Někteří živočichové na nás působí roztomileji než jiní, až by se s nimi člověk i rád pomazlil. Zdání ale klame – tato zvířata by nás mohla klidně zabít během malé chvíle. O které se jedná?

Pralesnička strašná

Třída: obojživelníci

Velikost: 55 mm

Místo výskytu: Střední a Jižní Amerika

Pralesničky jsou známé jako „šípové žáby“. Vyznačují se hlavně svou pestrou barevností. Zřejmě proto vypadají tyto malé žabky tak roztomile. Co je však nejdůležitější – není dobré se jich dotýkat. Na povrchu jejich těla mají velice silný jed.

Ten ale neumějí samy produkovat ani jej nepoužívají k zabíjení kořisti, ale slouží pouze jako obrana.

Nebezpečí: Jejich kůže je nasycena alkaloidním jedem, který zabraňuje nervům v přenášení impulsů. Zanechávají svaly v neaktivním stavu, což může vést k selhání srdce. Amazonští indiáni v této látce namáčeli hroty šípů, ze kterých se tak staly opravdu smrtící zbraně.

Jed napíchli na špičatou hůlku a pak ji zahřívali nad ohněm. Při tomto procesu se uvolňovaly kapky jedu. Kořist pak zemřela do několika sekund.

Slon

Třída: savci

Velikost: 3 metry

Místo výskytu: Afrika, Indie

Sloni na první pohled připomínají laskavé velikány. Charakterizuje je hlavně jejich chobot, kombinace nosu a horního rtu, který používá pro získání potravy. V horku s ním házejí písek, prach nebo vodu.

Tyto zvířecí kolosy denně tráví až 16 hodin konzumací rostlinné potravy, přičemž za den dokáží sežrat 100 až 320 kg jídla za den. V historii bývali sloni používáni k různým účelům. Dříve sloužili armádám jako mocná válečná zbraň.

Kartaginský vojevůdce Hannibal použil slony ve svém tažení proti Římu, kdy s nimi dokonce překročil Alpy.

Nebezpečí: Sloni jsou relativně vyrovnaná, klidná zvířata, která se živí výhradně rostlinnou stravou. Pokud se dostanou do ohrožení, dokážou svou velikost velice dobře využít. Nejnebezpečnější jsou samci v období říje, kdy se obtížně kontrolují.

A to mohou pocítit i lidé. Takový rozběsněný slon nebude mít sebemenší problém člověka udupat. Tito inteligentní tvorové ale mohou vymyslet mnohem důmyslnější způsob popravy. V Marocké zoo vrhl jeden slon chobotem po sedmileté holčičce kámen s takovou silou, že dívce na místě prorazil lebku a zabil ji.

Jenom v Indii ročně zemřou stovky lidí buď přímo, nebo na následky napadení slonem.

Tuleň leopardí

Třída: savci

Velikost: 2–3 metrů

Místo výskytu: Antarktida

Tuleni leopardí vypadají na první pohled jako nevinná zvířata. Opak je ale pravdou. Ne nadarmo se jim přezdívá mořští levharti nebo žraloci Antarktidy. Hned po kosatkách patří k největším predátorům antarktických moří.

O jejich životě toho víme jen velmi málo, podle dostupných zdrojů se jedná o samotářská zvířata. Jedinou výjimkou, kdy se vyskytují ve větších skupinách, je období páření. Chytání kořisti jim zlehčuje hlavně tělesná stavba.

Pod vodou dokážou vyvinout rychlost až kolem 40 km/h. Dospělí jedinci se živí hlavně tučňáky, které chytí do zubů a vláčí je vodou tak dlouho, dokud nezemřou.

Nebezpečí: Dva a půl centimetru dlouhé a velmi ostré špičáky v kombinaci s obrovskou silou a rychlostí činí z tuleně tvora, jenž může být nebezpečný i člověku. Jako jeden z prvních zažil jeho útok polárník Thomas Orde-Lees, který prováděl průzkum Antarktidy v letech 1914–1917.

Při táboření na mořském ledu byl napaden tuleněm. A i když před ním utíkal, tuleň ho dostihl a napadl. Podle mnoha badatelů představuje stejné nebezpečí jako například lední medvěd. V roce 2003 stáhl tuleň pod vodu britskou bioložku Kirsty Brownovou, když šnorchlovala v pobřežních vodách, a zavlekl ji až do hloubky kolem 60 metrů.

Ženu už se zachránit nepodařilo.

Delfín obecný

Třída: savci

Velikost: 1,8–2,6 metru

Místo výskytu: moře tropického až mírného pásma

Delfíny znali už v antice, hráli velmi důležitou roli v jejich mytologii. Tito kytovci patří mezi nejinteligentnější živočichy zvířecí říše, což jim umožňuje jejich šedá kůra mozková, která je složitější než u většiny savců.

Jedná se o velmi aktivní a společenské tvory, kteří žijí v kolonii tisíců jedinců. Pod vodou jsou schopni zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí. Svým vzhledem, neustálým „smíchem“ a chováním vedou obecně k tomu, že se jedná o neškodná zvířata.

Ve skutečnosti to jsou ale děsiví tvorové.

Nebezpečí: Vždyť mezi jejich oblíbené aktivity patří znásilňování, a to nejen vlastních samic, troufnou si i na člověka. Podle vědců je pravděpodobné, že násilí delfíny sexuálně uspokojuje, stejně jako lidské sadisty.

Není také nic neobvyklého, že loví mláďata žraloků a hrají si s nimi jak s hračkou. Tento jejich zlozvyk se rozšířil natolik, že u pobřeží Floridy museli ochranáři žraloky před útoky bránit.

Mravenečník velký

Třída: savci

Velikost: 1,8–2 metry

Místo výskytu: Střední a Jižní Amerika

Tento mravenečník je největší ze všech druhů a obývá většinou pastviny a deštné lesy Střední a Jižní Ameriky. Při hledání potravy používá mravenečník hlavně svůj dobře vyvinutý čich. Drobný hmyz pak zachycuje svým jazykem, který pokrývá lepkavá slina, nemá totiž zuby.

Ty nahrazují výrůstky v ústech a ve svalnatém žaludku. Svými ostrými drápy rozbijí tvrdá termitiště tvrdá jako beton. I přesto, že tráví většinu času na souši, jsou mravenečníci velice schopnými plavci.

Nebezpečí: Obecně se nejedná agresivní zvíře, ale v případě ohrožení se umí velice efektivně bránit. V hustých pralesích totiž musí čelit takovým predátorům, jako jsou pumy nebo levharti. Pokud se cítí mravenečník ohrožený, chová se podobně jako medvěd: postaví se na zadní končetiny, ocasem udržuje stabilitu a začne velice rychle sekat ostrými drápy, což může být pro jeho predátory velice nebezpečné.

Občas také dochází i ke smrtelným zraněním. Byly zaznamenány případy, kdy mravenečník zabil lovce tím, že mu rozsekal nohu a ruku, včetně stehenní tepny. Lovec tak velice rychle vykrvácel a zemřel.

Outloň váhavý

Třída: savci

Velikost: 20 40 cm

Místo výskytu: jihovýchodní Asie

Není snad roztomilejšího zvířete, než je tato poloopice žijící v jihovýchodní Asii. Na první pohled se poznají podle jejich velkých očí se žlutými duhovkami, které jim dodávají ustrašený výraz. V noci ale jejich velkým pomocníkem při lovu.

Outloni jimi nepomohou pohybovat, takže pokud chtějí změnit úhel pohledu, musí otočit celou hlavou. Noční vidění jim umožňuje unikátní sítnice oka zvaná tapetum lucidum, která odráží světlo. Při komunikaci upřednostňují pachové značky pomocí pachových žláz a moči.

Nebezpečí: Outloni mají poměrně velké a ostré špičáky, kterými mohou společně se silnými čelistmi způsobit bolestivé kousnutí. Nejvíce nebezpečné jsou ale jejich jedové žlázy na vnitřní straně loktů. Z nich produkují tekutý a silně zapáchající sekret obsahující toxin.

Ten se aktivuje při smíchání s jejich slinami. Outloni ho využívají hlavně k obraně sebe nebo mláďat. Matky jím například potírají mláďata za účelem ochrany během jejich odložení. Při útocích na člověka může ve spojení s jedem dojít k prudké alergické reakci a smrti udušením kvůli anafylaktického šoku.

Labuť velká

Třída: ptáci

Velikost: 145–160 cm

Místo výskytu: střední Evropa, Asie, Severní Amerika

Labuť velká patří k největším ptákům v České republice, je rozšířena po celém světě. Její dlouhé, bíle zbarvené tělo, obloukovitě zahnutý štíhlý krk a oranžový zobák z ní činí jednoho z nejkrásnějších ptáků vůbec.

Ne nadarmo si tyto vznešeně vypadající ptáky oblíbila i šlechta, která je vysazovala do parků. Do volné přírody se pak začal tento pták šířit až ve 2. polovině 20. století. Jejím hlavním zdrojem potravy jsou zejména vodní rostliny, v malé míře ale nepohrdne ani živočišnou potravou, například plži, hmyzem, výjimečně i malou rybou.

Nebezpečí: I když pro některé představují labutě symbol lásky, ne všechny jsou milé a přívětivé. Labutí samci dokážou být velmi agresivní, především když si hlídají své samičky. Rozzuřený samec dokáže zaútočit zobákem a křídly takovou silou, že může jiné jedince dokonce umlátit k smrti.

Před útokem ze sebe vydává nejprve syčení, které doprovází esovitým prohýbáním krku a máváním křídel. Podle některých zdrojů na svou nepozornost doplatit i nejeden plavec, kterého v obavách o mláďata labutí samec utopil.

Ďábel medvědovitý

Třída: savci

Velikost: 65 cm

Místo výskytu: Tasmánie

Ďábel medvědovitý je spíše znám jako tasmánský čert a od vyhubení vakovlka patří mezi největší žijící dravé vačnatce. Svým vzhledem připomíná malého, ale zároveň nadměrně svalnatého a zavalitého psa. Dokáže být ale velmi obratný, na krátkou vzdálenost vyvine rychlost až 13 km/h.

Při rozrušení vylučuje silný zápach, srovnatelný se skunkem. Při lovu se řídí hlavně sluchem, přestože má i výtečný čich. Vědci zjistili, že jejich čelisti mají v poměru mezi silou skusu a velikostí těla největší sílu mezi všemi žijícími savci.

Nebezpečí: Toto zvíře se charakterizuje hlavně svým hlasitým projevem a dravým způsobem potravy. Není ale extrémně agresivní, pokud se nevyskytne ve stresujících podmínkách nebo není zahnán do kouta. V takovém případě je ďábel opravdu zuřivě a je připraven neúnavně bojovat.

Panda velká

Třída: savci

Velikost: 1,2–1,8 metru

Místo výskytu: Asie, Čína

Panda patří do čeledi medvědovitých. Její hlavní působiště jsou hornaté oblasti centrální části Číny, především v oblasti Sečuánu. Poprvé tento druh medvěda objevil francouzský misionář Armand David v roce 1869.

Od té doby si ji lidé kvůli své roztomilosti velmi oblíbili, v druhé polovině 20. století se stala národním symbolem Číny. Dokonce je zobrazována na čínských zlatých mincích. Přestože se jedná o šelmu, její potravu tvoří hlavně rostlinná strava, především bambus.

Kvůli této stravě se pandě přizpůsobil i metabolismus, a bakteriální mikroflóra ve střevech ji pomáhá rostlinnou stravu strávit. Za den sežere 10 až 20 kilogramů bambusu.

Nebezpečí: Ačkoliv je panda spíše nemotorný medvěd, může být velmi nebezpečný, hlavně když se brání. To se stalo i některým návštěvníkům čínských zoologických zahrad, kteří museli čelit agresivnímu výpadu této šelmy.