Skip to content

Šílený sovětský vědec Děmichov se 24krát pokusí stvořit dvouhlavého psa!

Během druhé světové války ošetřuje postřelené vojáky, ke zvířatům už tolik empatie nemá. Stane se však průkopníkem sovětské transplantační medicíny. A že má na svědomí životy desítek nevinných zvířat?

To už tak s vědeckým pokrokem bývá.

Vědec má v oblibě obzvlášť psy, na kterých provádí nespočet experimentů. Vladimir Petrovič Děmichov (1916–1998) se nejprve začne pokoušet o udržení samotného srdce naživu pouze s pomocí přístrojů. Zanedlouho už se přesune k transplantacím orgánů, kdy například vyoperuje jednu z plic, aby ji nahradil druhým srdcem.

Počátkem 50. let minulého století mu sice Ministerstvo zdravotnictví pokusy zakáže, on v nich však v tajnosti vesele pokračuje dál. S příchodem roku 1959 pak do svých laboratoří pozve skupinu novinářů, kterým chce představit svůj dlouholetý projekt.

Psí spojenci

Nikdo v místnosti nevěří svým očím, když před ně přivede dospělého psa, kterému z krku vyrůstá hlava malého štěněte. Opravdu se mu podařilo stvořit dvouhlavého tvora? Hostitel se sice nechtěný přírůstek snaží setřást a ten mu na oplátku okusuje uši, oba ale jeví všechny známky života.

Pro svůj experiment si tentokrát vybere dva německé ovčáky – Broďu, která má být hostitelem, a Šavku, které amputuje hlavu. K té až do poslední chvíle před operací zůstane připojeno srdce a plíce. Nakonec během necelých tří a půl hodin napojí hlavu na oběhovou soustavu těla.

Oběhovou soustavu obou zvířat sjednotí, čímž je naneštěstí oslabí.

Loučí se brzy

Oba psi jsou úspěšně probuzeni z anestezie a všechny kontrolní testy splní na jedničku – vidí, slyší a cítí. Přežije i jejich chuť k jídlu, Šavčina hlava se dychtivě natahuje k misce s mlékem. Její jícen však není připojen k Brodiinu žaludku, a tak všechna potrava vytéká speciální hadičkou zase ven.

Kuriózní zvíře nakonec žije pouhé čtyři dny, než podlehne omylem poškozené žíle v oblasti krku. To se ovšem dalo čekat, jde o v pořadí již čtyřiadvacátý vědcův pokus s podobným výsledkem! Nejúspěšnější „výtvor“ měl podle jeho záznamů přežít 29 dní.

Menšího psa je třeba nejprve uspat a opatrně připravit o hlavu.

Mnoho povyku pro nic

Pořízené snímky se dostanou do Spojených států a díky časopisu LIFE obletí rychlostí blesku celý svět. Znechucení se mísí s pocity úžasu, dokumentace experimentu však nejvíce pobouří právě Spojené státy.

Ty totiž v té době vedou se Sovětským svazem studenou válku a úspěšná transplantace jim zaručí absolutní vítězství na poli vědy. Děmichova dlouholetá práce ale nepřinese medicíně žádné další využití, takže se ke smůle jeho i nebohých zvířat ukáže jako téměř zbytečná.

Experiment je náročný pro oba subjekty, rychle se z něj ale zotaví. Ovšem ne na dlouho.

Zkoušíme dál

Není však první, kdo se o bizarní, leč složitou operaci pokouší, již v roce 1908 ho v Chicagu předběhne francouzský lékař Alexis Carrel (1873–1944) ve spolupráci s americkým fyziologem Charlesem Guthriem (1880–1963). Jejich dvouhlavý pes zpočátku vypadá slibně, ale chvíli po probuzení začne rychle slábnout a o pár hodin později musí být podroben eutanazii. Většina odborníků dnes úspěšné zákroky tohoto druhu stále řadí do složky science fiction, můžeme však doufat, že se stanou skutečností již v blízké budoucnosti.

Pitím hostitel zavlažuje nejen sebe, ale i přišitého kolegu, který se tak o nic starat nemusí.
Foto: fortune.com, pinterest.com, pixels.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …