Na území Spojených států amerických se odehrálo už mnoho strašlivých zločinů, o kterých psala média po celém světě. Jen málo jich však vyvolalo takové zděšení a šok, jako případ šestnáctileté dívky z Indiany jménem Sylvia Likensová. Její osud totiž ukázal, že zlo se může ukrývat naprosto kdekoli.

Sylvia Marie Likensová. Tak zní celé jméno děvčátka, které v lednu 1949 přichází na svět jako třetí dítě kočovníků Lestera a Elizabeth Likensových. Už začátek života není pro maličkou Sylvii jednoduchý.

Časté stěhování a finanční potíže rodiny doplňují i mnohé neshody mezi rodiči a časté odkládání dětí k příbuzným.

Přesto Sylvia vyrůstá k zodpovědnosti a odhodlání postarat se nejen o sebe, ale i o ty v jejím okolí, kteří to potřebují – především pak o svou mladší sestru Jenny, jejíž život ovlivnila obávaná obrna.

Už v době dospívání si Sylvia příležitostně vydělává hlídáním dětí, vyřizováním pochůzek nebo žehlením a není příliš lidí, kteří by se na ni neusmívali.

Většina těch, kdo jí znají, o ní hovoří jako o přátelské, sebevědomé a živé dívce s dlouhými vlnitými vlasy, které jí sahají až pod ramena. Brzy si Sylvia dokonce vyslouží roztomilou přezdívku: Cookie, což v překladu znamená „koláček“.

V novém domě

V červnu 1965 bydlí Sylvia společně se svými rodiči a mladší sestrou v hlavním městě Indiany, Indianapolis. Po konfliktu se zákonem se Lester rozhodne, že je čas odjet, zároveň však nechce svým dcerám narušit studium na zdejší technické střední škole.

Padne osudové rozhodnutí: Sylvia a Jenny zůstanou u matky jejich dvou spolužáků, 37leté Gertrudy Nadine Baniszewské.

Jde o ženu se sedmi dětmi, kterou okolí zná jako vzornou hospodyňku a matku a která je zárukou, že bude o dcery dobře postaráno. Vše má navíc podpořit částka ve výši dvaceti dolarů týdně, které budou Likensovi Baniszewské posílat.

Zpočátku vše vypadá na bezproblémové soužití, jenže záhy se začne ukazovat, že tvář zkušené a dobrosrdečné hospodyně ve skutečnosti ukrývá rozsáhlé psychické problémy a trauma z nevydařených manželství.

Pod vlivem drog

Psychický a fyzický zdravotní stav Gertrudy Baniszewské je později během vyšetřování podroben mnoha analýzám. Ukáže se, že v době, kdy do jejího domu dívky přišly, byla na pokraji sil.

Odmítla však navštěvovat lékaře a sama si pokoutně sháněla velmi silné léky, které však její stav ještě prohloubily a probudily v ní skutečnou zlost. Zlost, kterou si záhy začíná vybíjet především na starší Sylvii.

První záminkou se stávají zpožděné platby od rodičů obou sester. Frustrovaná Gertruda jednoho dne ve vzteku popadne dřevěné pádlo a několikrát jím udeří dívky do hýždí. „Starala jsem se o vás dvě, vy malé mrchy, týden úplně pro nic!“ křičí přitom nepříčetně. Od té chvíle se začne situace zhoršovat.

Je za tím žárlivost?

Důvod, proč si Gertruda k vybíjení svého vzteku vybírá Sylvii, úplně jasný není. Pravděpodobně to ale je kvůli jejímu fyzickému vzhledu a potenciálu pro úspěšný život.

Mladší Jenny je totiž výrazně plašší a ovlivněna lehkou duševní poruchou, takže v Gertrudě nevzbuzuje tak sžíravou žárlivost. Hrůza, ve které se hlavně Sylvie ocitá, narůstá postupně.  Dívce jsou nejprve odpírány večeře a brzy poté i veškeré další jídlo.

Místo něj je nucena jíst zbytky nebo zkažené potraviny z popelnic. Do týrání se postupně zapojují také Gertrudiny děti.

Když například Sylvie oznámí, že měla něco s jedním klukem, dostane se jí zuřivého bití a posměšků především od nejstarší dcery Pauly.

Mučení a ponižování

S postupem času začíná lidí, kteří Sylvii týrají, přibývat. Kromě Gertrudiných dětí se v domě objevuje i několik chlapců z okolí, kteří na výzvy paní domu využívají Sylvii jako cvičnou figurínu při lekcích juda.

Údery rukou, kopání či opakované pálení kůže zapálenými cigaretami, to vše musí Sylvia vytrpět. Jednoho večera pak Gertruda poroučí Sylvii, aby se před chlapci a svou sestrou svlékla donaha a masturbovala prázdnou lahví od Pepsi-Coly.

„Jen ukaž své sestře, co jsi za dívku!“ křičí na ni při tom pohrdavě. Strádání se postupně začíná projevovat i na dívčině zdraví. Za modřinami, boláky a postupným hubnutím však nikdo z okolí či ze školy nevidí nic, nad čím by se měl pozastavovat.

Nikdo jim nepomůže

Pozdější vyšetřování případu ukazuje, jak těžké může být pro oběti týrání dát o svém utrpení vědět okolí.

Sylvia ani Jenny pod tíhou výhrůžek a vydírání nedokážou najít pomoc nejen ve škole, ale nesvěří se ani svým rodičům, kteří se čas od času vracejí do Indianapolis, aby dcery navštívili.

Ani na minutu však s nimi nejsou sami bez přítomnosti Gertrudy a jejího spalujícího pohledu. Přesto se nakonec alespoň jedné osobě dívky svěří.

V září, ještě před uvězněním Sylvie, se v parku setkávají se svou starší sestrou Diannou Shoemakerovou, které prozrazují, jak je Gertruda týrá. Po hlášení od jednoho ze sousedů navíc do domácnosti přichází kontrola ze školy.

Nic z toho však nepomůže – Gertruda se ze všeho vymluví nebo Diannu vůbec nepustí do domu. A týrání pokračuje se stále větší intenzitou.

Pokus o útěk

Začátkem října se vše ještě zhorší. Sylvia je definitivně odstřižena od vnějšího prostředí. Přestává chodit do školy a v tom strašlivém domě se stává vězněm. Gertruda ji nejprve uvazuje k vaně, aby ji záhy přesunula do sklepa.

Tam je dívka držena nahá a téměř bez jídla a vody. Za drobný poplatek k ní Gertruda pouští děti ze sousedství, aby ji bily, polévaly vroucí vodou, ponižovaly, a nakonec i mrzačily:

23. října vyrývá Gertruda s pomocí 14letého Richarda Hobbse horkou jehlou do těla Sylvie nápis „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá“.  O den později pak šílená paní domu probouzí Sylvii ze spánku a nutí ji napsat dopis.

V něm se má dívka přiznat rodičům, že utekla z domu Baniszewských k nějakým chlapcům. „Jenny, vím, že nechceš, abych umřela. Ale to ti můžu říct: já umřu,“ šeptá té noci Sylvia své sestře. Přesto se pokouší ještě o poslední vzdor:

25. října se snaží ze sklepa utéct. Kvůli zraněním a slabosti se jí to ale nedaří. Je znovu brutálně zbita a vhozena zpátky do sklepa.

Tragický konec

Nepomůže křik ani údery rýčem do zdí suterénu. 26. října odpoledne Sylvia na svá zranění umírá, načež Gertruda nařizuje Richardu Hobbsovi, aby zavolal policii.

Té následně předává dopis s historkou, že k ní v tomto stavu Sylvia sama přišla poté, co před pár dny utekla. Nacvičenou verzi událostí má říci i Jenny. Ta však nakonec jednoho policistu tiše žádá o pomoc a následně na stanici prozrazuje celou pravdu.

Zatčena je nejen Gertruda, ale i tři její nejstarší děti a několik dalších mladistvých včetně Richarda Hobbse. Všichni viníci dostávají vysoké tresty vězení. Gertruda a její dcera Paula pak rovnou doživotí.

Paula je nakonec po obnoveném procesu propuštěna v roce 1972, Gertruda se navzdory širokým protestům dočká propuštění za dobré chování v roce 1985. Až do své smrti v roce 1990 tvrdí, že za všechno, co se stalo, mohly hlavně léky, které brala.