Paviáni nejsou lidoopi, tedy naši nejbližší příbuzní. Přesto nám jako vyšší primáti mohou pomoci pochopit, jak asi žili naši dávní prapředci. Paviáni mají poměrně špatnou pověst. Jsou divocí a násilní. Proslulá je jejich sexuální nevázanost – pěstují promiskuitu i harémy.
Většina paviánů žije v hierarchicky uspořádaných skupinách. V jedné skupině může být 5–250 jedinců, nejčastěji jich je kolem padesáti. Záleží na konkrétním druhu a také ročním období. Od ostatních paviánů se v tomto ohledu liší pavián pláštíkový.
Ten žije ve velkých skupinách, složených z množství menších harémů. V harému může mít samec až deset samic.
Sympaťák z cizí tlupy
Do jednotlivých harémů vstupují samice ze skupiny už v době, kdy ještě nejsou pohlavně dospělé. Ve skupině žijí i mladí samci, kteří se ale v přítomnosti staršího samce nepokoušejí pářit.
Ostatní druhy paviánů harémy netvoří a jsou promiskuitní – s přísnou hierarchií, která je založena na mateřské linii. Znamená to, že samice ve své domovské tlupě zůstávají.
Naopak silnější samci vyhánějí pryč své potenciální konkurenty, mladší samce po pubertě, a staré jedince, kteří se takto často stávají kořisti predátorů. O přijetí cizího samce do skupiny rozhodují sympatie některé ze samic.
Slabší samec útočí!
Paviáni podle hlasových projevů poznají, který z paviánů je sociálně výše postavený.
V případě rvačky mezi dvěma zvířaty jí ostatní paviáni věnují větší pozornost jen tehdy, když se jedná o střet paviánů z různých rodin, nebo když konflikt vyvolal níže postavený jedinec.
To proto, že boje mezi rodinami nebo změny v sociálním žebříčku mají na celou skupinu větší dopad než konflikty v rámci jedné rodiny nebo pouhé potvrzování dominantního postavení. V harémech paviána pláštíkového samec své samice žárlivě střeží.
V případě, že se některá příliš vzdálí, ji může i napadnout. Samci si mohou samice i navzájem krást, v tom případě často dojde na boj mezi samci. Ti si navzájem hrozí zíváním.
U paviánů není výjimkou, že jsou mláďata v případě konfliktu samci použita jako rukojmí nebo živé štíty. Často je i zabijí.
Když se páří každý s každým
Ve smíšených skupinách savanových paviánů čakma se může každý samec pářit s jakoukoliv samicí. Pořadí samců při páření je určeno jejich sociálním postavením, rvačky mezi samci nejsou žádnou vzácností.
Kromě hrubé síly ale existuje i další způsob, jak si zajistit přednostní páření; někteří samci pěstují přátelství se samicemi. Probírají samici srst, pomáhají s péčí o mláďata nebo ji zásobují potravou. Pak mají vysokou šanci, že ta mláďata budou jejich.
Některé samice dávají těmto přátelským samcům při páření přednost. Samci ovšem neváhají v případě šarvátek klidně použít mláďata jako živé štíty.
Gama samci nastavují pozadí
Páření začíná z popudu samice, která dá najevo svolnost tak, že samci nastaví své zduřelé pozadí. Nastavování je zároveň podřízeným gestem a provádějí ho i podřízení samci.
Vysoce postavený samec může i naznačovat páření se samci, stojícími níže na sociálním žebříčku. Samice obvykle rodí každý druhý rok. Březost trvá šest měsíců a obvykle se narodí jediné mládě. Novorozený pavián váží asi jeden kilogram a má černě zbarvenou srst.
Paviání puberťáci opouštějí tlupu
O mládě se stará hlavně jeho matka, často si několik samic vzájemně pomáhá s péčí o svá mláďata. Mladý pavián je odstavený po jednom roce a pohlavně dospívá mezi 5. až 8. rokem.
Samci opouštějí svojí rodnou skupinu ještě před dosažením pohlavní dospělosti, zatímco samice zůstávají ve skupině celý život. Samci paviánů představují pro přežití mláďat daleko větší nebezpečí než predátoři. Biologové odhadují, že samci zabijí až 50 % mláďat.
Vždy jsou to ale mláďata jejich konkurentů v tlupě. Samice se tomu umějí bránit – v krátké době ovulace se nechávají oplodnit co nejvíce samci.
Díky této strategické promiskuitě je pak pro samce obtížné rozeznat otcovství a mládě si netroufnou zabít, protože vždy existuje možnost, že je jejich vlastní.
Jen ti nejmenší lezou na stromy
Pavián guinejský žije v západní Africe. Je jediným druhem, který stráví velkou část života na stromech. Je totiž ze všech paviánů nejmenší.
Sdružuje se do početných smíšených skupin s několika samci a samicemi o počtu 30 až 90 zvířat, popřípadě do skupin tvořených jedním dominantním samcem, jeho harémem a dospívajícími potomky.
Větší komunity utvářejí na delší dobu pouze jako obranné formace, nebo z důvodu nedostatku potravy.
Hrátky na odpočinkovém stromě
Samice tohoto paviána se páří s jedním i více samci, většinou na odpočinkovém stromě. Často přitom dochází k zápasům a pádům ze stromu, v boji o potomstvo vítězí nejšikovnější samec. Období říje trvá 29 dnů.
Mládě je po narození zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne samo pohybovat. Odstaveno od mateřského mléka je za 13 až 15 měsíců od narození.
Péči o mláďata zajišťují hlavně matky, otcové své potomstvo chrání před nebezpečím. Pokud matka zemře a mládě je stále závislé na mléce, hledá otec v tlupě samici s laktací a předá jí sirotka ke kojení. U tohoto druhu nejsou známé případy zabíjení mláďat. Samice, která přijde o mládě, je rychleji připravena k páření.
Nejsilnější bere vše
Pavián anubi obývá severní savany střední Afriky. V tlupách trvale existuje veliká rivalita při páření, vyhrávají samci větší, silnější i chytřejší. Pářit se mohou v podstatě všechny samice a všichni samci.
Samice si většinou vybírá samce a tomu dává najevo připravenost k páření. Pokud si ale tohoto náznaku všimne silnější jedinec, prosadí se k páření sám. Říje trvá 15 až 20 dnů, za tu dobu se samice spáří s několika samci.
Tím, stejně jako u paviánů čakma, není jistý otec. Nedochází proto k útokům agresivních samců na mláďata.
Mají rádi mláďata
Samice s kojeným mládětem má v tlupě lepší postavení, proto dochází mezi samicemi ke krádežím ještě nepřebarvených mláďat, hlavně mladým nezkušeným samicím; mnohdy ke škodě mláděte. Jinak o kojená mláďata projevují zájem všichni členové tlupy, i samci. V případě potřeby převezme o mládě péči jiná samice.
