Dobře oblečený Angličan složí dalekohled a otočí se k dalším mužům. Je vedro k padnutí, ale z kopce, kam se vyšplhali, je vidět nejen přístav, ale i celá Cartagena. „Tři těžce naložené galeony.
Chystají se k odplutí.“ Muž zavelí k návratu k britské flotile, která se skrývá mimo dohled španělských nepřátel. Několikaměsíční čekání v karibských vodách se chýlí ke konci. Píše se rok 1701 a válka o španělské dědictví je v plném proudu.
Jakmile španělské lodě vyplují na moře, přiblíží se k nim anglická flotila pod vedením admirála Charlese Wagera (1666–1743). Proti třem válečným galeonám a čtrnácti obchodním šalupám vypluje šest anglických lodí. Ozve se rachocení bubnu, cinkání lodních zvonů.
„Připravte se k útoku! Posádka k dělům! Nabíjet!“ Wager stojí na můstku a prstem ukazuje k lodi San José.
„Zajměte ji, je plná pokladů, musíme ji získat nepoškozenou!“ Pak už se ozve první salva, loď je zahalená v dýmu, je slyšet ohlušující rachot kanonády a křik mužů. Vzduch čpí střelným prachem a železitou vůní krve.
Bum a bum
Po pár minutách boje je rozhodnuto – jedna ze španělských lodí jde ke dnu, Santa Cruz je zajata a ostatní se dávají na útěk. Wager stíhá Santa José, aby ji obsadil, jenže když se přiblíží na nějakých šedesát metrů, ozve se ohlušující rána a loď vybouchne.
Během krátké chvíle se rozlomí a jde okamžitě ke dnu – s pokladem i s posádkou. Wager se ještě dozví, o jak obrovskou kořist přišel, ale vrak je příliš hluboko. Lodě se vrací domů a válka dál pokračuje, zatímco na potopenou loď se pomalu zapomíná.
Kolik leží na dně moře
V roce 1982 soukromá americká společnost Sea Search Armada se vydá s ponorkami k pobřeží Kolumbie a následně prohlásí, že vrak je nalezen. To připomene staré příběhy. Na základě dochovaných pramenů je cena odhadnuta na několik miliard dolarů.
Přece jenom, zlaté dublony a smaragdy, kterých na palubě je prý kolem šesti set kilogramů, se ve vodě jen tak nezkazí. Odhadovaná cena v přepočtu na dnešní peníze je něco kolem sedmnácti miliard dolarů, což je asi 360 miliard korun.
„Chceme půlku,“ prohlásí firma a v ten okamžik narazí. „Dostanete pět procent,“ kontruje kolumbijská vláda, v jejíchž výsostných vodách vrak leží a vše tak jde k soudu.
Nic nebude
Prakticky všechny soudy dají za pravdu Kolumbijcům. Američané si proto umístění lodě nechají pro sebe. Třeba pro případ, že by k nějaké dohodě mohlo dojít. Ale nedojde. V roce 2015 kolumbijský prezident prohlásí:
„Sami jsme konečně našli místo, kde San José leží. Sami poklad vyzvedneme!“ Jenže se ozve Španělsko:
„Hele, milá Kolumbie, je hezké, jak jste šikovní, ale loď plula pod naší vlajkou, jsou na ní naši mrtví, takže i poklad patří Španělsku!“ A právní bitvy začínají znovu, od začátku. Všichni chtějí z té obrovské částky ukousnout co největší podíl.
Zůstává dál ležet na dně
A tak vrak San José, společně s vrakem dalších dvou potopených lodí, zůstává dál na dně – dokud Kolumbijci nebudou mít jistotu, že jim poklad nikdo nesebere. A to ani žádný cizí stát, nebo soukromá firma, která by si nárokovala podíl z pokladu.
Termín vylovení se nadále oddaluje a odpověď, komu poklad patří, stále není bezpečně zodpovězen. Ale několik set metrů hluboko pod mořem je relativně v bezpečí víc než v bance v nějakém sejfu. Jen místo černých šerifů poklad střeží bílí žraloci.
