopad. Duševní útěchu pak nalézá ve své Bibli.
Z ní každý den čte a modlí se. Není známo, že by se zde kdy spřátelil s domorodcem, jako je tomu v literární klasice.
Návštěvníkům uteče
Sluneční paprsky se odrážejí od trosečníkovy tváře. Selkirk pohlédne na moře, když v tom co nespatří. „Loď! Lod!“ volá radostně a překotně běží k pobřeží. Když se k lodi přiblíží téměř na dohled, ztvrdne mu úsměv.
Na jejím stěžni totiž spatří španělskou vlajku! Británie a Španělsko jsou na moři 18. století největšími nepřáteli, a kdyby byl chycen, čeká ho zcela jistě zajetí a možná i smrt. „Hej ty, stůj!“ ozve se za Selkirkovými zády. Je spatřen!
Úprkem se rozeběhne do džungle a za ním skupinka španělských námořníků. Zastaví se až za vyvaleným kmenem a s bušícím srdcem se skryje v jeho kořenech. Vetřelci se zastaví na témže místě a rozmýšlejí. Po chvíli se naštěstí vrátí do lodi a odplují.
Smrt na moři
Trvá to přesně čtyři roky a čtyři měsíce, než na ostrově zakotví anglická loď.
Plachetnice Duke zde přistane 2. února 1709 a Selkirk se konečně setkává se svými druhy. Kapitán lodi je natolik překvapen trosečníkovým klidným vystupováním, že si do lodního deníku poznamená: „Lze seznat, že samota a odpočinek od světa nemusí být tak nesnesitelné, jak si mnozí myslí.“ Po návratu do Británie se Selkirk stane jakousi místní celebritou.
Veřejně vypráví o svém pobytu na ostrově a je pravděpodobné, že takto ho poznal i spisovatel Daniel Defoe (1660–1731). Takový život ale pro Selkirka není. Brzy se tak vydá zpět na moře, kde v prosinci 1721 umírá na žlutou zimnici.
Našla se jeho chatrč?
Není ovšem celý příběh fikcí? Pouhá povídačka, která má dodat slavnému románu punc autenticity? Není! Ačkoliv si nemůžeme být jisti, zda se Defoe nechal inspirovat právě Selkirkem, jeho příběh je pravdivý.
V roce 2009 se archeolog David Caldwell a dobrodruh Daisuke Takahaši vydali na Selkirkův ostrov, v roce 1966 pojmenovaný Robinson Crusoe, aby zde hledali důkazy o trosečníkově životě. Měsíční pátrání se vyplatilo!
Na svahu sopky objevili noru se zbytky dřevěných podpěr – patrně chatrč. Po odhrnutí zeminy pak našli i kus bronzu, u něhož metalurgický test prokázal, že pochází ze stejné oblasti jako námořníkovo navigační kružítko.
