V roce 1848 hraje polský hudební skladatel Fryderyk Chopin (1810–1849) v severoanglickém Manchesteru svoji klavírní Sonátu b moll. Náhle se nečekané zvedá z klavírní stoličky a odchází. Po chvíli se ale vrací a skladbu dohraje.

V dopise určeném Solange (1828–1899), dceři své přítelkyně a spisovatelky George Sandové (1804–1876), později vysvětluje, co se mu v tu chvíli stalo, Píše jí důvěrně, že „najednou viděl v klavíru prokleté bytosti“. Z piana lezli démoni. Proto musel koncertní sál opustit. Hrůzné vize ale líčí i v jiných dopisech, na různé příhody s nimi spojené vzpomíná i samotná George Sandová.

Publikují vysvětlení

Radiolog Manuel Várquez Caruncho a neurolog Francisco Fernandéz Brañas z nemocnice v severošpanělském městě Lugu v roce 2011 společně uveřejnili studii o Chopinově zdraví v časopise Britské lékařské asociace.

Nalezli pro příhodu pravděpodobné vysvětlení. Po prozkoumání popisu Chopinových stavů a vyloučení jiných diagnóz se domnívají, že skladatel trpěl epilepsií spánkového laloku mozku.

Halucinace citlivé duše

„Pochybujeme, že další diagnóza přidaná do již tak početného seznamu (skladatel zemřel v 39 letech na onemocnění plic) nám pomůže pochopit umělecký svět Fryderyka Chopina, ale věříme, že vědomí, že měl tyto stavy, by mohlo pomoci oddělit romantizovanou legendu od reality a vrhnout nové světlo, abychom lépe porozuměli tomuto muži a jeho životu,“ řekli vědci magazínu Medical Humanities.

Záchvaty zřejmě vždy trvaly několik vteřin až minut. „Chopinovy halucinace byly považovány za projev citlivé duše, což bylo jenom romantické klišé,“ tvrdí Caruncho.