Kdysi jde o výstavní nemocnici s moderním vybavením a pokrokovými medicínskými postupy. Léčí se tady Adolf Hitler, sovětští důstojníci i němečtí komunističtí pohlaváři. Když ze sanatoria odejde poslední pacient, změní se v ráj pro okultisty a lovce duchů. Paranormálních jevů je tady prý více, než je zdrávo a taky se tady vraždilo!
Kdysi vyhlášené sanatorium, pak ideální kulisy pro strašidelný film. Ponurá atmosféra tohoto místa, vzdáleného asi 60 kilometrů od Berlína, filmaře ostatně docela láká.
Interiéry opuštěné nemocnice jsou vidět v oscarovém filmu Pianista (2002) a sanatorium se kromě jiných objevuje třeba také ve známém a úspěšném snímku Valkýra (2008).
Líbí se zde i fotografům, ale také milovníkům urbexu, lovcům duchů, okultistům nebo sprejerům. Příběh tohoto léčebného ústavu by přitom vydal na román.
Sanatorium jako soběstačné městečko
Dnes už nepoužívaný nemocniční komplex o zhruba 60 budovách je postupně vystavěn mezi lety 1898 a 1930. Slouží především pacientům s plicními chorobami, léčí se tady i tuberkulóza, která je hlavně počátkem 20. století v Berlíně na vzestupu.
Léčbu podporuje nejenom čerstvý vzduch, ale také blízkost přírody. Během první fáze v letech 1898 až 1902 vznikne zařízení s velkými, na jih orientovanými balkóny, kde mohou nemocní lidé odpočívat.
Druhá fáze výstavby v letech 1905 až 1908 přidá další důležité stavby a infrastrukturu, takže komplex se mění v jakési samostatné městečko s vlastní poštou, restaurací, školkou, kuchyní, prádelnou, řeznictvím či pekárnou a stájemi. Nechybí zde dokonce ani teplárna, zásobující objekt elektřinou a teplem.
Výkladní skříň moderní medicíny
Během 1. světové války slouží komplex jako lazaret pro raněné vojáky, které sem z fronty přivážejí zvláštní vlaky. Mezi 17 500 rekonvalescenty, kteří se zde vystřídají v letech 1914 až 1918, je i budoucí nacistický lídr Adolf Hitler (1889-1945).
Ten se v Beelitzu od 9. října do 4. prosince 1916 léčí se zraněním v horní části stehna, které utrpěl v bitvě na Sommě, jedné z nejkrvavějších operací tohoto válečného konfliktu.
Berlín se pak okolo roku 1920 rozroste, což v kombinaci se sociální a ekonomickou nejistotou poválečných let přinese prudký nárůst počtu pacientů.
Poslední fáze budování proběhne v období let 1926 až 1930. Středobodem nové výstavby je budova chirurgie, která demonstruje medicínský pokrok v léčbě TBC pomocí operačních technik.
Jako vojenská pevnost
Sanatorium se opět mění ve vojenský lazaret během 2. světové války. Tvrdí se, že zde jsou v té době prováděny i děsivé pokusy na lidech. V tomto období ho také zasáhne spojenecké bombardování. Některé budovy to odnesou více, než jiné.
Například místní kostel je tak těžce poškozen, že musí být zbourán.
Poválečná léta mění Beelitz-Heilstätten v uzavřenou zónu, která po modernizaci slouží jako hlavní nemocnice pro sovětská vojska, umístěná ve zdejším regionu a léčí se zde také vysoce postavení němečtí komunističtí představitelé.
Jedním z nich je v letech 1990 a 1991 i Erich Honecker (1912-1994), bývalý prezident Německé demokratické republiky, který tady hledá pomoc během vážného onemocnění jater před svou emigrací do Moskvy.
Do roku 1994, kdy odtud odejde sovětská armáda, jde o území, kam nemají běžní Němci vůbec přístup.
Konec slávy a nový vzestup
Po odchodu sovětských vojsk jsou v roce 1997 části areálu přestavěny na lékařské školící zařízení a rehabilitační centrum pro léčbu neurologických onemocnění. Přesto řada budov stále více chátrá a komplex je krátce po přelomu milénia definitivně opuštěn.
Po letech stagnace a dalšího zhoršování stavu se v roce 2015 začne díky novým investorům s postupnou renovací areálu. Navíc je tady téhož roku otevřena první cesta korunami stromů v Braniborsku a brzy jsou v některých budovách vybudovány byty.
V okolí sanatoria nyní probíhá intenzivní výstavba a kolem historických budov má vzniknout nová obytná čtvrť. Na nové byty, které se staví přímo v renovovaných historických objektech, už nyní čekají budoucí nájemníci v pořadníku.
V zatím nezrekonstruovaných stavbách se čas od času točí filmy a hudební klipy a letos se zde uskutečnilo také fotografování v rámci německé verze televizního pořadu Next Top Model.
Smrt v ruinách
I když se zdá, že sanatorium čeká nová světlá budoucnost, v jeho minulosti se vyskytlo několik hodně temných událostí. Na přelomu 80. a 90. let minulého století řádí v okolí tohoto místa sériový vrah Wolfgang Schmidt (*1966).
Jen 800 metrů od sanatoria zavraždí v roce 1991 čtyřiatřicetiletou manželku sovětského lékaře ze zdejší kliniky a jejich tříměsíční dítě. O 17 let později se v jedné z budov odehraje další vražda.
Tehdy 37letý amatérský fotograf usmrtí 20letou dívku, se kterou se seznámil na internetu, během fotografování série snímků se sadomasochistickou tématikou. V roce 2010 vypadne mladík z okna ve čtvrtém patře, jen o několik dní spadne další do hluboké šachty.
Zatímco první lovec dobrodružství na následky zranění zemře, ten druhý má větší štěstí a přežije. O rok později se v jedné z budov oběsí bezdomovec, který zde předtím několik let žil.