Školství v habsburské monarchii je ve 2. polovině 18. století závislé na jezuitech. Ti se přísně drží svých osnov a nepřipustí, aby do škol pronikl jakýkoli závan osvícenství. „Jestli s tím něco neuděláme, bude Rakousko zaostalé,“ uvědomuje si trpce panovnice Marie Terezie.  

Vzdělávací ústavy jsou pod ochranou klášterů a někdy i bohatých šlechticů. Zoufale potřebují, aby do nich někdo vnesl čerstvý vítr a otevřel je prostým lidem.

Pravý čas na to přichází v roce 1773, kdy papež Klement XIV. (1705–1774) ruší jezuitský řád. Jeho bratři už nyní nevládnou nad vzděláním. Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) se proto pouští do reforem školství.  

Šikovný reformátor  

Už dávno předtím ale sbírá informace ze zahraničí. Na její příkaz vzniká dokonce už v roce 1771 ve Vídni první tzv. normální škola. Stejné ústavy postupně buduje ve všech velkých městech monarchie (u nás vznikají v Praze, Brně a Opavě).

Učí se zde čtení, psaní, počítání a náboženství a dokonce i základy latiny a stavebnictví.

V květnu 1774 přijíždí do Vídně pruský reformátor škol Johann Ignatz von Felbinger (1724–1788). „Všeobecný školní řád pro normální, hlavní a triviální školy v císařsko-královských dědičných zemích,“ o 79 paragrafech, vydaný v prosinci 1774, je jeho dílem.  

Povinně do lavic 

Povinná školní docházka se zavádí roku 1774. Školní řád vyzývá rodiče, aby své děti „ve věku 6–12 let do školy posílali“. Jednou za pololetí musí děti v hlavních školách (trojtřídky ve větších městech) předstoupit před učitele, kněze a panské úředníky.

Komise je vyzkouší. Ti nejpilnější dostanou za odměnu, že se dobře učili, knihy nebo školní pomůcky.  

Dvě třídy stačí 

Prostě zařízeným třídám dominuje tabule. U každé farnosti vzniká dvoutřídka, triviální škola. Děti se v ní učí čtení, psaní, počítání a náboženství. V hlavních školách se kromě toho přednáší i zeměpis, dějepis, latina, kreslení a měřictví (geometrie).

Děti doma pomáhají a učitelé tolerují omluvenky „chovala holku“, „byl/a na robotě“. Chudí mají jedno oblečení a tak se jim promíjí, že„měl boty u ševce“ nebo „měla sukni v prádle“.  

Chlapci i dívky společně  

Do lavic většinou společně zasedají chlapci i dívky. Jenom ve větších městech se někdy objevují samostatně chlapecké a dívčí třídy nebo školy. Učitelé se vzdělávají v normální škole, přípravky bývají i u hlavních škol.

Musí ale také zvládnout i šestitýdenní kurz „Vlastnosti a povinnosti poctivých učitelů“.