Mnich Filippo Lippi se roku 1456 prochází chodbou italského kláštera Santa Margherita. Náhle ho ve skupině přicházejících jeptišek upoutá jedna tvář. „To je ona. To bude moje Panna Maria!“ sleduje ženu žádostivým pohledem, dokud mu nezmizí z očí.

Italský malíř Filippo Lippi (asi 1406–1469) se vydává do Prata, kde má příbuzné a maluje po celém kraji. Osloví ho i jeptišky ze zdejšího kláštera Santa Margherita. „Rádi bychom, abyste pro nás vytvořil oltářní obraz Panny Marie,“ nabídne mu abatyše. Při svém pobytu v klášteře zahlédne i dívku, která mu svojí krásou okamžitě učaruje.

Lucrezii, dceru florentského obchodníka s hedvábím Francesca Butiho (†1450), dal v roce 1454 zavřít do kláštera i s její sestrou Spinettou jejich starší bratr Antonio po smrti otce, aby jim nemusel shánět peníze na věno.

Dívky se tam ale cítí spíš jako ve vězení. Malíř podlehne vášním, tuhle krasavici jednoduše musí mít! Řeholní slib pro něho v porovnání s erotickou touhou neznamená vůbec nic.

Slibuje čistotu před vlastním obrazem

Použije jakýchkoli prostředků k získání Lucrezie, do níž se zamiloval. „Odvedl ji zrovna v den, kdy se šla podívat na pás Panny Marie, uctívanou relikvii města,“ vypráví o vývoji vztahu Vasari.

Unese ji 1. května 1456, kdy celé město slaví mariánský svátek. Není nic jednoduššího než uprostřed oslav, kterých se účastní i všichni obyvatelé kláštera jednoduše zmizet. Útočiště najdou v Lippiho domě poblíž kláštera a v roce 1457 se jim narodí syn Filippino.

Lucrezii ovšem brzy následuje i její sestra Spinetta a ještě tři jeptišky! Kupodivu je klid, žádný veřejný skandál se nekoná. Nikoho zřejmě příliš nevzrušuje, co se stalo. Až biskupe z Pistoje, který spravuje i církevní záležitosti v Pratu, na konci roku 1458 pobouří stav věcí a chce všechno vyřešit.

Pět mladých žen potom 23. prosince 1459 znovu skládá před oltářem v klášterním kostele slib čistoty. Lucrezia přímo před svým obrazem…

Záchrana díky dlouhým prstům Medicejů

„Cosimo de Medici starší se osobně angažoval v jejich složité situaci, protože Filippo patřil k jeho nejoblíbenějším umělcům,“ potvrzuje současná italská historička umění Elena Caprettiová, že milovník ženské krásy měl potřebné zastání i v nejvyšších společenských kruzích.

Právě dobré vztahy významného rodu Medicejů s papežem Piem II. (1405 – 1464) zajistí Filippovi a jeho milence Lucrezii v roce 1461 zproštění řádového slibu. Hlava katolické církve potom dá i souhlas se sňatkem obou hříšníků.

Otrávili malíře příbuzní svedené dívky?

Zda se opravdu vzali, ovšem jasné není. Vasari si myslí, že ne, protože si: „Chtěl žít podle svých choutek“. Záliba v ženském pohlaví ho neopustila ani s přibývajícím věkem a jedna žena v trvalém svazku by mu zřejmě nestačila.

Miloval život a všechny jeho radosti a s krásnými dámami utrácel spousty peněz. Jedna z nich se možná dokonce stala příčinou jeho smrti. V italském Spoletu dostal za úkol vymalovat v chrámu fresku s výjevy ze života Panny Marie.

I tady svedl jednu z místních krasavic, což mu prý nemohli odpustit její příbuzní a ze msty Lippiho otrávili. Pravdu se dnes už asi nedozvíme. Filippo ovšem onemocněl a 9. října 1469 zemřel.

Skutečná tvář madony

Jak dopadla Lucrezia, bohužel nevíme. Lippimu porodila v roce 1465 dceru Alessandru a ke klášternímu životu se ona ani její sestra Spinetta a tři další uprchlé jeptišky už nevrátily. Ačkoli si její Filippo užíval i s dalšími ženami, sama získala jedno privilegium.

Tváře madon, které umělec namaloval na konci 50. let a později i v 60. letech 15. století zcela určitě patřily právě jí. Například obraz Lippina (Madona a dítě s anděly) z roku 1465 umístěný nyní ve florentské galerii Uffizi.