Selské povstání roku 1775: Odpůrci roboty přišli u Chlumce i o knoflíky od kalhot

„Čert nám byl tohle všechno dlužen,“ mumlá si pod vousy urostlý sedlák, kdyže ho císařský důstojník žene rákosím. Hanbou by se nejraději propadl. Rukama si přidržuje kalhoty, od kterých mu voják právě uřízl knoflíky. Chlumečtí měšťané teď mají na břehu rybníka směšnou podívanou…

Kolem dnešního Hradce Králové táhnou vojska vracející se z války. Úroda je navíc malá, ceny obilí stoupají, přichází dokonce hladomor, během kterého v letech 1771–1772 umírá 250 tisíc obyvatel českých zemí. Sedlákům se situace nelíbí.

Když se navíc na přelomu let 1774/1775 přidá i nezvykle tuhá zima, schyluje se k povstání. „Marie Terezie vydala Zlatý patent, kterým ruší nevolnictví a robotu,“ šušká se na českém venkově začátkem roku 1775. „Šlechta ty listiny má, ale nám je tají,“ dodávají spiklenci.

Fámy se šíří po chalupách. „Nemůžeme to nechat jen tak být,“ rozhodnou se sedláci. Scházejí se na panství v Náchodě a Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách a v únoru 1775 zde založí selskou radu.

V jejím čele stojí Antonín Nývlt (1721–1782), dědičný rychtář ze Rtyně u Náchoda. „Hledali relativně umírněný postup, vynutit si demonstračním zastavením robot určitě ústupky,“ objasňuje jejich plány současný historik Eduard Maur.

Dědičný rychtář Antoní Nývlt se postaví do čela nespokojenců.

Nespokojenost jako lavina

Nývlt, poddaný bez nevolnických povinností, má mezi lidmi přirozenou autoritu, je „obratný, dobře smýšlející zámožný muž, který svými pokyny usměrnil špatně smýšlející, aby upustili od páchání četných nepořádků,“ jak o něm mluví dobové záznamy.

Tím jasně dává najevo, že nikoho nevybízí k žádnému násilí. Sepisuje návrh omezení robot a 20. března 1775 ho s ostatními sedláky doručí vrchnostenské kanceláři. Vynucuje si omezení robotních povinností.

K protestům náchodských se v zápětí přidávají také sedláci a poddaní z dalších okolních krajů, například Boleslavska, Pardubicka, Čáslavska nebo Chrudimska.

Na památku hořkého konce selského povstání stojí u Chlumce památník.

Tvrdé zásahy

Nespokojenci vyrážejí v houfech přes dnešní Brandýs nad Labem směrem k české metropoli. U bran Prahy ale proti nim 24. března vyrazí vojsko. 40 tisíc pěšáků a čtyři jízdní pluky rebely rozeženou.

Ve stejný den míří další skupina v čele s rychtářem Matějem Chárou z Obědovic na Královehradecku na zámek ve východočeském Chlumci nad Cidlinou. S vojskem se střetnou blízko dnes už neexistujícího rybníka.

Dva sedláci se utopí, dva zabijí vojáci, přes 70 vzbouřenců zajmou. Přesto se na druhý den sejde před zámkem asi 1200 rebelů, kteří chtějí vyplenit zámek. „Jestliže se nerozejdete domů, nechám vás postřílet jako psy,“ vzkáže jim ale vojenský velitel.

Marie Terezie nakonec rebelům udělí generální pardon.

Neslavné konce

Selští vzbouřenci jsou 26. března znovu na místě. Setnina vojáků dostává příkaz zaútočit. Polovina druhé setniny vojska povstalce obklíčí, aby nemohli utéct. „Jsme v pasti,“ pomyslí si většina z nich.

Většinou nejsou ani pořádně ozbrojení, popadli, co doma našli, zemědělské nářadí jako kosy, také klacky, málokdo má střelnou zbraň. Přesto v nastalé bitce zastřelí dva vojáky. Pak se pokoušejí utéct, ale nemají kam.

Pět z nich vojáci zabijí, tři se utopí a 211 zajmou. Zajatcům uřežou knoflíky u kalhot. Jim pak nezbude, než si je potupně držet, aby jim nespadly. Nemohou proto ani utíkat, ani bojovat…

Císař Josef II. se práce nebojí a dokonce se sám zapojí do orby. Svým patentem potom ruší nevolnictví.

Oběti a kruté tresty

Podle odborníků se přesný počet obětí nedá dohledat (v Chlumci nad Cidlinou od 24. do 26. března zemřelo 12 lidí). Sedm vůdců, včetně odvážného svobodníka Nývlta odsoudí vrchnostenský soud k smrti.

Ovšem například Nývltovi nakonec rozsudek ve Vídni změní na několik měsíců nucených prací. Další část rebelů, která nebyla tak aktivní, dostane také přikázané nucené práce. Ty nejumírněnější čeká „pouhý“ výprask karabáčem.

Sama panovnice Marie Terezie (1717–1780) ale dokonce vydává 9. dubna 1775 všem účastníkům rebélií generální pardon (omilostnění). Poměry se krátce po rebelii zlepší. Marie Terezie vydává 13. srpna 1775 robotní patent.

V něm upravuje robotu podle výše majetku do jedenácti tříd. Sloužit na panském se může maximálně tři dny v týdnu se čtyřmi kusy dobytka. Stanovuje i délku robotního dne, v létě na 12 hodin, v zimě na 8 hodin.

I když se nařízení často překračuje, robotní povinnosti se přesto snižují až o polovinu.

Mariin syn a nástupce císař Josef II. (1741–1790) potom učiní ještě radikálnější krok, když 1. listopadu 1781 zruší svým patentem nevolnictví.